Pro třetí srpnový Sloupek reprezentanta jsme zavítali do moravské metropole. Jiří “Lahvin” Hlaváč se sám vyzpovídal v pěkném rozhovoru. Dlouholetý člen KOS TJ Tesla Brno se rozpovídal o své reprezentační minulosti (např. o MS 1991 v Mariánských Lázních), ale i o své O-současnosti, kdy trénuje dva současné české reprezentanty. Ať si sloupek přečtete k páteční kávě, či si jej necháte na víkendové čtení, přejeme vám pěkný orienťácký zážitek.
Jirka dělal vlajkonoše na MS v roce 1991 v Mariánských Lázních.
Ahoj Lahvine, představil by ses, prosím, především pro mladší, kteří nezažili tvou orienťáckou kariéru?
Jak jsem začal s orienťákem, že mám 17 individuálních medailí z Mistrovství Československa (tehdy totiž bylo Česko a Slovensko jeden stát), že jsem byl vyhlášen nejlepším OB běžcem Československa v roce 1986, že si nejvíc cením 8. místa na longu ve Světovém poháru v Turnově (1986, jen 40s za Jardou Kačmarčíkem, který si tam brousil zuby na celkové vítězství ve SP), 19. místa z krátké tratě na MS v Mariánských Lázních (1991) a 6. místa ze štafet tamtéž, jak se tehdy trénovalo a že mně orienťák dodnes baví, lze všechno najít v mém loňském článku.
Věřím, že mnohem přínosnější pro současnou generaci a snad i zajímavější pro čtenáře O-News bude povídat si o tom, co dělám pro OB teď a o co v OB usiluji.
V cíli MČR na dlouhé trati 2008
Ten článek znám a doporučuji každému k přečtení. Co děláš teď jen tuším, ale i z toho mála co vím, odhaduji, že to rozhodně bude zajímavé počtení.
Když přemýšlím, jak pár slovy souhrnně charakterizovat, o co se teď v OB snažím a proč se mu věnuji daleko víc než jen jako příležitostný veteránský závodník, tak mi vychází „VZBUDIT V MLADÝCH PERSPEKTIVNÍCH ZÁVODNÍCÍCH CHUŤ TRÉNOVAT A NEUSTÁLE SE ZLEPŠOVAT A TO JAK V OB, TAK I V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ – A POMÁHAT JIM V TOM JAK KDO POTŘEBUJE – ZEJMÉNA POMOCÍ RADOSTI (OBČAS HRANIČÍCÍ AŽ S ORGASMEM) Z POHYBU V PŘÍRODĚ PODPOŘENÉHO SKVĚLÝM KOLEKTIVEM KOLEM OB“.
Vím, že koučuješ Adélku Indrákovou a Miloše Nykodýma, kde to předpokládám je především o tvrdém tréninku a o špičkovém individuálním výkonu. Můžeš prosím vysvětlit, jak to, co jsi právě řekl, jde s tímhle dohromady? Co tím konkrétně míníš i to, jak, proč a co s nimi děláš. Nejlépe na konkrétních příkladech.
Předně chci předeslat, že při většině činností, včetně konzultování reprezentantů, spolupracuji se skvělými lidmi, kteří jsou specialisté na nějakou konkrétní oblast. U reprezentantů je to nejčastěji moderní psychologie, fyzioterapie, pohybové dovednosti, mentální trénink a speciální fyzický trénink. U dětí jsou to ostatní trenéři, z nichž každý umí něco skvěle. Doma je to zejména manželka. Bez nich všech a jejich zkušeností by něco ani nešlo nebo nemělo smysl. Pokud tedy něco popisuji, je třeba za tím vidět práci a zkušenosti celého týmu. Zadruhé ještě pořád chodím do práce a ta mě baví, takže i proto je potřeba ta dělba práce. V neposlední řadě kromě protahování i občas běhám po lese nebo po horách, bežkuji nebo jezdím na kole, cvičím jógu a protahuji, neb pro svou fyzickou i duševní rovnováhu, pro své děti, ženu i svěřence, a nakonec i pro splnění mého malého osobního cíle „aspoň jedna medaile z veteraniády ročně až do H70“ potřebuji mít slušnou mentální i fyzickou kondici.
