Možná jste si všimli, že se v poslední době na Facebooku objevuje stále více fotek a odkazů na souboj usměvavého severočeského orientačního běžce Honzy Schulhofa s tramvají. O-News.cz využilo příležitosti vyzpovídat Šuldu a dozvědět se něco víc o tomto mladém závodníkovi, který běží svou vlastní cestou.

Ahoj Šuldo, jak se cítíš, jako dvojnásobný pokořitel mocného stroje, alias liberecké tramvaje?

Pocity jsou parádní. Do puntíku jsem splnil taktiku, s kterou jsem slavil úspěch již loni. Špatným vývojem počasí jsem se nenechal vykolejit a dá se říct, že dešťové kapky, které zkrápěly trasu závodu, byly vodou na můj mlejn.

Zdá se, že se ze závodu proti liberecké tramvaji stává příjemná tradice. V letošním roce vás běželo 10x více a z celé akce sestříhala TV Nova reportáž do hlavního zpravodajství. To už je docela úspěch. Mohl bys orienťákům prozradit, odkud se v Tvé hlavě vynořil takový nápad?

Již od outlého věku přitahuji různé lapálie a nešvary. Byl jsem kovaný v tom dobíhat tramvaj na poslední chvíli. Ale jednou jsem se ze zlou potázal, když mi tramvaj ujela těsně před nosem. Nehodil jsem flintu do žita, ačkoliv jsem tušil, že mi pšenka nepokvete. Tramvaj jsem několik stanic marně naháněl centrem Liberce, až se mi to konečně podařilo ve stanici Rybníček. V tom ale tramvaj zahnula do vozovny. Řekl jsem si, že jednou to tramvaji odčiním. Taktně jsem počkal, až bude dokončena modernizace celé linky a vyrazil jsem do boje.

V loňském roce jste běželi v opačném směru, tedy z Hanychova do Lidových sadů. Jsou obě trasy stejně náročné nebo je jedna obtížnější?

Trať vedoucí do Hanychova je o něco větší oříšek. Hlavní problém tkví v závěrečném, tři kilometry dlouhém stoupání. Ale jak prozradil sám pan řidič tramvaje, tak i tramvaj toho měla plné kecky v tom kopci.

Tramvaj si porazil již podruhé, máš nějaký speciální typ tréninku, který zařazuješ před tímto závodem?

Ze svého repertoáru jsem vytáhl několik osvědčených trumfů. Piloval jsem dobíhání tramvají či jízdu jako černý pasažér. Zařadil jsem také mentální přípravu, kdy jsem do noci študoval názvy stanic a jízdní řády. Myslím, že mi pomohla i znalost trati, poněvadž jsem věděl doslova o každém kameni.

Už nějaký ten pátek čeříš nudné vody českého orienťáckého rybníčku. Jak ses k našemu sportu vlastně dostal a proč zvítězil nad údajnou královnou sportů atletikou?

Prvně jsem k orientačnímu běhu přičuchl na Jarních skalách v roce 2013. Byť jsem na trati strávil dlouhých 126 minut, byl jsem tímto sportem doslova unesen a hned jsem věděl, že mě to bude bavit. Atletika byla mým koníčkem již od šesti let mého života, ale bylo to tak nějak pořád dokola. Orientační běh je sport trochu jiného ražení.

Spousta mladých závodníků řeší své časy na dráze. Mohl bys nám prozradit své rekordy na 3 a 5km? Jaká byla vlastně Tvoje hlavní atletická disciplína?

Moje osobáky nejsou nijak oslnivé. 3000m zvládnu za 8:59. Pětku jsem nikdy na dráze neběžel a tak alespoň 10000m, které mám za 32:35. Mojí nejoblíbenější tratí byly běhy na 800m a 1500m. Zde mám osobáky 1:55 a 4:01.

V poslední době obrážíš závody s roztomilým kufříkem, je to nějaká sázka nebo ses prostě rozhodl jít proti proudu?

Asi mi to kufrování je tak nějak vlastní. Kufřík mi opatřila Lenička Poklopová, která ho navíc vybavila stylovou cedulkou s mojí přezdívkou. S kufrem dobře vycházím, ale to běhání je trochu složitější.

Přeji pohodové léto a spoustu dobrých nápadů, kterými budeš dělat ostatním radost!

Díky. Snad mě něco zase napadne. Taky přeji parádní léto J !