Orienťák v Česku letos slaví významné výročí – běhá se tu již 70 let. K této příležitosti bude vydána kniha “70 let OB v Česku”, kterou redakčně zaštiťuje Petr Pekka Karvánek. Postupně Vám nabídneme články s vyprávěním tří hlavních autorů, kterými jsou kromě Pekky také Jan Žemlík a Zdeněk Lenhart. Dnes přinášíme povídání Jana Žemlíka, který se kolem orienťáku pohybuje už od jeho počátků. Příjemné čtení. 

Jak jsem se k orienťákům vlastně dostal?

Narodil jsem se na Vsetíně, kam otec Oldřich Žemlík nastoupil do Zbrojovky v roce 1938. Hned se plně zapojil i s manželkou do sportovního života. Vztah k Sokolu měli již z Brna. Cvičení v Sokolovně, odbíjená, turistika, lyžování, horolezectví apod. Do Sokola tak byla zapojena naše celá rodina. Já jsem přišel na svět v roce 1943, měl jsem o pět let dva starší sourozence.

V roce 1950 vznikly v Gottwaldově pod turistikou Orientační závody – první Orientační závody, nyní Orientační běh. Vsetín tehdy patřil po Gottwaldov, tak se tato činnost dostala i na Vsetín, kde se Žemlíci také zapojili. Sourozenci již závodili, já jsem byl na závodech přidělen k nějaké tetě a sledoval jsem závody. Už tehdy se mi to líbilo. To jsem byl jen „divákem“. Po několika závodech ve vsetínském okrese všichni (mimo mne) absolvovali Krajský přebor 1952, kde se kvalifikovali na M ČSR 1952, celá rodina. Já jsem tehdy byl u babičky.  Ale, už jsem byl chycen a vydrželo mi to po celý život…

Ten “ogara” s baretkou – to je moje maličkost. Tam jsem byl jen jako “přívěšek” rodičů… (M ČSR 1954)

Jak tedy s tou historií?

Již jako děcko mne historie přiměřeně zajímala, díky mámě. To hlavní – to začalo, když jsem se na závodech poznal Zdenka Němce, zakladatele našeho OB a současného Poháru města Zlína, nejstaršího závodu u nás. O ten se pořád v reálu bojuje (viz foto níže). Když jsem po vojně přišel do Zlína, hned jsem se zapojil do života oddílu, ten byl tehdy na československé špičce. Stal jsem se i členem výboru, měl jsem na starosti propagaci, článků bylo dost. Také jsem se začal vážně zabýval historií tehdejšího Poháru TJ Gottwaldov, nyní Poháru města Zlína. Zašel jsem za Zdeňkem Němcem, ten mi poskytl spoustu svých historických materiálů – mapy, dokumentaci i foto. Už toho bylo dost, začal jsem to třídit, popisovat a ukládat… Výsledek – první publikace „25 let OB“, Gottwaldov 1975, v roce 1980 byla při závodech Gottwaldově první výstava – ve škole, kde spali závodníci atd. To byly pouze amatérské záležitosti. Když se stal Petr Starosta (otec „Kočky“) ředitelem gottwaldovského muzea, tak jsme se dohodli a začali spolupracovat. Výsledek – muzeum převzalo mé sbírky, vznikl již počítačový program ORBEH. Dnes je tam cca 3500 položek. Celé to dostalo „punc“ archivních pravidel atd.  Později vzniklo Centrum historie OB, jako jediná organizace na světě, která se zabývá historii OB v ČR i ve světě téměř profesně. Dokonce jsem byl i na týdenní stáži v sekretariátu IOF – SWE, Solentuna, Lennart Levin. Dnes COH již není pod muzeem, je součástí našeho svazu, starám se o to já. Ale depozitář je muzejní. Máme i stránky – ale ty jsou „letité“, nenašel jsem nikoho, kdo by pokračoval. Můj syn Pavel dokonce využil našich sbírek a všechna naše Mistrovství jsou ve Wikipedii…

Pohár TJ Gottwaldov (1954)

Jak s tou publikací 70 let OB?

Někdy před třemi roky se na mne obrátil Petr Karvánek, že by rád k 70. výročí vzniku českého OB vydal publikaci – má na to zkušenosti a možnosti. To jsem přivítal. Já dostal úkol připravit podklady z let 1950 – 1969, pak Zdeněk Lenhart, současnost Petr. Začali jsme makat. Mým výstupem jsou tzv. „makety“ = návrhy na konečnou náplň, cca 9 ks. Makety obsahují to podstatné, co se událo, pak foto a výsledky z jednotlivých Mistrovství a Poháru Gottwaldova. Na závěr bývají „perličky“…

Těch mých „příběhů“ bylo skutečně za ta léta hodně. Tak aspoň pár:

• • Můj nejcennější výkon (nikdy jsem nebyl velký závodník) – Orientační maraton Slušovice 1963 – ráno do Slušovic, pak jsem absolvoval těch 38 km v našich kopcích v čase těsně po 4 hodiny.

• • M ČSSR Doksy 1964 (poprvé písek pod nohama) – tam jsem dostal od vítěze Jindry Novotného jen asi 20 minut.

• Trochu sranda – jak jsem získal tajnou mapu (ukázka z knihy 70 let OB v Česku):Mapy byly tajné, musely se po závodě vracet. Já jsem jako záložák jezdil na manévry do posádky Bzenec. Byl tam mladý poručík, ten měl v oddíle všechny mapy na starosti. Tak jsem ho ve sklípku „programově opil“, mapu mi slíbil a hned druhý den ráno mi ji dal. Kdyby se na to přišlo, on i já bychom měli velké potíže, což se nestalo. Ale originální mapa do archivu byla…

Jan Žemlík

• Objednávka knihy 70 let OB v Česku: formulář

70 let OB v Česku: Jan Žemlík (vydáno 12. února)

70 let OB v Česku: Zdeněk Lenhart (vyjde 19. února)

70 let OB v Česku: Petr Karvánek (vydáno 26. února)