Ahoj všem,
tady Bandaska! Pokud máte 5 minutek svého času, využijte jej lépe než čtením tohoto článku. Anebo? Nyní bych se s vámi zlehka podělil o to, jaká byla moje letošní sezóna 2024.
Plán před sezónou byl jasný. Prioritou číslo jedna byly lesní závody, ale zároveň jsem nechtěl nechat svoji sprinterskou kůži lacino a potrápit i sprintery, pokud jim budu stačit. Zimní příprava šlapala skvěle, hlavně díky spolupráci s Šárkou Chroustovou, které tímto moc děkuji! Tréninky naskakovaly, kempy probíhaly bez problémů a na lednovce jsme si konečně parádně zalyžovali. Přestože se vše dařilo, občas přišly zádrhely – jak už to bývá, když člověk tlačí příliš na pilu. Přesto první závody ukázaly, že jsem na dobré cestě. Na 10mile a Jukole jsem se dostal do A týmu Koovee Tampere a měl tu čest běžet rovnou poslední úsek mezi elitními závodníky. První republikové sprinty naznačily, že sprinty občas umím, ale ne ještě úplně a stále je co pilovat. Dvojkombinace svěťáků ve Švýcarsku a Itálii nám připomněla, že konkurence nespala, ale byla vzhůru. Tím ale sprintování končí, protože za rohem už čeká druhá, oblíbenější polovina sezóny, která se odehrávala mezi stromky.
Teplotní příprava na horké Maďarsko proběhla na jedničku, velké díky patří Márově sparingu na objemové Akademii na chatě Slovanka. Finální forma na Mistrovství Evropy mi bohužel nevyšla podle představ, ale s kucima jsme ve štafetě brali krásné 5. místo. V individuálech jsem mířil trochu výš, ale o to větší motivace je teď přede mnou. Pomaďarský oddech následoval ve Finsku, kde orienťák prostě baví, jelikož je tam stále co řešit. Testem před světovým pohárem bylo Mistrovství Finska na klasické trati, které letos bylo v nádherném terénu v jihovýchodní části Finska. Následoval kemp MS 2025 organizovaný Finem, nebo vlastně Francouzem, pod záštitou finského týmu. Region Kuopia čítá mnoho zábavných terénů, tak doufejme, že si ty nejlepší si organizátoři nechali pro nadcházející mistrovství světa. Zároveň se na tento kemp připojila slušná mezinárodní konkurence a člověk zjistí, že se dá ostatním konkurovat, když zrovna ví, kudy běží. Mezi závody jsme si zpestřili volný čas hraním Geoguessru, což nás baví, ale v orientaci v lese jsme zatím lepší! Poslední mezinárodní akce sezóny, 4. kolo světového poháru ve Finsku, byla generálkou na příští Mistrovství světa v “Quopiu”. Ve třech závodech se mi tak podařilo jít velmi dobré mapové výkony, ale nohy už byly ke konci sezóny lehce unavené. S lehce omlazenou štafetou bereme krásné 5. místo ve Skandinávii. Závěrečnou třešničkou na dortu bylo Vacenovické mistrovství ČR štafet a družstev, kde jsme s týmem Hrad-ce Králo-vé předvedli dobré výkony v obou závodech. Tím sezóna téměř skončila a nyní je potřeba pořádně zregenerovat, nabrat chuť a sílu a stanovit si nové výzvy v sezóně dvadvacetpět.
Velký DÍK patří českému týmu a všem, kteří mě podporují běžet na mé trase. Bez jejich pomoci, by tohle všechno nebylo možné. Vavříny nejsou, není na čem usínat, takže příští rok jedeme jak blázni. Díky, pokud jste dočetli až sem, pořádně si odpočiňte a v lese na viděnou! Ale pokud jste to dočetli až sem, nechte se uchvátit krásnými výtvory. Shout out ChatGPT,
Daniel Vandas
Chvilka romantiky.
Ahoj všem,
Jestli máte chvilku, ráda bych vás vzala na romantickou cestu mými zážitky ze sezóny 2024. Zimní příprava byla jako tiché ráno na zasněžených horách, kde každý krok šlapal přesně, jak měl. Na lednovce jsme se doslova vznášeli na lyžích, zatímco tréninky s Šárkou byly jako tanec dvou duší, které se v posilovně dokonale doplňují. První závody, plné napětí a vášně, mě vedly do elitního týmu v Koovee, kde jsem zažil euforii závěrečného úseku. Sprinty mi ukázaly, že na každou lásku je třeba pracovat – stále je co zlepšovat. Ale pak přišla ta pravá část sezóny – les.
Les je jako starý přítel, vždy mě vítá s otevřenou náručí. Maďarské slunce, divoké a neúprosné, nás posunulo k pátému místu ve štafetě. Finská krajina mě znovu uchvátila svou divokou krásou, připravovala mě na budoucí výzvy. Mezi závody jsme s klukama utíkali do Geoguessru, ale žádná hra se nevyrovná běhu po lesních cestičkách, kde příroda a člověk splývají v jedno.
A když jsem se loučil s Vacenovicemi, věděl jsem, že tohle není konec, ale krásný začátek něčeho nového. Teď je čas na odpočinek a přípravu, abych se v roce 2025 vrátil silnější než kdy předtím.
Díky všem, kteří mě podporovali na této cestě, a pokud jste dočetli až sem, věřte, že se opět uvidíme, v lese, mezi stromy, kde běh s mapou je jako tanec s přírodou.
Na viděnou na rozkvetlé louce!
Daniel Vandas
Chvilka poezie.
Máte pět minut? Využijte je moudře,
já vám teď povím o sezóně roku dvacetčtyři, to víc než dobře.
Plán byl jasný, v lese zářit,
ale sprintery taky trochu potrápit, proč ne, když budu stíhat.
Zimní příprava, Šárka v zádech,
kempy bez zádrhelů, s lednovkou zasněženou – žádnej vzdech.
Sprinty ve Švýcarsku, Itálii mě vzbudí,
ale les, to je to, co mě nakonec nudí.
Finále v Maďarsku, štafeta pátá,
individuály? O dost větší byla má snaha.
Ve Finsku mě čekal test před světákem,
volný čas s klukama, Geoguessr? Jasně že!
Sezóna končí, nohy bolí,
ale příští rok? To budem bomby válet v poli!
Díky, český týme, za podporu tvou,
teď regenerace, ať můžu běžet dál svou show.
0 komentářù