Kvalitní mapy, krásné a technicky náročné terény a především nádherná příroda – to jsou některé z důvodů, proč se vydat za orienťákem do Spojených států amerických. Stačí si vybrat jednu z barevných tratí a pro jistotu se vybavit píšťalkou. Pojďme se podívat na orienťák v USA!
Historie
Přestože Spojené státy nejsou pro orientační běh zemí úplně typickou, mají v tomto sportu dlouhou tradici. První závod v orientačním běhu v severní Americe se uskutečnil již v roce 1941 ve státě New Hampshire pod taktovkou finského armádního důstojníka Pilttiho Heiskanena. Za největšího průkopníka orientačního běhu v USA ale bývá považován Björn Kjellström, švédský šampion v lyžařském OB, vynálezce moderní buzoly a spoluzakladatel společnosti Silva. Od roku 1946, kdy se přestěhoval do USA, pomáhal Kjellström budovat základy orientačního běhu v severní Americe a v roce 1971 spoluzakládal Federaci orientačního běhu Spojených států (USOF), nyní zkracovanou pod značkou Orienteering USA. Jeho celoživotní úsilí završil podíl na uspořádání prvního a zatím jediného mistrovství světa v orientačním běhu ve Spojených státech v roce 1993 v Harriman State Parku ve státě New York.
Větší popularitu a pravidelnost soutěží začal orienťák získávat až od 60. let minulého století a první Mistrovství Spojených států amerických se uskutečnilo v roce 1970. Nejvíce klubů orientačního běhu je soustředěno ve východní části USA, ale kluby najdeme i v Kalifornii, Floridě nebo Texasu. Velká pozornost je v rámci amerického OB věnována oficiálním týmům. Vedle reprezentačních týmů dospělých ve všech OB disciplínách (foot-O, ski-O, MTBO, trail-O), je to především juniorský tým, který je podporován skrze propracovaný National Junior Program. Tento národní program zahrnuje dvě skupiny, Junior Development Team a National Junior Team, do nichž jsou členové vybíráni podle předem definovaných požadavků.
Tratě
Z pohledu českého orientačního běžce je jedním z nejvýraznějších rozdílů americký systém tratí. I v USA se pochopitelně soutěží podle věkových kategorií definovaných IOF, nicméně v praxi jsou tratě rozděleny podle své délky a náročnosti do barevné škály. Děti a nováčci začínají bílou (technicky nejsnadnější a nejkratší) a postupně se propracovávají přes žlutou a oranžovou až ke hnědé a zelené. Řada rekreačních orientačních běžců zůstane na této úrovni. Nejvyšší dvě kategorie – červená a modrá – zpravidla odpovídají kategoriím D21E a H21E. V barevných kategoriích je pak počítán i národní ranking.
Zdroj: Orienteering USA
Závody
USA mají podobně jako jiné velké země účast na závodech ztíženou velkými vzdálenostmi mezi místy konání. Kromě lokálních závodů v oblastech, kde působí kluby, se na federální úrovni soutěží na tzv. national meets. Jedním z těchto závodů je legendární West Point National Meeting, jehož letošní již 41. ročník byl bohužel zrušen. Závod pravidelně pořádá klub orientačního běhu při prestižní americké vojenské akademii v nádherných, mapově i fyzicky náročných terénech poblíž města New York. Mezi každoročně pořádané soutěže patří i US Nationals a US Junior Nationals (pohár juniorů a škol). V USA se těší velké oblibě rogaining, jehož letošní světové mistrovství se mělo uskutečnit právě v Kalifornii. Terény jsou v tak velké zemi pochopitelně rozmanité, ale velmi často se jedná o kopcovité, členité a téměř nekonečné lesy. Proto je americký důraz na bezpečnost na místě. Pořadatelé vždy uvádějí podrobné bezpečnostní instrukce (včetně návodu jak se chovat při setkání s medvědem) a píšťalka patří k povinné výbavě tamních orienťáků. Tím spíš, že se v USA klade veliký důraz na fair play a poradit v lese ztracenému kolegovi lze jen ve stavu nejvyšší nouze.
Orientační běh v USA má silnou vazbu na skautské hnutí a je celkově často veřejností vnímán jako pokračování turistiky, pozemní navigace a práce s mapou a buzolou. Přestože má americký orientační běh všechny předpoklady být rozšířeným sportem – skvělé terény, kvalitní mapy, propracovanou strategii práce s mládeží – větších měřítek a vyšší popularity nedosahuje. I na celoamerických závodech se potkávají nižší stovky závodníků. Jedním z důvodů může být paradoxně americká podpora sportu. Děti v USA jsou pod tlakem vybrat si poměrně brzy svůj sport a intenzivně se mu věnovat. Vzhledem ke své společenské oblibě a sportovním univerzitním stipendiím jsou klasické americké sporty jako fotbal, baseball nebo basketbal pro orienťák silnou konkurencí.
Zdroje:
New York Times, https://www.nytimes.com/1995/09/01/obituaries/bjorn-kjellstrom-84-orienteer-and-inventor-of-modern-compass.html
Orienteering USA, https://orienteeringusa.org/
Ahoj,
vloni jsem se účastnil lokálního závodu v Kalifornii na Mt.Pinos, horském terénu ve 2500 metrech nad mořem kousek od Los Angeles. Rád bych se proto podělil s několika postřehy.
– na Západě USA jsou obrovské vzdálenosti mezi kluby, na lokální závody se jezdí i přes dva státy. Přesto jsou počty účastníků srovnatelné s oblastňáky na jihu Čech
– Orienťáci v USA mají problém se vstupem do lesů. V principu se dá běhat jen ve státních nebo federálních lesích (State Parks, National Forests)
– terény minimálně v Kalifornii jsou luxusní. Drobný problém je s mapami. Evidentně mají nedostatek kvalitních lokálních mapařů. Já osobně běžel na mapě vytvořené zhruba před 10 lety Bulhary, kterou místní jen ne úplně kvalitně aktualizují.
– atmosféra na závodech mi přišla poněkud odtažitá. Kdykoliv jsem běžel nějaký menší závod v zahraničí, byl o mě “zájem”. Tady člověk z Evropy nikoho nezajímal. Většina lidí ze shromaždiště hned zmizela někam do kempu a užívala si víkendovou “dovolenou” ve své vlastní režii.
Celkově ale OB v USA doporučuji. Pokud tam vyrazíte na nějaký trip, je dobré se podívat, jestli tam někdo něco zrovna nepořádá. Letos má být například americké mistrovství v sekvojových lesích kousek od San Francisca. Ale nevím, jestli není zrušené.