První ryze sprintové Mistrovství světa v Dánsku se poběží již za v červnu 2022 a pořadatelé připravili pořádný sprintový kemp s dvěma knockout sprinty, kombotechem nebo sprintovými štafetami. Náš nejlepší sprinter z letošního MS, Jakub Glonek představuje první okouknutí sprintového Dánska

Poslední akcí reprezentace v tomto závodním roce byl sprintový kemp v Dánsku. Od začátku byla plánována účast pouze úzkého sprintového týmu, z různých důvodů však Šéďa do poslední chvíle musel měnit jména zúčastněných. A nakonec se nejen zmenšil už plánovaně málo početný tým, ale dostalo se také na některé účastníky z druhého sledu.

Snad všichni zúčastnění se shodli na tom, že už jsou myšlenkami v odpočinkovém období a že jsou nejenom fyzicky, ale i mentálně unavení. Troufám si však říct, že přínos tohohle kempu byl vskutku vysoký. Relevantnost terénů, které nám organizátoři kempu nabídli, byla vůči terénům z plánovaného MS dost vysoká. Máme tedy teď solidní přehled o tom, co nás příští rok bude čekat. A co to bude? Historické centra středně velkých měst, které mají různě nepravidelnou síť historických uliček s množstvím průchodů do vnitrobloků, které samy o sobě dokážou být také dosti záludné, velké množství slepých uliček a průchodů, které za běhu můžou být těžko odhalitelné, dále malé převýšení, vysoká rychlost, ale zároveň málo času na to plánovat cokoliv dopředu, jelikož je nutné být neustále ve střehu na aktuálním postupu. Bude těžké nebýt myšlenkově pozadu a mít vše pod kontrolou.

A jaká byla vlastně náplň kempu? Po úterním večerním příletu následoval hned ve středu celodenní tréninkový KO-sprint. Na úvod náročného kempu pořádný záhul pro těla, která na sprinty už dlouho nebyla zvyklá. Celkem čtyři kola s přibližně hodinovými pauzami, to celé za dozoru vytrvalého deště. Ve čtvrtek první fáze volná na sprintovou techniku, odpoledne dvoučlenné, čtyřúsekové štafety z ruky mistra Thierryho. Během sprintovek poprvé na chvíli přestalo pršet, do sobotního rána se však déšť ještě nesčetněkrát vrátil. Páteční volnější den obstarala pouze dopolední volnější fáze opět zaměřena specificky na sprintovou techniku a odpoledne jsme všichni poctivě věnovali zmírnění spánkového deficitu. O víkendu za konečně slunečného, ale chladného počasí, se uskutečnily dva závody započítané do WRE – v sobotu dvoukolový sprint a v neděli čtyřkolový KO-sprint v kulisách všudypřítomných kostiček z Lega. Celkem nás tedy za 5 dní čekalo až 14 sprintových tratí.

Specifikem kempu byly rozhodně volné sprintové tréninky. Celkem bych řekl, že panuje shoda na tom, že chodit sprinty volně nemá moc velký přínos. Pochválil bych tedy pořadatele kempu, že se tyto volné fáze pokusili ozvláštnit a rozhodně se jimi mohou inspirovat i další trenéři a pořadatelé různých kempů. Vypíchnul bych tři typy tréninku, které jsme měli možnost absolvovat.

1. Sprintová linie

Tento trénink byl takovou kombinací linie, koridoru a švýcárny. Úkolem bylo následovat linii, vedle které bylo střídavé množství informací. Bylo jich tam buď málo nebo ještě míň nebo tam žádné nebyly. Cílem bylo dobře odhadovat vzdálenost a umět z mapy rozpoznat i to málo, co tam bylo.

2. Paměťáky

Celkem jednoduché na vymyšlení a za mě hodně přínosné. Střídání extrémně krátkých úseků s delšími. Princip byl jednoduchý, na krátkém úseku si načíst celý dlouhý úsek, zapamatovat si ho a pak ho po paměti bezchybně realizovat. Ideální pak bylo během krátkých úseků setrvat v běhu a nezastavovat.

3. Popisové dohledávky

Další zajímavý typ tréninku, kterému ale něco chybělo k dokonalosti. Na mapě byla trať s bílými kolečky a cílem bylo dohledat kontrolu podle popisů. V popisech však krom klasických piktogramů byly i výřezy mapy, které v kolečku chyběli. Nenašli jsme úplně pochopení, zda bylo cílem dohledávat podle výřezů nebo piktogramů. Vzhledem k nekvalitě tisku výřezů a orientaci na sever v popisníku to však bylo spíš nereálné. Lepší varianta mi přijde dohledávání podle piktogramů, k tomu však je potřeba mít v kolečku jasné objekty, což zde často nebylo. Ať byl trénink jakýkoliv, pořádně nás všechny donutil číst popisy. Takže palec nahoru za tento nápad.

Zbytek závodních tréninků a závodů se nijak nevymykal obvyklým standardům. Kvalita tratí byla vysoká, zaskočila nás snad jenom nízká míra farstování při KO-sprintech. Konkrétně z šesti vyřazovacích kol, které jsme měli možnost absolvovat, mělo pouze jedno použitého motýlka, a tak se nefarstované kola často stávaly tupým visením ve vlaku. I na to je však třeba se připravit. No a krom spousty nových poznatků a zkušeností jsme si především zásluhou Terky a Křivdiče odvezli i pár kvalitních výsledků. Teď se však všichni těšíme na zasloužený posezónní odpočinek a pak hurá znovu do práce. Reprezentační sezóna odstartuje úvodním srazem na začátku prosince!