Loni zlatý ve štafetě na Juniorském MS, celkově ale v sezóně mířil výše. Nyní má reprezentant Daniel Bolehovský za sebou kvalitní přípravu ve Španělsku, která ho nakopne do další sezóny, které bude vévodit domácí MS.

Ahoj, tento týden padl na mě úkol napsat sloupek reprezentanta, takže mi nezbývá než ho napsat. Napadly mě dvě témata: soustředění ve Španělsku a loňská sezóna z mého pohledu, která byla dost nešťastná, a od které jsem měl větší očekávání. Rozhodl jsem se tedy být pozitivní a zaměřit se na vydařený výjezd do Španělska s juniorskou reprezentací, odkud jsem se v pondělí vrátil.

Soustředění začalo předminulý čtvrtek odpoledne, kdy jsme letěli do Malagy. Tam jsme si půjčili auta a vyrazili do Punta Umbro, kam jsme dojeli o půlnoci. I přes pozdní dobu jsme se menší skupinka odvážila jít první klus podél moře pod noční oblohou s hvězdami.

Jeli jsme především kvůli španělským závodům, které se tu konaly o víkendu. V pátek jsme tedy měli na programu jen krátký úvodní trénink, který byl pro mě první zkušeností s dunami. Zjistil jsem, že to vlastně nic nového není, že ačkoli na některých místech je to jen velká změť vrstevnic, tak na to platí stejné techniky jako kdekoli jinde. Pokud jsem si zrovna nespletl kupu s dírou.

V sobotu byly první závody: dopoledne klasika a odpoledne sprint. Klasika byl leťák. Zajímavostí byla unikátní mapová značka kaktusů – zelené tečky na bílém. V realitě tam bylo spoustu kaktusů maximálně dva metry vysokých, mezi kterými se dalo prokličkovat. Nicméně když někdo přehlédl nějaký menší a trefil ho nebo nakopl, tak to pěkně zabolelo, jak si ostatně někdo vyzkoušel.

Nedělní krátká trať byla úplně jiným orienťákem. Začátek trati byl v borovicovém lese s horší viditelností, takže buzola byla potřebná ještě víc než jindy. Na to jsem zapomínal a hned jsem byl potrestán 2 chybami. Na druhé části se však situace otočila a už se běželo jenom na pláži. Bylo moc pěkné jenom tak se houpat v dunách nahoru a dolů a občas narazit na kontrolu.

Po závodě jsme se přesunuli do Barbate, kde jsme strávili další týden. Celkový dobrý dojem nadále pokračoval i v těchto lesích, i když přibylo vegetace, a to té nepříjemné, která dokáže hodně poškrábat. K tomu se ještě přidala snížená kvalita tratí. Zde jsme běhali na tratích připravených španělskými pořadateli, kteří se na to trochu vykašlali, a na různých trénincích se opakovaly stejné kontroly. Takovým vrcholem jejich lenosti byla vrstevnicovka v té nejvíc zelené části mapy. Ale jen občas se objevili takovéto nedostatky a z většiny to byly kvalitní mapáče v celkem exotických lesích.

Vzhledem k množství trnitých dobrodružství a  následným dočasným znechucením, mě tady začly hodně bavit sprinty. To je na mě dost neobvyklé. Proplétání se úzkými uličkami vyžadovalo dost přemýšlení a nebylo to tak jenom typickou lobotomií. Možná bych dokonce i řekl, že postupem času jsem si městské tréninky užíval víc jak ty lesní, protože ve vysoké rychlosti zatáčet furt doleva a doprava je zábavnější, než by kdokoli čekal.

Občas jsem zapomněl, že jsem na soustředění, protože ubytování hned u moře, koupání v moři, čtyřchodové obědy a příjemné, teplé, slunečné počasí dávalo dojem pohodové letní dovolené. Tento pocit se ještě zvětšil při výletě na Gibraltar, kde se sice nic zajímavého nestalo, ale cestou tam jsme se zastavili na kratší užívací middle v odlišném terénu od ostatních. Místo dun, prudké kopce a skály. Asi můj nejoblíbenější trénink, který jsme zde absolvovali, i díky výhledům.

Rekapitulace: za 10 dní tréninků jsem napočítal 214 kilometrů, takže to byla poctivá dřina, která se určitě v budoucnu projeví společně se získanými zkušenostmi, takže rozhodně je třeba zhodnotit toto soustředění kladně, za což patří velký dík Košíkovi a zbytku realizačního týmu + Liborovi. A pokud někdo uvažuje že by příští rok na jarňáky jel na jih, tak Barbate můžu jenom doporučit.

Daniel Bolehovský

(úvodní foto: Martin Křivda)