Jana Pekařová a Markéta Mulíčková dostaly jako juniorky šanci zúčastnit se s dospělou reprezentací sprintového kempu v Belgii. Jaké tréninky byly na programu a jaký je to pocit vyzkoušet si první knock-out sprint? O tom píše turnovská závodnice Jana Pekařová.

Pomalu se nám už začíná rozbíhat nová sezóna, všichni jsme už natěšení na závody, a tak když se nám naskytne nějaká příležitost, tak se ji snažíme využít. Tento rok je hlavně ve znamení sprintových disciplín. Mně se naskytla příležitost zúčastnit se soustředění s dospělou reprezentací, které bylo zaměřené hlavně na sprintové disciplíny. Soustředění se konalo začátkem dubna v Belgii a jeho hlavní součástí byla účast na závodech Antwerp Sprint Orienteering Meeting.

Na cestu jsme se vydali ve středu brzy ráno tranzity z Prahy, Brna a Turnova. Cesta mi poměrně rychle ubíhala, neboť jsem se musela učit anatomii na test, který mě čekal hned v pondělí ráno po příjezdu domů. Do Antwerp naše auto dorazilo v pozdním odpoledni a jelikož zde ještě nebyla většina týmu, tak jsem se šli lehce vyklusnout a okouknout místní zajímavosti (například duhové přechody).

První mapový trénink nás čekal hned ve čtvrtek ráno, kdy jsme se vydali do čtvrti Berchem. Poměrně nás hned všechny překvapilo chladné počasí, ale někteří odvážlivci vytáhli i přesto šortky a tílka. Odpoledne jsme se vydali za hranice do Nizozemska, kde na nás čekaly sprintové okruhy, které pro nás již připravili pořadatelé.  V každém okruhu byly vyznačeny zakázané prostory, ale ty se pokaždé změnily, a tak člověk musel být stále ve střehu, aby omylem neběžel zakázaným prostorem, který ale ještě v minulém okruhu nebyl zakázaný. Poslední okruh se pak startoval ve vícečlenných skupinách, a tak jsme si mohli už tak trochu zazávodit mezi sebou.

V pátek ráno jsme z ubytování doklusali na start dopoledního tréninkového sprintu, který se běžel v historické části Antwerp. Během tréninku nás nemile překvapil uzavřený průchod, který zapomněli pořadatelé otevřít, ale jinak to byl velmi dobrý trénink. Odpoledne jsme odpočívali a připravovali se na večerní štafety dvojic, které se už odehrávaly především za tmy. Na startu bylo okolo 120 štafet, kdy první úsek běžel muž, který pak následně předával ženě a pak se zase vyměnili. Já jsem nakonec běžela s Kubou Glonkem, ale ve výsledcích mě zapomněli pořadatelé přepsat, a tak Janču Stehlíkovou může těšit, že stihla „odběhnout“ večerní závod a zároveň být doma v Čechách (snad jsem jí ostudu neudělala).

Další den nás ráno čekala kvalifikace KO sprintu. Měla jsem z toho celkem strach, neboť jsem nikdy KO sprint neběžela, ale kupodivu to nakonec celkem šlo  a  i já postoupila do čtvrtfinále. V naší skupině nakonec běžely hned čtyři české závodnice.  Dále postupovaly vždy jen první tři závodnice. V polovině závodu to vypadalo, že se stane zázrak, když jsem figurovala na třetím místě,  ale pak už nastoupily zkušenější a lepší zahraniční závodnice, a tak jsem se musela spokojit s 5. místem v cíli. Odpoledne ještě proběhlo semifinále, kde zase nastal problém s neotevřenou brankou, a tak do finále postoupily ty závodnice, které se ji nebály otevřít. Ve finále nás reprezentovala Terka Janošíková, která se umístila na krásném 3. místě.

Na závěr soustředění nás čekal ještě individuální sprint, který byl součástí WRE. Na hodně z nás už byla znát únava , ale i přes to jsme nastoupili všichni do závodu s bojovností.  Nejvíce se z české výpravy dařilo opět Terce, která doběhla na skvělém 5. místě. Celé soustředění se mi moc líbilo a jsem moc ráda, že jsem měla možnost se ho zúčastnit. I když bylo celou dobu chladné počasí, tak jsme odběhali všechny tréninky kvalitně a už se těšíme na první závody u nás.

Jana Pekařová

(úvodní foto: Tomáš Bubela)