Český tým v Bulharsku navázal na veleúspěšné MS v Jičíně 2023 a z Bulharského Shumenu si odváží pouze o jednu medaili méně. Co stojí ještě více za zmínku je fakt, že ani letos čeští muži nepustili na nejvyšší stupínek žádný jiný národ a mají tak deset titulů mistra světa v řadě. Dvojice Bogar–Ludvík vzala tentokrát do party ještě Haška, který vybojoval individuální zlata hned dvě. Ani ženská část výpravy nezůstala pozadu a na stupních byla v každém individuálním závodě.

Odstartovali jsme sprintem, na který jsme měli taktiku vymyšlenou z předloňského světového poháru. Volit co nejplynulejší postupy a co nejméně se otáčet na kontrolách. Závod samotný nebyl moc dobře postavený. Nehlídaná doprava společně s protijezdy vytvářela zbytečně mnoho nebezpečných situací. Stavět mužskou a ženskou kategorii se stejnými kontrolami jen v opačném pořadí – to se prostě nedělá. Naštěstí se všichni srážkám vyvarovali a nejhoršími výstupy byly pláště proražené masivními hřebíky. Nic z vyjmenovaného nezastavilo Jana Haška, Martinu Tichovskou, Vojtěcha Ludvíka ani Sofii Stránskou. Ti všichni si v Plisce dojeli pro medailová umístění. “Byly to takový lehký LOBy, fyzicky střed, moc jsem se neuměl zvednout ze sedla a mrzí mě ta jedna chybka na 15 vteřin,” hodnotil svůj závod mistr světa Jan Hašek. Pověst praví, že jeho výkon podpořil šnek, kterého před závodem dostal od Pariho (asistent reprezentačního trenéra) do levé ponožky pro štěstí. Bez šneka jel Vojtěch Ludvík, kterého dostaly šváby, tedy umělé překážky, které v mapě přehlédl. I přes to si dojel pro bronz. V ženách zajela skvělý závod a na druhý stupínek doskočila Martina Tichovská: “Asi čtyřikrát jsem se potkala s autem. Jednou jsem si rozmyslela postup a přehlédla jsem švába, tak jsem tam musela trochu víc kličkovat, to bylo na 23 vteřin. Taky se mi do kola zasekl takový bambus přímo na televizní kontrole, vůbec mi nešel vyndat.” Skvěle svůj závod odjela i původně náhradnice Ewa Haltof, která v ženské Elitě dojela s osmým nejrychlejším časem. Stříbrnou medaili si odváží i juniorka Sofie Stránská, která za svou soupeřkou Iris Aurorou Pecorari z Itálie zaostala o 17 vteřin.

• 

• 

Nálada v týmu tak hned po prvním závodě panovala skvělá a nezkazila jí ani předpověď počasí na mass start, která říkala, že do cíle nikdo suchý a čistý nedojede. Byl to opravdu punkový závod. Provazy deště se z nebe spustily nedlouho po startu a závod okořenilo hned několik krabiček, které neměly funkční bezkontaktní ražení. Mužská elita měla na trati hned tři kontroly, které se musely razit kontaktně. Ženy “pouze” dvě, ovšem jedna z nich byla uzlová, která se projížděla třikrát, a tvořily se tak u ní fronty jak na banány. Druhá kontrola pouze v kontaktním modu byla divácká, kde naštěstí stáli trenéři a na nepříjemnost upozorňovali. Závodem to dozajista zamíchalo. Svou dominanci potvrdil Jan Hašek, který si schoval svého sprintového šneka a společně získali další titul mistra světa se solidním náskokem 50 vteřin. Na páté příčce ho doprovodil Jiří Hradil, který ve velmi těsném cílovém spurtu o půl kola prohrál s Italem Luccou Dellavalle. Závod měl skvěle rozjetý i Vojtěch Stránský, který také bojoval o bronz. U předsběrky se ale na nehlídané křižovatce se silnicí srazil s dodávkou a z boje tak vypadl. Ze srážky se rychle oklepal a do cíle dorazil na 11. pozici. Výsledkově se závod vydařil i ženám. Historicky čtvrtou Češkou, které se podařilo vybojovat individuální medaili, se stala Valerie Kamererová, která si dojela pro bronz 28 vteřin za vítězkou Nikoline Splittorff z Dánska: “Až do konce jsem vůbec netušila, jak na tom jsem. Věděla jsem, že jedu s holkama, které bývají na čele, a podle fandění na divácký jsem si myslela, že je to dobré. Že až tak jsem ale nečekala.” Na páté příčce dojela Martina Tichovská, která chybovala v úvodu závodu, a ztrátu se jí už v rychlém závodě nepodařilo dohnat. V Juniorkách přes chyby získala bronz Sofie Stránská.

Na middle, poslední závod prvního bloku, se opět vyčasilo a také se začalo uvažovat, jestli ti šneci nemají vážně něco do sebe. Dvě zlata se šnekem v levé ponožce, to nemůže být náhoda. Bylo na čase ověřit teorii. Testovali se šneci, kávová zrna a zlaté mince. Organizátorům se povedlo oživit protestující krabičky a závod probíhal hladce. Terén se překrýval s terénem mass startu, jen se trať vyhýbala údolím a zůstala na náhorní plošině. Testovací šnečí ulitu tentokrát dostala Valerie Kamererová a vypadalo to, že na tom vážně něco bude. Čistým závodem si dojela pro stříbrnou medaili 30 vteřin za vítězkou Gabrielou Andrasiuniene z Litvy. Martina Tichovská také jela skvělý závod, chybou v samém závěru trati se ale odsunula na čtvrtou příčku se ztrátou 47 vteřin. Jela bez šneka. Celou šnečí teorii zbořil Kryštof Bogar, který svou bohatou sbírku doplnil o další titul mistra světa i s prázdnými ponožkami. Zvítězil s náskokem 26 vteřin. Stejně tak Vojtěch Stránský dojel do cíle s šestým nejlepším časem bez magických předmětů. Jan Hašek, který tentokrát testoval šneka v kombinaci s kávovým zrnem, jel výborně až na sedmou kontrolu, kde ho jeho chyba odsunula na i tak skvělou 8. příčku. Medailovou sérii Sofie Stránské zastavil na middlu nepříjemný pád a závod tak nedojela. Lékařská vyšetření dopadla dobře, ale doporučeným odpočinkem pro ni letošní MS skončilo. Na velké bedně ji zaskočila Adéla Ryglová na skvělé páté příčce.

