Pro třetí srpnový Sloupek reprezentanta jsme zavítali do moravské metropole. Jiří “Lahvin” Hlaváč se sám vyzpovídal v pěkném rozhovoru. Dlouholetý člen KOS TJ Tesla Brno se rozpovídal o své reprezentační minulosti (např. o MS 1991 v Mariánských Lázních), ale i o své O-současnosti, kdy trénuje dva současné české reprezentanty. Ať si sloupek přečtete k páteční kávě, či si jej necháte na víkendové čtení, přejeme vám pěkný orienťácký zážitek.
Ahoj Lahvine, představil by ses, prosím, především pro mladší, kteří nezažili tvou orienťáckou kariéru?
Jak jsem začal s orienťákem, že mám 17 individuálních medailí z Mistrovství Československa (tehdy totiž bylo Česko a Slovensko jeden stát), že jsem byl vyhlášen nejlepším OB běžcem Československa v roce 1986, že si nejvíc cením 8. místa na longu ve Světovém poháru v Turnově (1986, jen 40s za Jardou Kačmarčíkem, který si tam brousil zuby na celkové vítězství ve SP), 19. místa z krátké tratě na MS v Mariánských Lázních (1991) a 6. místa ze štafet tamtéž, jak se tehdy trénovalo a že mně orienťák dodnes baví, lze všechno najít v mém loňském článku.
Věřím, že mnohem přínosnější pro současnou generaci a snad i zajímavější pro čtenáře O-News bude povídat si o tom, co dělám pro OB teď a o co v OB usiluji.
Ten článek znám a doporučuji každému k přečtení. Co děláš teď jen tuším, ale i z toho mála co vím, odhaduji, že to rozhodně bude zajímavé počtení.
Když přemýšlím, jak pár slovy souhrnně charakterizovat, o co se teď v OB snažím a proč se mu věnuji daleko víc než jen jako příležitostný veteránský závodník, tak mi vychází „VZBUDIT V MLADÝCH PERSPEKTIVNÍCH ZÁVODNÍCÍCH CHUŤ TRÉNOVAT A NEUSTÁLE SE ZLEPŠOVAT A TO JAK V OB, TAK I V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ – A POMÁHAT JIM V TOM JAK KDO POTŘEBUJE – ZEJMÉNA POMOCÍ RADOSTI (OBČAS HRANIČÍCÍ AŽ S ORGASMEM) Z POHYBU V PŘÍRODĚ PODPOŘENÉHO SKVĚLÝM KOLEKTIVEM KOLEM OB“.
Vím, že koučuješ Adélku Indrákovou a Miloše Nykodýma, kde to předpokládám je především o tvrdém tréninku a o špičkovém individuálním výkonu. Můžeš prosím vysvětlit, jak to, co jsi právě řekl, jde s tímhle dohromady? Co tím konkrétně míníš i to, jak, proč a co s nimi děláš. Nejlépe na konkrétních příkladech.
Předně chci předeslat, že při většině činností, včetně konzultování reprezentantů, spolupracuji se skvělými lidmi, kteří jsou specialisté na nějakou konkrétní oblast. U reprezentantů je to nejčastěji moderní psychologie, fyzioterapie, pohybové dovednosti, mentální trénink a speciální fyzický trénink. U dětí jsou to ostatní trenéři, z nichž každý umí něco skvěle. Doma je to zejména manželka. Bez nich všech a jejich zkušeností by něco ani nešlo nebo nemělo smysl. Pokud tedy něco popisuji, je třeba za tím vidět práci a zkušenosti celého týmu. Zadruhé ještě pořád chodím do práce a ta mě baví, takže i proto je potřeba ta dělba práce. V neposlední řadě kromě protahování i občas běhám po lese nebo po horách, bežkuji nebo jezdím na kole, cvičím jógu a protahuji, neb pro svou fyzickou i duševní rovnováhu, pro své děti, ženu i svěřence, a nakonec i pro splnění mého malého osobního cíle „aspoň jedna medaile z veteraniády ročně až do H70“ potřebuji mít slušnou mentální i fyzickou kondici.
