Skloubit studium fyzioterapie a vrcholový orienťák není jen tak, své o tom ví také Barbora Matějková. Jaké je takové léto v podání fyzio-reprezentantky? Nejen o tom v dnešním sloupku reprezentanta.

Nečekaně jsem dostala zapeklitý úkol, a to napsat dnešní sloupek. Možná si říkáte, proč sloupek zrovna ode mě. Ano, já taky, ale třeba vás bude zajímat, co jsem vlastně dělala celé léto.

Moje prázdniny začaly, dá se říci, po dopsání testu z anatomie, po které jsem doslova sbalila tašku a odjela do Tater. No co si budem, po zkouškovém jsem se musela celkem vzpamatovávat, jelikož za ten měsíc jsem toho moc nenaspala. A po tom, co jsem z histologie odcházela se slovy od zkoušející „tak dobrou noc, jděte se prosím vyspat”, jsem se nemohla dočkat konce! Přece jenom učení v letadle, na letištích a na shromku, dá celkem zabrat, ale kupodivu 10Mila i Jukola se celkem vydařily. 

Po zkouškovém jsem začala běhat i něco jiného než jen klus a klus, ale taky mi začaly nevyhnutelné praxe. No, bohužel žádná dovča. Místo toho jsem laserovala, ultrazvukovala, cvičila s pacienty, obsluhovala motodlahy a spoustu dalšího. Snaha byla i naladit na svěťák v Česku, ale po praxích to bylo celkem na morálku. 

Svěťák v Česku byl zase další skvělou akcí, hlavně díky dobré atmosféře v týmu. Mé výsledky sice stály za prd, ale nasbírala jsem opět další zkušenosti. Diskotéka na štafetách mě mrzela dost, i zbytečné chyby, ale příště to bude snad jen lepší.

Po svěťáku mě čekal Rumpál, který jsem si užila myslím dostatečně, sice nebylo moc účastníků, ale zábava a trnité křoví v lese byly kvalitní dost!

Následně mě čekaly další dva týdny praxe, nic zajímavého z orienťácké stránky, ale jinak to při studiu fyzioterapie nejde. 

Ke konci prázdnin jsem vyrazila s reprezentací na soustředění do Itálie. Tam se mi sice neběhalo podle mých představ, volila jsem ne moc ideální volby i chybky byly, ale hlavně po fyzické stránce jsem ke konci strádala, jelikož jsem onemocněla. I tak to bylo opět moc užité a velký díky patří celé repre sestavě za další kvalitní přípravu. 

Nachlazení se mě drželo zuby nehty, ale i tak jsem nevynechala štafetové a sprintové mistrovství Finska, kam jsem si zaleťela na otočku minulý víkend. Bohužel mi nebylo stále dobře a nedělní závrty jsem proběhala víc než dost. Chtělo to nějaký ten trénink a být hlavně fit, ale i tak jsem byla ráda za setkání s mým finským oddílem. 

Stále se držím toho, že si to v lese chci vždy hlavně užít, protože o tom sport přece je. 

Užijte si zbytek sezóny, závodů je ještě dost, tak hurá do toho! 

Barbora Matějková