Jako první z českých reprezentantů se nominoval na letošní sprintové Mistrovství Evropy ve Švýcarsku. Po loňském vítězství na MČR ve sprintu si vydobyl zpět místo v reprezentaci a nyní ho můžeme označit za prvního sprintového specialistu v ČR. Jakub Glonek vás provede dnešním sloupkem reprezentanta.

Tak jo! Pojďme si to přiznat, máme v reprezentaci prvního sprintového specialistu. Ano, jsem to já, protože kdyby v orienťáku neexistovaly sprinty, asi bych měl blíž do reprezentace atletické, než té orienťácké. Jsem ale šťastný, že vrcholově běhám v době, kdy se sprinty stávají čím dál větší součástí orientačního běhu. Pro některé noční můra, která przní ten pravý orientační běh, pro mě příležitost běhat konkurenceschopně s těmi nejlepšími orienťáky na světě. Kombinace rychlého běhu, rychlého rozhodování a nižší orientační náročnosti je to, co mi vyhovuje, a co si budeme, taky mě to pořádně baví. Jenom škoda, že v České republice nemáme více špičkových sprintových terénů.

Moje kariéra je zatím pořádná houpačka. Docela pěkně to ilustrují sloupky, které jsem už napsal, první jsem psal jako nadějný junior, co přišel do chlapů a hned po první sezóně vyletěl, druhý jsem psal po první účasti na SP, ale místo toho, aby starty přibývaly, tak jsem se zaseknul na čísle jedna a z repre se i přes ojedinělé nadějné výsledky pakoval. Zatím poslední sloupek jsem psal loni v létě z pozice sledovaného člena reprezentace. Od té doby jsem udělal hodně pro to, abych si skrz sprintové výsledky vytvořil stabilní pozici v reprezentaci, na které bych rád nějakou dobu zůstal, případně ji ještě vylepšil.

Pozice sprintového specialisty však s sebou nese i jisté komplikace. Oproti ostatním reprezentantům mám mnohem méně příležitostí ukázat, že do té reprezentace skutečně patřím, a tak téměř v každém sprintovém závodě jsem pod tlakem, že musím dokázat svoji reprezentační příslušnost. Například v roce 2019 bylo na podzim závěrečné kolo světového poháru určeno sprinterům. Pro mě, jako sprintového specialistu, byla povinnost se mezi osm nominovaných vejít. Nominační sprint v Českém Dubu jsem však neustál, byl to můj nejhorší sprintový závodní výkon od podzimu 2018 doteď, a jediným nepovedeným sprintem v celé sezóně jsem přišel o místo v reprezentaci. Když jsem se pak o rok později chtěl vrátit, měl jsem jedinou možnost na MČR v Hradci. Tam už jsem si se situací poradil, stejně jako na letošních nominačkách na ME.

Na těchto nominačkách jsem opět byl pod dvojnásobným tlakem, nejenom tlakem samotné nominace na ME, ale také pod tlakem přežití v reprezentaci. Sprintový specialista, který se nedostane mezi šest nejlepších na sprintové ME, by těžko hájil pozici v týmu. Neúčastí na ME bych přišel také o šanci zabojovat o MS a na domácích závodech bych svoji reputaci těžko zachraňoval. Takže pro mě byly výkony na nominačkách dvojnásobnou výhrou – nejenom že se můžu těšit na ME, ale snad i na minimálně další rok v reprezentaci. Naštěstí to vypadá, že pod tímto tlakem dokážu předvádět nejlepší výkony. A to příprava na letošní nominačky byla výrazně omezená na poslední chvíli dokončující diplomkou.

Teď je diplomka dokončená a nezbývá mi, než se těšit do Švýcarska a doufat, že jsem se úplně nevystřílel na nominačkách, a že přijdou i další pěkné výkony z mého prozatímního vrcholu kariéry.

Jakub Glonek