40 let oddíl Slavia Hradec Králové oslavil parádní akcí – indoor orienťákem v knihovně za účasti 500 orienťáků, výstavou historie klubu, a hlavně skvělým zážitkem i pro neorienťáky! Jak takový orienťák uvnitř budovy připravit, jak vzniká mapa a mají indoor závody své místo v orienťácké termínovce? O tom jsme si povídali s Mírou Slovákem, ředitelem závodu “Zažijte knihovnu jinak”

Ahoj Míro, jak vůbec vznikl nápad uspořádat orienťák ve Studijní a vědecká knihovně v Hradci Králové a jak se dá knihovna přesvědčit, že závod v orienťáku tam má smysl?

Ahoj tento nápad vznikl už loni v listopadu, kdy se ozvala jedna z maminek našich svěřenců a zároveň pracovnice knihovny Klára Lukešová, která se zmínila o tom, že v krajské knihovně ve Zlíně takový závod proběhl. Postupně se informace dostala ke mně. Nemusel jsem tedy nikoho moc přesvědčovat, aby nás do prostoru knihovny pustili, naopak nám vyšli vstříc a sami přišli s myšlenkou, aby tento závod nebyl jen trénink pro pár orienťáků, ale i možnost vyzkoušet si orienťák uvnitř budovy pro čtenáře a zaměstnance. Pomohlo k tomu i výročí vědárny (75 let) a jejich akce Zažijte knihovnu jinak. My jsme se také chystali na letošní 40. výročí klubu OK Slavie. Museli jsme jen doladit podmínky, aby akce byla zároveň zajímavá a přitom co nejbezpečnější jak pro účastníky, tak pro knihovnu.

Měl jsi už předtím nějaké zkušenosti s indoor orienťáky? U nás vídám tréninky většinou třeba ve školách…

Zkušenosti jsme postupně sbírali už od dorosteneckých let, když jsme si zaběhli v rámci Piškot kapu sprint ve škole Milady Horákové. V rámci zimních tréninků jsme také každý rok postavili orienťák v tělocvičně nebo v areálu tělocvičen. Zažili jsme také dvoukolový indoor sprint v Krakově na Wawel cupu.

Zajímalo by mě, jak probíhá příprava mapy. Vím, že ve Skandinávii mají dokonce indoor mapový klíč, ale v Česku mi přijde, že si každý vytváří mapové značky vlastní.

Právě proto, aby se to mohlo sjednotit, jsem oslovil Honzu Langra, předsedu mapové rady, jestli by si to nechtěl zmapovat. Dali jsme tomu určitý řád a vytvořili legendu. Dolaďovali jsme v detaily jako modré a červené šipky na schodech, barvy objektů, ploch. Před tiskem si Honza pohrál s pdf soubory a doladil barvy tak, aby mapa byla čitelná i na A4 (původně to bylo plánované na A3).

Přes 500 přihlášených závodníků, to musela být velká výzva. Jak všechno nakonec klaplo?

Z toho jsem měl největší strach. Předpokládal jsem původně, že v rámci ZHL by ten závod mohlo běžet kolem 300 závodníků. Když jsem se dozvěděl o velkém zájmu z Pardubic, bylo mi jasné, že lidí bude víc a že to musím omezit. Nakonec to vyšlo, myslím, hezky. Závodníků bylo necelých 500 a k tomu přes 60 příchozích. Starty na krabičku rychlému odbavení závodníků také pomohly. Jen musím upozornit další pořadatele těchto závodů, že pokud je kontrola Airu příliš blízko krabičky Start, závodníkům nestačí doběhnout interval na čipu a startovní krabička se nenačte. Hodně závodníků tak nemělo na krabičku odstartováno přesně a projevilo se to ve výsledcích. To nás mrzelo. Intervaly, které byly někde po minutě, v pohodě stačily.

Jak bys teď po závodě hodnotil tratě? Postavil bys je jinak? Třeba dlouhý postup přes garáže (K12 DE) musel nachytat nejednoho závodníka.

Tratě jsem stavěl už o prázdninách a i když jsem na ně koukal stále dokola, přišlo mi, že bych nic neměnil. Nápady na chytáky, start i doběh přímo u sochy venku mi přišly výborné (mnoho závodníků běželo nečekaně i do kavárny CrossCafe), a tak jsem v říjnu změnil už jen dvě kontroly u elitní kategorie žen a připravil raději ještě nějaké další varianty pro náhradníky. Ty jsem nakonec nepoužil. 

