Tropické teploty, náročné terény a přímočaré tratě – kombinace, která dělá z orienťáku v Brazílii zkoušku z houževnatosti. Krásná příroda a přátelská atmosféra na závodech vyvažují dojem do celkového silného a nezapomenutelného zážitku.

Historie

Přestože první závod v orientačním běhu proběhl v Rio de Janeiru už v roce 1956, souvislou tradici má orientační běh v Brazílii od 70. let, kdy si začal budovat stabilní základy v rámci armádního sportu. Systematicky se pak orienťák začal v Brazílii rozvíjet po založení Brazilské Konfederace Orientačního Běhu (CBO) v roce 1999. I přes narůstající oblibu zůstal orienťák v Brazílii do velké míry sportem vojáků. Téměř všichni závodníci a závodnice v elitní kategorii buď už k armádě patří nebo se k ní během své sportovní kariéry přidají. Hlavní sportovní rivalita tak neprobíhá mezi kluby, ale mezi složkami armády – týmy letectva, pozemní armády a námořnictva. Armáda má také velký podíl na organizaci závodů, ať už přímo (závodní prostory na vojenských základnách, logistika) nebo nepřímo (kluby a federace často vedou aktivní i bývalí vojáci z povolání). Není se tedy čemu divit, že i “oblastní žebříček” svou náročností nezřídka připomíná spíš branné cvičení.

Terény

Obtížnost orientačního běhu v Brazílii zvyšují i tamní terény. Přes svou různorodost napříč zemí je spojuje náročná průchodnost, o průběžnosti ve většině případů nemůže být řeč. Nejpřívětivější terény pro orienťák se nacházejí na jihu Brazílie, kde je taky sport nejrozvinutější a má nejvíc příznivců. V jižních federativních státech se běhá v “bílém”, což jsou borovicové nebo eukalyptové lesy, ovšem s vydatným podrostem. Na jihovýchodě Brazílie je i přes potenciál velkých měst (Rio de Janeiro, São Paulo) závodů i závodníků mnohem méně. V této oblasti se většinou běhá na pozemcích farmářů v po ramena vysoké trávě a mezi ohradníky z ostnatých drátů, přičemž několik kontrol je vždy ukryto v téměř neprostupné džungli zvané Mata Atlântica. Specifickým terénem je pak tzv. cerrado, jihoamerická obdoba savany, ve vnitrozemském regionu kolem hlavního města Brasília. Nízkou ale hustou vegetaci tam doplňují suché rýhy, hluboké rokle a spousta kamení. Aktuálně začíná orientační běh dobývat také tropický sever země, kam se přesouvají větší závody včetně letošního mistrovství Brazílie.

Mapy a tratě

Mapovat výše popsané terény je jistě výzva sama o sobě. Přestože se kvalita map výrazně zlepšuje, absence mapových podkladů a nových postupů mapování je na výsledku znát. Zejména na menších závodech je mapa mnohdy spíše orientační, než orienťácká. Největší rezervu, z evropského pohledu, ale představuje stavba tratí. Brazilci prakticky ignorují rozdíl mezi dlouhou a krátkou tratí a tak jediným rozdílem mezi klasikou a middlem je počet kilometrů. Tratě postrádají dlouhé volby postupů a nezřídka volby postupů vůbec. Závodníci bez ohledu na kategorii chodí povětšinou rovně podle buzoly, bez ohledu na to, kudy červená čára vede. Přitom je potřeba držet směr opravdu dokonale, protože dohledávka se vzhledem k terénu a malému počtu dalších závodníků v lese může protáhnout i na desítky minut. Tato specifická praxe dělá z orienťáku v Brazílii adrenalinový sport a každý závod je nevšední zážitek. Bohužel takový styl stavby tratí komplikuje Brazilcům život při účasti na světových soutěžích. Přestože se brazilská reprezentace zúčastňuje již řadu let mistrovství světa i armádního mistrovství světa, nepřipravenost elitních závodníků na evropské pojetí orientačního běhu s důrazem na volbu postupů jim i přes poctivý trénink znesnadňuje dosažení lepších výsledků.

Závody

Celostátní systém soutěží a spravedlivý národní ranking v Brazílii komplikují obrovské vzdálenosti, spojené s vysokými náklady na účast na závodech. Nejvyšší soutěž, mistrovství Brazílie v orientačním běhu (CAMBOR), se do roku 2018 skládala ze tří několikadenních etap, jejichž dějiště od sebe dělily tisíce kilometrů. Od loňského roku se systém změnil a mistrovství se realizuje jako jedna etapa, respektive závodí se jeden prodloužený víkend na všech tratích včetně štafet. Zároveň se vyčlenilo samostatné mistrovství Brazílie ve sprintu a začala se pořádat veteraniáda spojená s mistrovstvím škol a univerzit. Po zrušení etap celobrazilského mistrovství získaly na významu regionální závody jako Copa Sul (Pohár jihu), Troféu Sudeste (Cena Jihovýchodu) nebo COPANE (Pohár Severovýchodu). Každý federativní stát, ve kterém se orienťák praktikuje, si pak pořádá vlastní mistrovství a v některých státech se pořádají i tzv. metropolitní soutěže, které se započítávají do národního rankingu. Regionální rozdíly mezi počtem a kvalitou závodů a účastí na nich zůstávají veliké. Celkově se úroveň orientačního běhu v Brazílii zvyšuje, o čemž svědčí i podaná kandidatura na MS 2021. Zde ovšem Brazílie narazila na silnějšího českého protikandidáta.