Na otázku, jak to vše spolu souvisí, se pokusím odpovědět takto: Vycházím z filozofie, že tělesná, mentální, psychická i sociální stránka člověka spolu velmi úzce souvisí a navzájem se silně ovlivňují. Pomocí fyzického aerobního či silového tréninku nutíme tělo se adaptovat především na podávání velkého aerobního výkonu, ale současně tím zocelujeme i vůli a celkovou (fyzickou i psychickou) odolnost. Koukáním do mapy a koncentrací za neustálého pohybu trénujeme mnohem víc „obvodů“ v mozku a míše než jen ty pro čistě orientační schopnosti – orienťákem vytrénované neurony nám pak pomáhají ve studiu i práci, máme daleko lepší celkovou pohyblivost a obratnost, zlepší se postřeh, rychlost podvědomého (reakčního) i vědomého rozhodování atd. A platí to vše i naopak – např. vůle a psychická odolnost nás podrží, když je fyzická připravenost momentálně slabší. Trénink ve skupině i závodění v týmu dodává tomu všemu navíc ještě silný sociální rozměr, který dokáže jak „udělat“ skvělý trénink či závod a zrovna tak může zapříčinit i trápení či propadák.
Cílem snažení je samozřejmě rozvoj toho, co nám pomáhá splnit naše cíle – nejprve to jde většinou poměrně snadno zlepšením několika klíčových schopností. Dříve či později však dojde ke zpomalení či dokonce zastavení růstu, občas dojde i k poklesu, ke zraněním apod. Je to nerovnováhou – některé části (subsystémy) byly systematicky přetěžovány a jiné naopak opomíjeny a časem možná i zakrněly. Systém začne vysílat signály s žádostí o nápravu – přinejmenším blíže k rovnováze. Signál může být nejčastěji bolest, případně i fyziologické změny, ale velmi snadno to může nabrat podobu problémů ve škole či v práci či v partnerství, příp i havárie v autě. A jelikož zranění či nucený výpadek z tréninku kvůli škole či jiným problémům není cesta, která vede k vítězství na MS, je nutno najít lepší způsob řešení. Nabízí se uklidňující prášky nebo jiné způsoby „odstranění příznaků“, nicméně to zpravidla vede k ještě větším potížím (rozuměj drsnějším signálům těla při volání o změnu) posléze. Takže jediná, dlouhodobě účinná metoda, která funguje, je něco změnit – zpravidla přestat dělat něco co nás ničí nebo se zlepšit v něčem, co mne blokuje a co volá o změnu. Má to dlouhodobé účinky a snad nás to jako lidi i posouvá správným směrem (to záleží na přesvědčení každého). Problém je, že zlepšit se v něčem vyžaduje pochopení proč tomu tak je a pak práci na změně. Přestat dělat něco zažitého taky nebývá snadné, takže zase práce na sobě. Čím je člověk dál, tím jsou bariéry rafinovanější a skrytější a na jejich objevení a eliminaci už člověk nestačí sám. Naštěstí je to krásná a vzrušující práce pomáhat lidem, kteří chtějí, tohle překonávat a být svědkem toho, jak rostou a je jim lépe….
Konkrétní návod, jak včas doporučit změnu, jak při nějakých příznacích rozpoznat kořen problému a jak nalézt správné řešení neexistuje – každý z nás je jiný a každý má vlastní mix genů, návyků, sociálního zázemí a kdoví čeho ještě. Já na to přišel díky filozofii čínské medicíny propojené s šamanstvím a poznatky moderní psychologie. Vím jen to, že toho vím pořád strašně málo, ale i tak už občas něco zahlédnu, vytuším, rozpoznám.
Z toho tak trochu vyplývá, že konkrétní příklady nemají obecnou platnost. Na druhé straně ale všichni víme, že existuje řada věcí, včetně tréninkových a regeneračních postupů a metod, které jsou všem sportovcům společné. Čím se řídíš při radách svým svěřencům?
