Sedm českých reprezentantů se o uplynulém víkendu zúčastnilo závodů MOC, tedy Mediterranean Open Championship, při kterých se mohli porovnat se světovou špičkou. V celkovém hodnocení obsadila Tereza Janošíková 2. místo, Tomáš Křivda skončil 5. Co naše závodníky ještě čeká, jak se zrodil nápad jet do Itálie, kde se dělaly mapové chyby a jaký postup závodů byl nejlepší?

V úvodu byl páteční noční tréninkový sprint v Alonte. Víkendové sprintové závody byly zařazeny do světového rankingu WRE a běžely se v Lonigu.

“Konkurence se sjela na aktuální podmínky poměrně hojná, takže si nemůžeme úplně stěžovat, zvláště pak v mužské kategorii se to vířilo velkými hvězdami ze Švýcarska. Nicméně nechyběli početní zástupci z Francie, Rakouska či Polska a pak pár jednotlivců z dalších evropských zemí,” kvitovala dobrou konkurenci Tereza Janošíková.

Další z účastníků, Martin Roudný, zase popsal, jak vůbec vznikl nápad se na MOC vypravit: “Po zrušení domácího Euromeetingu jsme hledali alternativu, kde rozbít tréninkový stereotyp a trochu si zazávodit, nacož MOC se jevil jako ideální příležitost. Vytvořila se malá skupina sprinterů, tvořena jak keňskými, tak i českými běžci a začala se plánovat doprava. Lidi z Česka jeli autem po staré dobré trase Pardubice-Brno-Vídeň-Montecchio Maggiore, oproti tomu Keňani použili letecký most Nairobi-Dauhá-Miláno, kde je nabral Gloňas druhým autem z Česka (pro upřesnění Praha-Budějovice-Linz-Montecchio Maggiore-Miláno-Montecchio Magiore).”

“Závodní prostory byly sice na Italské poměry podprůměrné, ale stavitelé z nich dokázali vydolovat slušné tratě. V sobotu policisté zatarasili cestu do arény, kam se mohlo jenom dobíhat, ale v neděli už to nikdo tolik neřešil a v cíli to mělo příjemný nádech klasických závodů (samozřejmě s rouškami na každém kroku). No a porovnání se světovou špičkou si myslím bylo pro všechny velkou neznámou, jak na tom budou. Někteří z toho porovnání vyšli s úsměvem na tváři, jiní naopak zůstali trošku za očekáváním a za tím, v co doufali. Každopádně díky tomu můžeme reagovat na naši aktuální výkonnost a do vrcholných akcí ještě vychytat mouchy a pokud možno se té světové špičce zase o kousek přiblížit,” přiblížil dojmy ze závodů Jakub Glonek.

Sobotní závod mezi muži vyhrál Švýcar Daniel Hubmann, Tomáš Křivda byl z Čechů nejlepší a skončil 6. se ztrátou 42 vteřin. V ženách zvítězila Švýcarka Simona Aebersold, výborně běžící Tereza Janošíková ztratila přes minutu a brala 2. místo.

Tomáš Křivda viděl závody jako mapově jednodušší, ale i tak dokázaly občas potrápit: “V sobotu jsme běželi ve městě Lonigo spíše parkový až lesní sprint, kdy se na tratích zdolávalo nemalé převýšení ve svazích kolem Villy San Fermo a závodníci zavítali také do nedalekých vinic. V neděli nás přivítaly rychlé tratě ve městě Montecchio Maggiore, kde průměr nejlepších se pohyboval pod 3:10 min/km. Trať nabídla několik zajímavých voleb, kde se často rozhodovalo. Nicméně od závodníků v cíli byla poměrně často slyšet jistá nespokojenost, že tratě nenabídly příliš velkou náročnost.” Dle Jonáše Hubáčka byl nejlepší postup sobotního závodu ten na 10. kontrolu: “Člověk se po K9 musel rychle rozhodnout, jestli zkusí znovu dobrou taktiku přes vinice a prubne to rovně. Tentokrát, ale vinaři přidali i spodní lano na řádku, a tak jsem se na postupu nejednou plazil. Křivdič to samé. A všichni ostatní co to obíhali nám naložili minimálně 8 sekund.”

Naopak nedělní závod byl o něčem jiném. “Byl to trošku jiný sport a člověka tak na trati nejvíc zaměstnávalo to, jestli ten keřík u kontroly oběhne zleva nebo zprava,” smutnil Jonáš Hubáček, který v něm obsadil 12. místo. Mezi muži tentokráte slavil vítězství Ital Riccardo Scalet, Tomáš Křivda ještě vylepšil svůj sobotní výsledek 4. místem: “První den jsem se nevyvaroval menších zaváhání, ale po vcelku dobrém fyzickém výkonu jsem musel být v cíli spokojen s výsledkem na velké bedně a skalpem mého vrstevníka Kaspera Fossera. Na neděli jsem se těšil mnohem více a odrazilo se to ve výsledku. Trať jsem proběhl bez chyb a jen pár voleb jsem nezvolil ideálně, a tak jsem se v cíli mohl radovat z 4. místa s ucházející ztrátou na čelo. Výborná zpětná vazba po zatím dobře probíhajícím zimním přípravném období a spousta motivace do nadcházející sezóny.”

V ženách opět kralovala Simona Aebersold, Tereza Janošíková ztratila sice jen 47 vteřin, ale na lepší než šesté místo její výkon nestačil.

celkové výsledky

Tereza Janošíková i přes skvělé výkony vnímala určitou jarní nerozzávoděnost: “Co se mého počínání týče, vnímám určitou absenci správného orienťáckého flow, které bude z velké části zapříčiněno 6 týdny běhu bez mapy. Každopádně každou odběhnutou mapovou fází se to vrací rychle nazpátek. Takže, co se výsledků týče, asi si nemohu moc brblat, ale vlastní pocity z výkonu nejsou dobré. Je na čem zapracovat aktuálně, ale brzy je to určo zpět v plné kráse. Udělám pro to maximum, ať je nejen na jaře se na co koukat!”

A co naše reprezentanty čeká během tohoto týdne? To popisuje Otakar Hirš, který bral v součtu obou závodů 22. místo: “Po víkendových závodech v rámci MOCu zůstáváme v Itálii do pátku v rámci přidruženého tréninkového kempu. Na programu máme během týdne ještě měřený sprint, knock-out a sprintové štafetky. Nabídku si ještě doplníme výjezdy na další tréninky a regeneračními klusíky.”

Poslední Čech ve výsledcích byl Vojtěch Sýkora, u něj ovšem výsledný čas ve výsledcích nenajdete: “Co mělo být sprintovým otvírákem sezóny, se pro mě proměnilo v aklimatizační pobyt zpět na zimu, čtecí soustředění (dočtený Obama a rozečtený Dallaire), kulinářskou seberealizaci a hlídání věcí na shromku. Tuto jemnou alteraci způsobila kombinace jednoho naštvaného sudokopytníka, úzké pěšinky, plotu a ostnatého drátu. To vše v krásném prostředí hrany východoafrického riftu. Přesto nevěším hlavu, užívám si nečekané dovolené a za pár dní jsem zpátky na trati!”