O otvírák roku 2019 v rubrice ” Na kofole s” se postaral ostřílený pořadatel, začínající mapař, zapálený kameraman a zároveň nejlepší dorostenec uplynulé sezony Šimon Mareček. Přes porodní bolesti následujícího rozhovoru (Šimon pořádal dva víkendy po sobě LOBy a času neměl na zbyt) Vás čeká velmi zajímavý proud informací a možná i inspirace. Tak hurá do čtení.

Ahoj Šimone, kolik máte na Vysočině v současné chvíli sněhu? Jezdíš do školy na lyžích nebo se tam ještě dá dostat po svých pěšky ?

Ahoj, předem díky za fajn otázky a omlouvám se za asi nejdelší čekání na rozhovor, co kdy bylo… Na Vysočině je teď přesně tak akorát sněhu na pořádání LOBů – splněno. Všude je spousta stop a bruslit se dá všude, tak určitě dorazte. No a do školy, tak tam radši poslední dobou moc nechodím, abych nezapadl do sněhu, samozřejmě. (smích, pozn. redakce)

Šimon při klasice na letošním MEDu, Foto: archiv ŠM

Máš za sebou opravdu úspěšný rok 2018 (zlato a stříbro z MEDu v Bulharsku, 2 stříbra a bronz z MČR, bronz na Tiomile,…). Leden je měsíc, kdy si spousta lidí dává různá předsevzetí a cíle. Co bys chtěl v roce 2019 dokázat ty sám?

Vím, že všichni říkají, jak je důležité si dávat cíle a za nimi pak jít. Mě to ale prostě evokuje něco, co je nějakým způsobem nepříjemné. Já dělám to, co mě baví. A hlavně se všechno v životě snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu. Zní to jednoduše, ale funguje to. A všechny kontroly přece nejsou jenom na cestách a u posedů, ty bažiny a hustníky je potřeba prostě někdy prolézt, i když se propadáš až po kolena. Mám super rodinu, školu, kamarády a bydlím ve fajn městě, tak ještě abych se válel doma a fňukal, ne?

Když jsme u těch úspěchů, kterého výkonu v roce 2018 si ceníš nejvíc ty sám?

Na tuhle otázku asi není moc těžké odpovědět. Ačkoliv jsem velmi dotčen, že o tom o-news.cz vůbec neinformovalo, musím se pochlubit svým jasným vítězstvím v superpíchačovi na prázdninovém VT ve Švédsku. Trénink byl dřina, hodiny v posilovnách, s čipem jsem i spal, ale Vojcek neměl šanci. Ne…když vám visí nad postelí individuální medaile z MEDu, tak moc nevím, co by ji v šestnácti mohlo předčít. Všechno si to prostě krásně sedlo. Mám perfektního trenéra atletiky, který mně vypiloval běžecký styl a dokázali jsme fantasticky naladit formu přímo na ten jeden závod. A když se nám pak ještě podařila štafeta, byla to už jen třešnička na obrovském dortu.

Další z plejády úspěšných závodů – bronz na Tiomile v dresu LPU, foto: archiv ŠM

Jsi jedním z mála mlaďáků, který běhá v brýlích. Je to Tvá image nebo Ti nevyhovují čočky? Nelimituje Tě to třeba v dešti?

Image to není. Moje oči se prostě s čočkami nekamarádí. Jo v dešti mě to limituje. Dost. Hodně. Příští týden zkouším čočky znovu.

Pravidelně jezdíš i LOBy, máš ambice propracovat se až na tu nejvyšší úroveň nebo je to spíš zimní doplněk k tréninku?

LOBy jsou skvělý. Kdo je nikdy nezkusil, o dost přichází. Na lyžích, v té rychlosti (pokud nelezete stromečkem hlubočákem do kopce), dostává orientace v síti stop úplně jiný rozměr. A navíc, co bych v zimě v Novém Městě taky jiného dělal! Odpočinou si klouby a posiluji taky trochu jiný svaly než při běhání. Jo a na lyžích mi taťka ještě stačí, takže děláme výlety a to je moc fajn. Letos se v LOBech angažuji spíše jako pořadatel než jako závodník. Příští víkend mě už naštěstí nehledejte v pokynech, ale ve startovce.