Na otázku, jak to vše spolu souvisí, se pokusím odpovědět takto: Vycházím z filozofie, že tělesná, mentální, psychická i sociální stránka člověka spolu velmi úzce souvisí a navzájem se silně ovlivňují. Pomocí fyzického aerobního či silového tréninku nutíme tělo se adaptovat především na podávání velkého aerobního výkonu, ale současně tím zocelujeme i vůli a celkovou (fyzickou i psychickou) odolnost. Koukáním do mapy a koncentrací za neustálého pohybu trénujeme mnohem víc „obvodů“ v mozku a míše než jen ty pro čistě orientační schopnosti – orienťákem vytrénované neurony nám pak pomáhají ve studiu i práci, máme daleko lepší celkovou pohyblivost a obratnost, zlepší se postřeh, rychlost podvědomého (reakčního) i vědomého rozhodování atd. A platí to vše i naopak – např. vůle a psychická odolnost nás podrží, když je fyzická připravenost momentálně slabší. Trénink ve skupině i závodění v týmu dodává tomu všemu navíc ještě silný sociální rozměr, který dokáže jak „udělat“ skvělý trénink či závod a zrovna tak může zapříčinit i trápení či propadák.
Cílem snažení je samozřejmě rozvoj toho, co nám pomáhá splnit naše cíle – nejprve to jde většinou poměrně snadno zlepšením několika klíčových schopností. Dříve či později však dojde ke zpomalení či dokonce zastavení růstu, občas dojde i k poklesu, ke zraněním apod. Je to nerovnováhou – některé části (subsystémy) byly systematicky přetěžovány a jiné naopak opomíjeny a časem možná i zakrněly. Systém začne vysílat signály s žádostí o nápravu – přinejmenším blíže k rovnováze. Signál může být nejčastěji bolest, případně i fyziologické změny, ale velmi snadno to může nabrat podobu problémů ve škole či v práci či v partnerství, příp i havárie v autě. A jelikož zranění či nucený výpadek z tréninku kvůli škole či jiným problémům není cesta, která vede k vítězství na MS, je nutno najít lepší způsob řešení. Nabízí se uklidňující prášky nebo jiné způsoby „odstranění příznaků“, nicméně to zpravidla vede k ještě větším potížím (rozuměj drsnějším signálům těla při volání o změnu) posléze. Takže jediná, dlouhodobě účinná metoda, která funguje, je něco změnit – zpravidla přestat dělat něco co nás ničí nebo se zlepšit v něčem, co mne blokuje a co volá o změnu. Má to dlouhodobé účinky a snad nás to jako lidi i posouvá správným směrem (to záleží na přesvědčení každého). Problém je, že zlepšit se v něčem vyžaduje pochopení proč tomu tak je a pak práci na změně. Přestat dělat něco zažitého taky nebývá snadné, takže zase práce na sobě. Čím je člověk dál, tím jsou bariéry rafinovanější a skrytější a na jejich objevení a eliminaci už člověk nestačí sám. Naštěstí je to krásná a vzrušující práce pomáhat lidem, kteří chtějí, tohle překonávat a být svědkem toho, jak rostou a je jim lépe….
Konkrétní návod, jak včas doporučit změnu, jak při nějakých příznacích rozpoznat kořen problému a jak nalézt správné řešení neexistuje – každý z nás je jiný a každý má vlastní mix genů, návyků, sociálního zázemí a kdoví čeho ještě. Já na to přišel díky filozofii čínské medicíny propojené s šamanstvím a poznatky moderní psychologie. Vím jen to, že toho vím pořád strašně málo, ale i tak už občas něco zahlédnu, vytuším, rozpoznám.
Jirka vyhrál na O-ringenu v roce 1991 kategorii H21B
Z toho tak trochu vyplývá, že konkrétní příklady nemají obecnou platnost. Na druhé straně ale všichni víme, že existuje řada věcí, včetně tréninkových a regeneračních postupů a metod, které jsou všem sportovcům společné. Čím se řídíš při radách svým svěřencům?
V první řadě se vždy řídím maximálně upřímnou snahou svěřencům pomoci a pokud cítím, že na něco nemám, najít jim někoho, kdo to dokáže lépe než já.
