S nadšením jsme sledovali cinkání OB medailí z jihu Evropy a hlasitě cinkali zpět ze severu Polska. Český MTBO tým opět přivezl slušných pár kilo medailí – celkem 14 a z toho 5 zlatých.

Terén byl přesně takový jaký jsme čekali. Byl to převážně písčitý podklad, ikdyž s o něco sjízdnějšími cestami než v Doksech. Reliéf byl mírně houpavý a lesy smíšené. Stavba tratí poměrně často vybízela k fikání, ale ne vždy se to vyplatilo. Povolená jízda terénem byla místy naprosto výhodná a místy výrazně pomalejší až nemožná. To bylo trochu na náhodu a člověk s tím nemohl při plánování postupu počítat na 100%.

Šampionát začal poměrně rozpačitě. Terén pro sprint byl zvolen trochu nešikovně a stavba tak byla v důsledku poněkud mdlá. Na dojmu nepřidal ani zlehka nebezpečný dojezd do cíle, nebo měnění startovních časů a času zavírání karantény okolo jedenácté večer, kdy už většina závodníků ležela v posteli. Mladší část české výpravy se nenechala vyvést z konceptu  a na vyhlášení jsme si mohli poslechnout naši hymnu (Lesage M17) a k tomu vidět naše barvy i na druhém (Stránská W20) a třetím (Ryglová W17) stupni. Eliťácká část výpravy si nechávala úspěchy na další dny. Martina Tichovská sice dokončila sprint v nejrychlejším čase, zradila ji ale technika. Na ženské trati byla jedna kontrola, která se musela razit po staru do dírky. Martinka myslela, že jí čip bliká, ale asi neblikal, a tak měla v cíli na lístečku DISK. V mužích dojel nejlépe Kryštof Bogar na 6. příčce.

Na další dny jsme po sprintu neměli vysoká očekávání a připravovali se na long kde bude jediným úkolem do toho pořádně šlapat. Večer se od předchozího závodu nic nezměnilo a změny od pořadatelů chodily pozdě do noci. Závod nás ale mile překvapil. Long stavitel vymyslel pěkně a bylo na něm pořád co vymýšlet. Na volbu byly jak dlouhé objížďečky okolo celé mapy, tak proplétání kratšími, ale za to horšími cestami. Na vyhlášení nám hymnu zazpíval Vojtěch Ludvík (ME), který vyhrál s časovým polštářem 3 min, a Radek Lesage (M17). Svoji formu potvrdila Martina Tichovská (WE) i Sofie Stránská (W20) na druhé příčce.

• 

• 

Po longu byli všichni pořádně vyčerpaní, ale na to se middle neptá, muselo se do plnejch. Stavba byla opět pěkná, ikdyž pod směrnými časy. Vítěz mužské elity Andre Haga (FIN) byl na trati pouhých 43 min 44 s, což bylo o 57 s méně než třetí Vojtěch Ludvík. U žen to bylo ještě méně. Vítězka Ruska Saarela (FIN) prolétla tratí v čase 41 min 14 s – o 20 vteřin rychleji než Martina Tichovská taktéž na třetí pozici. O další medaile se postarala děvčata Ryglová (1. W17) a Stránská (2. W20).

Šampionát tradičně zakončily štafety – smíšené pro elitní kategorie, klasické pro juniory a dorost. Pro přehlednost startovali nejprve mixy a až když byly třetí úseky na trati, vystartovaly junioři s dorostem. O přehlednosti ovšem nic nevěděli fanoušci fandící u svých obrazovek, protože informace posílané na ty internety byly naprosto matoucí. A jak to bylo o nervy u počítačů, tak to bylo dramatické i v aréně. Z prvního úseku, který tradičně startují ženy, se na čele vrátily hned dvě naše štafety – Tichovská 2. (CZE1) a Kuchařová 3. (CZE2). Tím ale nebylo nic zaručeno. Farsty byly tentokrát velmi rozdílné a nedalo se tak s ničím počítat. Ludvík (CZE1) vyrážel společně se Stránským (CZE2) a Bettegou (ITA), jel na jistotu, zbytečně neriskoval fikačky a měl některé kratší farsty. Do třetího úseku poslal Bogara do lesa na prvním místě. Po čtyřiceti vteřinách Kryštofa začal pronásledovat vítěz middlu Andre Haga (FIN). Napětí v aréně bylo značné a ještě se zvýšilo poté, co do závěrečného pytlíku vjížděli v podstatě společně. “Vzpomeň si na svoje mládí v eliminátoru a všechny je vyeliminuj” zněla rada Kryštofovi, když se večer před štafetami ptal, co má dělat, když na té trochu nebezpečně ve sjezdu postavené sběrce bude v balíku. A tak se stalo. Lepší volbou na předposlední kontrolu si pohlídal čelní pozici a cílovou čárou projel vteřinu před finskou jedničkou. CZE2 zajela také skvěle a Hradil dofinishoval na 4. pozici. Své první mezinárodní zlaté medaile si vyjeli i benjamínci týmu v dorosteneckých kategoriích jak v ženách (Fišerovák, Kalinová, Ryglová), tak v mužích (Tuma, Petrus, Lesage). Pro ně to byly tak trochu sprintové štafety a  celý závod měli “sfouklý” do hodiny a čtvrt. I juniorská holčičí štafeta měla našlápnuto na vítězství, na posledním úseku se ale nezadařilo Stránské, která nevzala svoji farstu.

Tím je letošní ME uzavřeno. Nezbývá ale moc času a za méně než měsíc opět budeme nakládat kola do dodávky a odlétat na světový pohár do Lotyšska. Zase se ozveme.

úvodní foto: MoonLine Media