Domácí sezóna snů, mezinárodní vrchol skončil zklamáním. Takový byl loňský rok reprezentanta Honzy Strýčka. A důvod? Ten vám prozradí ve sloupku reprezentanta. Letos má opět formu jako bič a my mu držíme palce, ať ji prodá třeba na domácím Juniorském MS.

Ahoj, v dnešním sloupku bych chtěl začít loňským JWOCem z pohledu nejmíň úspěšného člena veleúspěšné výpravy. Loňská sezóna pro mě byla docela speciální. A to i kvůli tomu, že se mně vůbec nepovedla zima, kdy jsem byl povětšinou nemocný. A tak jsem se trochu bál, jak to bude celé vůbec vypadat. Hlavním cílem byl aspoň EYOC, ale nakonec se začalo i celkem dařit, a tak ambice vzrostly i na JWOC. Nominačky klapky, potom vyhraný MČR na longu, vypadalo to na dobrou formu. Závěrečná příprava taky dobrá, první úsek na Jukole, neskutečný. Ale po návratu trošku únava a i nohy nestandardně bolely. Ale vše se podařilo rozběhat a mohl jsem jet.

Na sprintu vůbec nešlo běžet rychle, takovej pocit jsem ještě nezažil. Sprintovka bez šance, ale no stress, hlavní část JWOCu pořád před námi. Akorát ono to neběželo ani v tom lese, naštěstí na middlu to z výsledků kvůli velkým chybám od ostatních nešlo až tak poznat, ale pocit z výkonu strašnej. Přišel na řadu long, od začátku blbej fyzickej pocit, ale odhodlání to nevzdát vydrželo až do konce a popravdě ani nevím, jak jsem vůbec byl schopnej se dostat do cíle (ale stihl jsem to asi o půl minuty dřív než Kuba Chaloupský). Následoval docela zajímavej stav, kdy jsem nebyl schopnej se sám ani postavit a asi 20 minutový pobyt ve stanu s první pomocí, no holt někdo tu skvělou náladu musel trochu pokazit. Ale nejlepší tým podržel a atmosféra i po mém probuzení pořád skvělá. Takže na štafetách byl hlavní úkol jenom přežít. Ale běželo se dobře, tak jsem to tam nějak poslal a vyšlo to na 5. čas dne. Nikdo včetně mě nechápal. Že by mě ten blackout nějak uzdravil?

Nicméně hned po příjezdu rovnou na odběry a boom. Streptokok a zřejmě přeběhaná borelióza ze zimy, takže antibiotika. Hned po dobrání odjezd do Švédska a úspěšné znovurozběhání a na podzim zase forma a problém z JWOCu zmizel. Závěr? Domácí sezóna strop, ale týden na kterém mi záleželo nejvíce – velký mínus. Na druhou stranu zážitky nezapomenutelný.

Takže na letošek jsem to vzal jako motivaci a zima se povedla téměř na výbornou, repre soustředko v Plzni před dvěma týdny ukazuje taky slibnou formu a třeba to bude i pokračovat. Bohužel od včerejška kašílek, takže 10mila neklapla, ale možná to nebude nic strašného a třeba se povede i odmaturovat. Takže sezóna rozběhlá zatím dobře, tak uvidíme jak to půjde dál.

Jan Strýček