Co se týká obecných pravidel fyzického tréninku (a dnes už i mapové techniky), vše je poměrně jasné, základy fyziologie jsou v literatuře a zná je každý dobrý trenér. Je sice řada škol a směrů, přicházejí novinky a „zaručené návody“, nicméně každý si musí něco vybrat a pak musí sám na sobě nebo se svými svěřenci vyzkoušet, co, jak pro koho funguje. Teprve pak může experimentovat a zkoušet novinky, které třeba i zafunguji – občas je přínosem i pouhá změna metody, kdy přínos je v tom, že trénink není jednotvárný.
Pro většinu dětí i dospělých taková individualizace potřeba není, neb standardní postupy a tréninkové metody jim přinesou dostatečný pokrok. Tito ať raději věnují svůj čas pořádnému dobře strukturovanému a rovnoměrně rozvojovému tréninku místo vymýšlení, jak něco přeskočit či urychlit. Teprve až mají za sebou dva až tři roky práce a trénink jim přestane fungovat, má teprve smysl se začít zajímat, co by šlo dělat jinak. Většinou v této fázi pomůže si trochu odpočinout, protáhnout unavené svaly, posílit to, co nebylo stimulováno, případně zařadit kompenzační sporty či kompenzační cvičení a potíže samy odezní. Pomoci může i změna trenéra, ale nejčastěji je tohle přesně bod, kdy je vhodné se podívat na možnost vlastní změny.
Pokud jsem mluvil o tom, že neexistuje jeden konkrétní návod pro každého a že jedna vyřešená situace není obecně platným návodem, tak to platí jen pro ty, kdo už své schopnosti významně rozvinuli. Ti už zpravidla vyzkoušeli většinu z toho, co o fyzickém i mapovém tréninku obecně platí a co se běžně používá, ale potřebují se posunout ještě o malý kousek dál. Typicky jsou to právě eliťáci a reprezentanti, kteří se díky svému nadání a dlouhodobé píli posunuli na samu hranici toho, co jim standardní tréninkové metody umožní. Občas jsou někteří i za tou pomyslnou hranicí – poznají se dle toho, že je neustále pronásledují zdravotní nebo jiné potíže.
Botas Cup 2016: Vítězství v H55 spolu se sestrou Janou Galikovou, několikanásobnou medailistkou z MS (na fotce vpravo). V náručí dcera Lucka.
Zkus nám tedy aspoň přiblížit, jak tohle myšlení v oblasti Tvého OB působení vypadá a co konkrétního přináší.
Pokusím se to rozdělit na 4 hlavní oblasti mé činnosti, ve kterých OB figuruje.
V RODINĚ: spolu s manželkou Šárkou (původně neorienťačkou) se nám podařilo nejen vychovat 3 skvělé děti, ale i dát všem lásku k pohybu v přírodě včetně orienťáku a dát jim k tomu hluboký všestranný pohybový základ (pomocí několika let gymnastiky, jógy, kola, běhu na lyžích, chození do hor a dalších sportů). Nejstarší Ondra (letos H18) 3x reprezentoval ČR na Mistrovství Evropy dorostu (dále jen MED) (POZN redakce: 2x v LOBu a 1x v pěším OB) a 1x na JWSOC (LOB) s několika umístěními v první desítce. Letos se nominačníc závodů na MED nezúčastnil kvůli zranění. Anežka (letos D16) už má za sebou 2 účasti na LOBáckém MEDu a chystá se na třetí (v Bulharsku v únoru 2018). Nejmladší Lucinka (letos D12) má vše před sebou. V lese už se jen tak neztratí, a i když jí zatím baví zpívání a balet víc než orienťák, určitě ho bude dělat dál a věřím, že čím dál lépe.