Když zůstaneme u pořadatelské stránky, kolik pořadatelů bylo potřeba a co všechno měli na starosti? Na jiných indoor závodech jsem slyšel i o pozicích “zpomalovačů”, kteří brzdili běžce, aby neběhali tak rychle.

Na každém patře jsme měli připravené lidi ve vestách. Stačilo asi 12 lidí, kteří obsadili nejvíc exponovaná místa. Nebyli to zpomalovači, spíše radiči. Na IT se podíleli tři lidi, další dva na přihláškách. Start jsem si řídil já, k ruce jsem měl dva lidi, kteří vytahovali mapy ze zásobníku (využili jsme místní stojan na knihy) a jeden mezitím pouštěl příchozí z jiného koridoru. Všechny průběžné dveře byly z důvodu bezpečnosti otevřené, na jejich zajištění jsme potřebovali asi 50 klínků. Adélka koordinovala hlídače na patrech, Klára byla v pohotovosti na dotisk map a další potřebné cedule a nápisy. Další dva lidé obstarali distribuci drobných odměn a nápojů. Děkuji moc Béďovi za zapůjčení 40 lavic s redukcemi na krabičky. 

Co si myslíš o budoucnosti indoor orienťáků? Mají své místo mezi tradičními disciplínami?

Myslím si, že jako disciplína nemá šanci projít. Mělo by to být takové zimní rozptýlení mezi sezónami. Měl jsem radost z toho, jak si to lidé užívají a jsou rádi za netradiční zážitek.

Máš už vyhlídnutou nějakou další lokalitu na podobný závod? 

Hledám další lokality, ale knihovna bude určitě jedna z těch, do kterých se vrátíme, její budova má stále potenciál pro zajímavé tratě. Myslím, že příště se to v ní bude hemžit šváby a časy se budou pohybovat okolo 20 minut. Pracuji jako školník na zdravotnické škole v Hradci a tam mi to zatím není dovoleno. V současnosti tam probíhá velká rekonstrukce, po dostavbě to bude zajímavé bludiště. Zkusím se poohlédnout po gymnáziích v Hradci a větších základních školách. Také by přicházela v úvahu univerzita, kde se dá přebíhat mezi jednotlivými katedrami. Jelikož je knihovna kraje, přichází v úvahu i krajský úřad, který je v bývalém pivovaru. Snad jim bude o naší akci pozitivně referováno. Zajímavé možnosti by nabízely i zimní stadion a nový fotbalový stadion Malšovicích.

Video ze závodu
Kam dál na indoor závody? Podívali jsme se do ORISu: Adventní Indoor (Teplice), Písecký Bludišťák: Lesárna, Gymnázium Písek, ZŠ Tylova

Slovo závěrem

Jsem rád, že jsem akci zvládl, i když jsem měl nemocného tátu, který mi v týdnu závodu zemřel. Snažil jsem se, aby to nijak neovlivnilo pozitivní atmosféru, která na akci panovala. Táta sledoval všechny mé životní kroky a byl by rád, že se nám to povedlo. Jednoduché to neměl ani Honza Langr a moc mu za to děkuji. Pomohl mi zkontrolovat a zvládnout některá úskalí, která jsme spolu řešili během mapování i organizace. Také děkuji všem, kteří se podíleli na výročence, která spatřila světlo světa právě před vyhlášením v konferenčním sále knihovny. Povedlo se to ještě v roce našeho výročí. Děkuji všem, co se na ní podíleli, Jirkovi, Bobanovi, Honzovi a Staroušovi za hlavní organizaci přípravy výročenky a všem přispěvatelům. Vznikla nám tak hezká památka do budoucna, v knihovně byla doplněna o výstavu ročenek, medailí, pohárů, map a publikací z historie orienťáku v Hradci. Zároveň bych chtěl poděkovat partnerům akce, Pivovaru Beránek a firmě YATE za poskytnuté ceny. (Společnost Yate dokonce poskytla vzorky bot značky JOMA a nabídla závodníkům 30% slevu.) Partnerem byla i Česká podnikatelská pojišťovna, která nám zařídila pojištění. Knihovna a kavárna CrossCafe nám poskytly dárkové balíčky pro vítěze. Knihovna pak také zajistila tisk map.  

Doufám, že si všichni závod užili, jsem rád, že náš klub táhne za jeden provaz a že si vzájemně pomůžeme. Chtělo by to ale někoho, kdo se toho ujme příště, když mu zařídím tu lokalitu…

Míra Slovák