Pomáhal jsi při finále Světového poháru v Praze, naplnilo to Tvé očekávání? Co pro Tebe byl největší zážitek?

Svěťák byla super akce, jenom jsem se přihlásil dost na poslední chvíli, a tak jsem byl přidělen na stavění arén. Byli jsme super parta, práce bylo hodně, místa nádherný, zkušeností spousta, některé postupy a vztahy mi úplně neseděly, ale i to mě někam posunulo, takže celkem hodnotím určitě pozitivně. A největší zážitek? Asi když jsem úplně sám hlídal večer při západu slunce celou postavenou arénu na Valdštejně.

Zatím prý u Šimona vítězí společenské geny po mamce… Foto: ŠM

Tvůj taťka (Petr Mareček) je výborný mapař, hodláš se vydat podobnou profesní kariérou jako on nebo chceš jít jiným směrem?

To jsou děsně složitý otázky! Mapování mě určitě hrozně baví. Člověk při tom úplně vypne hlavu a soustředí se jenom na sebe a les okolo. Mám rád činnosti, při kterých za sebou člověk vidí to, co udělal. No a když potom vidíte mapu v ruce spokojeného závodníka, tak je to moc fajn. Navíc si myslím, že mě hodně posunulo i to, že jsem jako závodník pochopil myšlení mapaře, což mi pomáhá při závodech. A jestli se tím chci živit? Nevím. Asi jsem po mamce zdědil víc socializačních genů, a tak si nedokážu moc představit pochodovat celé dny sám po lesích jako taťka.

Jedním z Tvých koníčků je natáčení videí, ať už jako pozvánek na některou z akcí pořádaných Tvým klubem VIZ ČP LOBy 2019 nebo motivační video GO OUT!, které by se mohlo pouštět na ZŠ českým dětem. Jak často se dostaneš k této činnosti?

Natáčení mě prostě baví. Miluji nacházení nových záběrů, pohybů kamery, úhlů pohledu… Akorát, jako na většinu mých podobných koníčků, na to nemám moc času. No pak úplně nedávám ty hodiny u počítače nad stříháním.

Doufejme, že Šimona do budoucna budou bavit hlavně věci spojené s OB…, Foto: Petr Kadeřávek

Také rád píšeš, můžeme se těšit na nějakou knihu a nebo máme spíš čekat dalšího pravidelného přispěvovatele do týmu O-News.cz?

Knihu? Těch už jsem napsal! V první třídě vznikala díla! Chápu, že se trochu omrzí číst, že mě baví to a tamto (a tamto a tamto…), ale psaní je fajn. Dost mě naplňuje, když můžu přemýšlet nad tím, jak svoje pocity nebo názory převést do podoby vnímatelné někým jiným. Ať už prostřednictvím videa, článku na o-news nebo písničky na kytaru. Chápu, že mě moc neznáš, ale s přídavným jménem „pravidelného“ asi úplně nepočítejte.

Když jsem připravovala otázky na tento rozhovor, přišlo mi, že jsi opravdu renesanční člověk, který toho hodně stíhá… kolik hodin by měl mít Tvůj ideální den, abys stihl vše, co chceš? 

Stíhá…no. Den má 24 hodin. Ať člověk chce nebo nechce, je to tak a spát se někdy musí. Jde jen o to, jak tu dobu využije. Mám na to takový malý vynález… diář. Mám tam všechno, co chci stihnout, co musím určitě udělat, ale i tipy na zajímavý filmy atd. Ale je to dost těžký. Instagram pořád vykukuje a jen zapnu mobil, jenom koukám, jak se čas zrychluje. Ale je mi 16. Co budu dělat, ještě nevím, ale zkouším všechno, co mi život naservíruje. A že ten můj má hodně bohatou kuchyni! Jde jen o to, kolik toho zvládnu spořádat. Ale vzhledem k tomu, že mi mimo jater chutná úplně všechno, tak se pro mě přízvisko „renesanční“ asi hodí.

Díky za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!