Jinak se po celý rok hodně snažíme o kvalitní, pestrou a vyváženou stravu, dostatečný spánek a bedlivě dohlížíme na správný fyzický rozvoj dětí (bohužel občas nezvládáme ten svůj, neb děti, práce a jiné povinnosti nám to ne vždy dovolí). Kromě pravidelného protahování a jógy (zpravidla kvalitní power-yoga, kombinující protahování a posilování), jsou to pravidelné návštěvy u fyzioterapeutky a prohlídky u ortopeda (nožní klenba, páteř, oslabené svalové skupiny) plus dohled na provádění z toho plynoucích nápravných cviků. Cílem je pěkně rozvinutá celá kostra a na ní dobře vyvinuté a při tom pružné svalstvo. V oblasti rozvoje OB schopností cíleně objíždíme závody v kvalitních a obtížných terénech, a to i za cenu delšího cestování a občas i na úkor výsledků dětí v moravském nebo oblastním žebříčku. Jsem přesvědčen, že je třeba už v mladém věku (DH14) vynakládat úsilí a pokusit se smazávat handicap talentovaných moravských závodníků co se týče absence náročných terénů a tratí i nižší kvality moravské konkurence vyjížděním do nejlepších terénů v Čechách (hory, skály, mapová divočina, pískovce) a do zahraničí (karst, hory, málo cest, divočina). Pokud tato adaptace neproběhne už na konci DH14, je pro moravské závodníky první rok v DH16 zbytečným trápením – a je to velká škoda jak pro ně, tak i pro celý OB (talenti z Moravy mají nesrovnatelně těžší se nominovat na MED a jiné mezinárodní akce, průměrné závodníky propad na konec výsledkové listiny s odstupem desítek minut na vítěze zpravidla v citlivém věku docela hodně demotivuje. Děti se slabším sportovním a OB zázemím může takto protrápený rok bohužel od OB úplně odradit).
Foto z rodinné dovolené ( Vrchol Televrina, Chorvatsko )
V KLUBU (TBM): spolu s dalšími 9 trenéry/rodiči a několika příležitostnými pomocníky se v Tesle podílím na vedení asi 80 dětí ve věku od 5 do 18 let. Učíme se vše od píky, neb tradice dětského a dorosteneckého trénování v Tesle zanikla před více než 20 lety. Nicméně jsem optimista, neb zápal dětí, trenérů i rodičů zde evidentně je, dobrá parta taky a tak je jen otázkou času, kdy to přinese své ovoce v podobě výsledků dětí na závodech.
Co speciálního děláme v TBM jinak či navíc oproti běžným zvyklostem? Přestože jsme rodinný oddíl, kde výsledky nejsou hlavní prioritou, snažíme se těm dětem, které na dobré výsledky mají schopnosti a chuť, poskytnout veškerou možnou podporu k jejich dosahování – a to počínaje dorostem i individuálně. Zásada naší práce je ta, že nejdřív (mezi 5-8 rokem) dětem vytvoříme dobrou partu vrstevníků a této partě nabídneme odpovídající rozvíjející program pro tu kterou věkovou skupinu. Parta nám totiž později pomůže děti protáhnout tréninkem i obtížnými lety dospívání. Zásada číslo 2 je, že nikdo netrénuje své vlastní děti, ale jen děti kamarádů – i proto je naše skupina takto velká, neb v malé skupině toto v praxi nelze zajistit. Logickým krokem bylo udělat si všichni trenérskou T3 a já pak (i k vzhledem k reprezentantům – viz dále) i T2. Třetí pilíř je důraz na zdravý celkový rozvoj dětí – k tomu využíváme především protahování a současně posilování – jak středu těla a hlubokých stabilizačních svalů, tak i odrazových a stabilizačních svalů kolem kotníku, zejména v lýtkách. Děláme to nejen kvůli orienťáku, ale hlavně pro zdravý rozvoj civilizací málo stimulovaných fyzických schopností dětí. Každý týden je proto pro děti součástí tréninku hodina speciálně pro ně vedené power-yogy a všem doporučujeme 1x týdně pořádné plavání. Dále jsme zakoupili sérii lekcí pana Andrleho, jehož metody považujeme za ideální pro rozvoj pohybové koordinace, nácvik stability v terénu, specifické běžecké posilování i pro odstraňování chybných pohybových stereotypů. Mapovou přípravu dorostu u nás vede Chrobák (Adam Chromý, do nedávna vynikající český reprezentant), jehož jméno pro zasvěcené mluví svou kvalitou samo za sebe – domnívám se, že TBM momentálně poskytujeme nejlepší možnou mapovou přípravu přinejmenším v Jihomoravské oblasti. Další věcí, kterou se možná odlišujeme od běžné praxe je, že ač nejsme TSM, jsou naše tréninky otevřené i pro členy jiných oddílů (samozřejmě po předchozí domluvě).