V první řadě se vždy řídím maximálně upřímnou snahou svěřencům pomoci a pokud cítím, že na něco nemám, najít jim někoho, kdo to dokáže lépe než já.
Co se týká obecných pravidel fyzického tréninku (a dnes už i mapové techniky), vše je poměrně jasné, základy fyziologie jsou v literatuře a zná je každý dobrý trenér. Je sice řada škol a směrů, přicházejí novinky a „zaručené návody“, nicméně každý si musí něco vybrat a pak musí sám na sobě nebo se svými svěřenci vyzkoušet, co, jak pro koho funguje. Teprve pak může experimentovat a zkoušet novinky, které třeba i zafunguji – občas je přínosem i pouhá změna metody, kdy přínos je v tom, že trénink není jednotvárný.
Pro většinu dětí i dospělých taková individualizace potřeba není, neb standardní postupy a tréninkové metody jim přinesou dostatečný pokrok. Tito ať raději věnují svůj čas pořádnému dobře strukturovanému a rovnoměrně rozvojovému tréninku místo vymýšlení, jak něco přeskočit či urychlit. Teprve až mají za sebou dva až tři roky práce a trénink jim přestane fungovat, má teprve smysl se začít zajímat, co by šlo dělat jinak. Většinou v této fázi pomůže si trochu odpočinout, protáhnout unavené svaly, posílit to, co nebylo stimulováno, případně zařadit kompenzační sporty či kompenzační cvičení a potíže samy odezní. Pomoci může i změna trenéra, ale nejčastěji je tohle přesně bod, kdy je vhodné se podívat na možnost vlastní změny.
Pokud jsem mluvil o tom, že neexistuje jeden konkrétní návod pro každého a že jedna vyřešená situace není obecně platným návodem, tak to platí jen pro ty, kdo už své schopnosti významně rozvinuli. Ti už zpravidla vyzkoušeli většinu z toho, co o fyzickém i mapovém tréninku obecně platí a co se běžně používá, ale potřebují se posunout ještě o malý kousek dál. Typicky jsou to právě eliťáci a reprezentanti, kteří se díky svému nadání a dlouhodobé píli posunuli na samu hranici toho, co jim standardní tréninkové metody umožní. Občas jsou někteří i za tou pomyslnou hranicí – poznají se dle toho, že je neustále pronásledují zdravotní nebo jiné potíže.

Botas Cup 2016: Vítězství v H55 spolu se sestrou Janou Galikovou, několikanásobnou medailistkou z MS (na fotce vpravo). V náručí dcera Lucka.
Zkus nám tedy aspoň přiblížit, jak tohle myšlení v oblasti Tvého OB působení vypadá a co konkrétního přináší.
Pokusím se to rozdělit na 4 hlavní oblasti mé činnosti, ve kterých OB figuruje.
V RODINĚ: spolu s manželkou Šárkou (původně neorienťačkou) se nám podařilo nejen vychovat 3 skvělé děti, ale i dát všem lásku k pohybu v přírodě včetně orienťáku a dát jim k tomu hluboký všestranný pohybový základ (pomocí několika let gymnastiky, jógy, kola, běhu na lyžích, chození do hor a dalších sportů). Nejstarší Ondra (letos H18) 3x reprezentoval ČR na Mistrovství Evropy dorostu (dále jen MED) (POZN redakce: 2x v LOBu a 1x v pěším OB) a 1x na JWSOC (LOB) s několika umístěními v první desítce. Letos se nominačníc závodů na MED nezúčastnil kvůli zranění. Anežka (letos D16) už má za sebou 2 účasti na LOBáckém MEDu a chystá se na třetí (v Bulharsku v únoru 2018). Nejmladší Lucinka (letos D12) má vše před sebou. V lese už se jen tak neztratí, a i když jí zatím baví zpívání a balet víc než orienťák, určitě ho bude dělat dál a věřím, že čím dál lépe.