Přes day off se aréna přesunula k nejvýraznější památce, monumentu 1300 let Bulharska, pod nímž se finišoval long. Zaskočilo nás docela výrazné ochlazení, které ale v závodě nebylo vůbec na škodu. Byl to fyzicky velmi náročný závod, který se startoval na úpatí přírodní rezervace Bukaka se strmými hranami. Tratě byly postavené pěkně. Úvod závodu vedl vesnicí a vinicemi. Než se najelo do prvního prudkého stoupání, muži už za sebou měli první výměnu mapy. Terén byl pro long zvolen velmi pěkně a dlouhé volby nebyly vůbec jednoznačné. Titul z loňska tentokrát obhajoval Vojtěch Ludvík, který v úvodu závodu udělal několik chyb a musel řešit menší technické potíže. To ho ale nezastavilo: “Když jsem začal dojíždět Andrého Hagu z Finska, začalo se mi šlapat tak o 50% líp a vydrželo to až do konce závodu.” Svůj titul nakonec obhájil s časovým polštářem necelých dvou minut. Jan Hašek opět zajel skvěle a na trati dlouhé 37,5 km za Ludvíkem zaostal o tři a půl minuty, což mu vyneslo bramboru. TOP 6 uzavřel Vojtěch Stránský se ztrátou 4:11 a těsně za TOP 10 se zařadil Jiří Hradil. V Ženách Martina Tichovská potvrdila svojí dlouhodobou formu a v náročném závodě dlouho vedla. Z první pozice jí odsunula až chyba na předsběrku a o 20 vteřin rychlejší nakonec byla v závodě dlouhém 30,3 km Dánka Nikoline Splittorff. Martina si odváží stříbro. Svou fyzickou připravenost ukázala Rozálie Kuchařová, která byla dlouho na čtvrté pozici. Nevyvarovala se ale špatné volbě a do cíle dojela na krásné deváté příčce. Stejně jako Jiří Hradil těsně za TOP 10 dojela Valerie Kamererová. I na longu za Sofii převzala kormidlo Adéla Ryglová, která opět potvrdila, že mezi juniorkami se české dorostenky neztratí. Famózním výkonem si dojela pro svou první stříbrnou světovou medaili.

• 

• 

• 

Nezastavit rozjetý zlatý vlak dostali za úkol tři mistři světa, kteří poskládali naprosto dominantní štafetu pro poslední závod mistrovství. Odstartoval Hašek, který předávku Ludvíkovi dovezl na 5. místě 45 vteřin za čelem závodu. Ludvík pak nejrychlejším časem na úseku všechny čtyři štafety před sebou předjel, aby Bogarovi předal tak, jak mu to vyhovuje nejvíce – na první pozici. Tu si Bogar umí pohlídat a přes dezinformace, které se arénou nesly z komentátorského stanu projel cílem jako první, 16 vteřin před druhou štafetou Finska. CZE2 (Kanta, Hradil, Stránský) projela cílem na 6. pozici 4:20 za Bogarem. Ženský závod byl ještě napínavější. Medailistky ve štafetě CZE1 doplnila Ewa Haltof, která si během týdne vedla dobře a dostala na starost 1. úsek. Bohužel vyrobila chybu a dříve tak předávala štafeta CZE2, kterou skvěle rozjela Kuchařová a předávala Nedomlelové  jako třetí. Za CZE1 pak do druhého úseku vyrážela Kamererová až na 10. pozici. Oba druhé úseky si v lese vedly dobře. Nedomlelová ztratila pouze jedno místo a Kamererová stahovala mezeru, která jí dělila od lepších pozic, a nakonec předávala Tichovské o jedno místo lépe. Naděje se ovšem upínaly k CZE2, kde Musilová odváděla dobrou práci a diváckým úsekem projížděla na 3. pozici. Závěrečný pytlík ale nebyl vůbec jednoduchou záležitostí. Tratí mezitím letěla Tichovská, která se do diváckého úseku propracovala na 7. pozici. “V tom pytlíku se může stát cokoliv,” věděli ti, kteří jím již projeli. A cokoliv se stalo. Tichovská závěrečnými kontrolami prosvištěla bez problému a na sběrce se k překvapení všech z lesa vynořila na 4. místě, minutu za třetí štafetou Švýcarska. “Já jsem tam Vendy viděla, ona udělala chybu na konci,” hlásila v cíli. Závěrečná chyba odsunula českou dvojku na 7. místo.

Letošní mistrovství tak hodnotíme dvojmo. Pořadatelsky to mělo své mouchy. Terén byl velmi pěkný a stavba většiny tratí také, pořadatelé se ale nevyvarovali nebezpečných protijezdů a online zpravodajství spíše nebylo, než bylo. O to větší dík patří fanouškům, pro které bylo zjišťování aktuálních informací téměř detektivní prací, kterou nevzdávali. Výsledkově český tým obstál více než skvěle. Obhájit všechna mužská zlata z loňského pohádkového mistrovství je neuvěřitelný výkon.