S REPREZENTANTY ČR: Pomáhám Adélce Indrákové a Miloši Nykodýmovi (oba se letos účastnili MS v Estonsku) s individualizací tréninku pro jejich aktuální situaci, rozpoznáním a uvědoměním si silných i slabých součástí výkonu při špičkovém OB a to ve složce fyzické, mapové i psychické. Pomáháme jim s motivací, s hledáním metod k posílení potřebných návyků a potlačení či odstranění těch nežádoucích, občas jim pomáhám doporučit jídlo, které zrychlí regeneraci, jindy i s osobnostním růstem a zráním osobnosti, což souvisí jednak s životními prioritami, tak i s odolností závodníka vůči vnějším vlivům – důležité zejména pro schopnost optimální koncentrace na důležité závody. Pomáháme i s čímkoliv dalším, co naše svěřence ovlivňuje a co potřebují či chtějí změnit a co jim může pomoci k potřebnému sebevědomí, k dobrému pocitu z orienťáku či ke stabilitě jejich výkonu. Občas jim i malinko „kecám“ do tréninkových plánů, víceméně aby v tréninkové euforii nezapomínali správně odpočívat a relaxovat a na druhé straně aby „nezapomínali“ na ty tréninky, které jim nejdou nebo je nemají rádi. Navazuji tím na nové úrovni po více než 20-leté přetržce na své trénování reprezentanta Libora Zřídkaveselého v závěru mé vlastní reprezentační kariéry. Toho jsem v jeho 20 letech díky jeho extrémní fyzické zdatnosti dokázal fyzicky připravit na úroveň TOP 10 OB běžců na světě. V té době jsem bohužel nedokázal v rámci předzávodní přípravy systematicky pracovat se stavy nervozity před důležitými závody. Bylo třeba dalších 25 let zrání a životních zkušeností, než jsem do této oblasti více pronikl a našel odborníky, kteří byli ochotni i schopni závodníky na tyto situace připravit
V ČSOS: Jsem členem Komise talentované mládeže, jejíž členové se snaží pomáhat svými názory nalezení správné svazové strategie při práci s OB mládeží. Ze všeho nejvíc mne na této spolupráci těší, že se díky tomu mohu aspoň občas potkávat s názory a myšlenkami skvělých trenérů (často současně i bývalých špičkových OB závodníků). Ačkoliv není vůbec lehké se shodnout kudy vede správná cesta, je z komunikace cítit zájem o děti a OB. Dodává to energii, že se v tom světě člověk nějakým směrem nepotácí sám…. Díky všem za to!
Vítězství na MČR KT spolu s Petrou Novotnou (tehdy Wagnerovou) znamenala pro oba nominaci na MS 1991. Vpravo (3. místo) Petr Kozák – o 14 dní později zlatý na MS na krátké trati (zvané tehdy sprint), vlevo (2. místo) Tomáš Prokeš, tehdejší sprintová legenda a favorit závodu. POZN: Tupláky piva byla cena od pořadatelů.
Co nám chceš říct na závěr?
- Že orienťák je nejlepší sport na celý život, ale chce to k němu dělat i vše ostatní. Zejména děti od 3 let potřebují se denně kvalitně hýbat – několik hodin!!! Jinak tělo krní, nerozvíjí své možnosti a nezíská schopnosti a dovednosti, které se pak už v pozdějším období nerozvinou. S nerozvinutým tělem se nerozvíjí správně ani některé složky myšlení atd…. Je pak prostě těžší či dokonce nemožné být v plné kondici když je to potřeba – ať už jde o sport, studium, práci, hory, partnerství či rodičovství, a nakonec to určitě výrazně zlepší kvalitu života i v důchodu.
- Orienťák současně posiluje tělo, zlepšuje fyzickou kondici a odolnost, čistí mysl a podporuje vznik a intenzivní propojování nových neuronů v mozku. A to vše současně! Takovou kombinaci nedává žádný jiný sport ani žádná jiná činnost na světě.
- Jsme tak díky orienťáku a tréninku na něj ještě lepší ve všem, co děláme, než bychom byli bez něj. Nejlepší je začít v mládí, ale nikdy není pozdě!!! Občas to bolí, občas to vypadá šíleně, občas není na některé věci čas, ale pořád to stojí za to! Navíc s dobře fungujícím vytrénovaným tělem a bystrou myslí je život lepší zážitek než bez obojího.
Nashle na závodech – např hned na PP, kde si pro maximalizaci radosti v lese a mezi skalami tradičně zaběhnu Elitu.
Jiří Hlaváč
Snad nejlepší článek co tu byl.. Podle mě by si ho měli velmi pozorně přečíst trenéři ale i závodníci.
Díky