Když jsem zhruba před pár týdny na facebooku uviděl článek s titulkem „Češi začali mapovat zapomenutá místa planety,“ ihned jsem se podíval, co se pod tímto odkazem skrývá. Dozvěděl jsem se, že ne všechny kouty světa jsou tak dobře zmapované jako česká kotlina a že s tím mohu něco dělat! Tím se mi otevřela dvířka k projektu Missing maps.
Missing maps (Chybějící mapy) je iniciativa, která tvoří mapy a pomáhá tak humanitárním organizacím působit v místech, pro která nejsou žádné mapy dostupné (převážně v Africe, Jižní Americe, Asii). Vytvořené mapy slouží pracovníkům humanitárních organizací (jako jsou např. Lékaři bez hranic či Červený kříž) pro efektivní poskytování zdravotní péče a materiálního vybavení.
Do projektu se může zapojit kdokoli, kdo vlastní počítač a má pár minut volného času. Mapování probíhá online za pomocí editoru OpenStreetMap, kam se lze bezplatně zaregistrovat. Poté si můžete vybrat z řady lokalit, které jsou potřeba zmapovat, a začít s „prací“. Spíš než práce by to měl být koníček, protože pomáhat ve svém volném čase s problémy, které jsou daleko větší než ty naše, je nesmírně záslužná činnost. Každý, kdo něco takového vykonal, cítil hřejivý pocit u srdce, že udělal něco dobrého, co překračuje hranice běžného lidského života.
Pro orientační běžce by mapování Missing maps nemělo být velkým problémem – jedná se hlavně o obkreslování silnic a budov z dostupných podkladů (převážně ze satelitních snímků – ortofota). Jednoduchá věc, která má ale velký význam.
Aby se projekt dostal mezi širší veřejnost, probíhají (nejen) v České republice tzv. Mapathony – hromadná setkání, na kterých vám vysvětlí, jak správně mapovat, a poté skupina společně mapuje vybranou oblast.
Poslední mapathony se konaly 31. ledna v Praze a 15. února v Olomouci, kde se tyto akce konají pravidelně každý měsíc od loňského května. Setkání se odehrávají pokaždé na novém místě – mohli jsme tak již mapovat v zajímavém prostředí coworkingových kanceláří, vysokoškolské přednáškové místnosti, nebo třeba v Paralelní Polis. Podmínkou je dostatek místa pro několik desítek dobrovolníků, dobrý rozptyl zásuvek a kvalitní připojení k internetu. Pravidelné olomoucké mapathony odstartovaly loni na podzim více než úspěšně – první olomoucký mapathon přilákal přes 60 mapujících dobrovolníků. V podstatě nic přitom nebrání tomu, aby se mapathon uskutečnil také ve Vašem městě – kontaktovat iniciátory a zorganizovat mapathon může, stejně tak, jako zmapovat kus daleké země, každý. Aktuálně chystané “mapovací party”, z nichž nejbližší je 28. února v Praze, sledujte na tomu určené stránce Lékařů bez hranic: zaplňujte bílá místa na mapách (na této stránce získáte i bližší informace, jak se do projektu zapojit).
Nestíháte-li mapathon či u sebe nemáte počítač, i tehdy můžete pomáhat mapováním na opačné straně planety. Klasifikovat letecké snímky a určovat, “kde něco je”, jako přípravu dat pro další mapování, umožňuje atraktivní (až návykovou) formou aplikace pro chytré mobilní telefony MapSwipe (http://mapswipe.org/). Zkuste ji, třeba až příště pojedete autobusem.
“V prosinci 2015 propukla v Angole nebezpečná epidemie žluté zimnice. Hrozilo, že zasažením hustě obydlených oblastí se bude šířit ještě rychleji. Podobně jako v případě epidemie eboly v západní Africe i tato epidemie zasáhla oblast s vysokou mobilitou lidí. Žlutá zimnice zabíjí zhruba polovinu nakažených, existuje proti ní ale efektivní očkování. Lékaři bez hranic se proto zapojili do očkování v Angole a v Demokratické republice Kongo. Na předměstí Kinshasy pak provedli největší očkovací kampaň v historii organizace, kdy za pouhých deset dní naočkovali přes 700 000 lidí.
Plánování takto rozsáhlé očkovací kampaně není možné bez kvalitních map. Pro předměstí Kinshasy, kde působili Lékaři bez hranic, neexistovaly mapy žádné. Proto se organizace obrátila na dobrovolníky z projektu Missing maps, kteří během několika dní vytvořili velmi detailní mapu na základě satelitních snímků.
To je jen jeden z mnoha příkladů, jak konkrétně mapy pomáhají. Za dva roky fungování iniciativy Missing maps se po celém světě zapojilo přes 20 000 dobrovolníků, kteří společnými silami zmapovali obydlí 29 milionů lidí po celém světě. Velké části ještě stále na zmapování čekají. Pokud máte chuť, zapojte se,” dodává na závěr Jan Böhm z Lékařů bez hranic.
Za spolupráci na článku děkuji již zmíněnému Janovi Böhmovi z Lékařů bez hranic a také Pavlovi Petrovi, který se mimo humanitární činnosti věnuje i orientačnímu běhu.
Absolutně skvělá myšlenka
Dobrá náhoda, měli jsme jeden mapathon na fakultě a zrovna dneska jsem přemýšlel, jak že se ta jejich aplikace jmenuje 🙂 díky!