Jinak se po celý rok hodně snažíme o kvalitní, pestrou a vyváženou stravu, dostatečný spánek a bedlivě dohlížíme na správný fyzický rozvoj dětí (bohužel občas nezvládáme ten svůj, neb děti, práce a jiné povinnosti nám to ne vždy dovolí). Kromě pravidelného protahování a jógy (zpravidla kvalitní power-yoga, kombinující protahování a posilování), jsou to pravidelné návštěvy u fyzioterapeutky a prohlídky u ortopeda (nožní klenba, páteř, oslabené svalové skupiny) plus dohled na provádění z toho plynoucích nápravných cviků. Cílem je pěkně rozvinutá celá kostra a na ní dobře vyvinuté a při tom pružné svalstvo. V oblasti rozvoje OB schopností cíleně objíždíme závody v kvalitních a obtížných terénech, a to i za cenu delšího cestování a občas i na úkor výsledků dětí v moravském nebo oblastním žebříčku. Jsem přesvědčen, že je třeba už v mladém věku (DH14) vynakládat úsilí a pokusit se smazávat handicap talentovaných moravských závodníků co se týče absence náročných terénů a tratí i nižší kvality moravské konkurence vyjížděním do nejlepších terénů v Čechách (hory, skály, mapová divočina, pískovce) a do zahraničí (karst, hory, málo cest, divočina). Pokud tato adaptace neproběhne už na konci DH14, je pro moravské závodníky první rok v DH16 zbytečným trápením – a je to velká škoda jak pro ně, tak i pro celý OB (talenti z Moravy mají nesrovnatelně těžší se nominovat na MED a jiné mezinárodní akce, průměrné závodníky propad na konec výsledkové listiny s odstupem desítek minut na vítěze zpravidla v citlivém věku docela hodně demotivuje. Děti se slabším sportovním a OB zázemím může takto protrápený rok bohužel od OB úplně odradit).
V KLUBU (TBM): spolu s dalšími 9 trenéry/rodiči a několika příležitostnými pomocníky se v Tesle podílím na vedení asi 80 dětí ve věku od 5 do 18 let. Učíme se vše od píky, neb tradice dětského a dorosteneckého trénování v Tesle zanikla před více než 20 lety. Nicméně jsem optimista, neb zápal dětí, trenérů i rodičů zde evidentně je, dobrá parta taky a tak je jen otázkou času, kdy to přinese své ovoce v podobě výsledků dětí na závodech.
Co speciálního děláme v TBM jinak či navíc oproti běžným zvyklostem? Přestože jsme rodinný oddíl, kde výsledky nejsou hlavní prioritou, snažíme se těm dětem, které na dobré výsledky mají schopnosti a chuť, poskytnout veškerou možnou podporu k jejich dosahování – a to počínaje dorostem i individuálně. Zásada naší práce je ta, že nejdřív (mezi 5-8 rokem) dětem vytvoříme dobrou partu vrstevníků a této partě nabídneme odpovídající rozvíjející program pro tu kterou věkovou skupinu. Parta nám totiž později pomůže děti protáhnout tréninkem i obtížnými lety dospívání. Zásada číslo 2 je, že nikdo netrénuje své vlastní děti, ale jen děti kamarádů – i proto je naše skupina takto velká, neb v malé skupině toto v praxi nelze zajistit. Logickým krokem bylo udělat si všichni trenérskou T3 a já pak (i k vzhledem k reprezentantům – viz dále) i T2. Třetí pilíř je důraz na zdravý celkový rozvoj dětí – k tomu využíváme především protahování a současně posilování – jak středu těla a hlubokých stabilizačních svalů, tak i odrazových a stabilizačních svalů kolem kotníku, zejména v lýtkách. Děláme to nejen kvůli orienťáku, ale hlavně pro zdravý rozvoj civilizací málo stimulovaných fyzických schopností dětí. Každý týden je proto pro děti součástí tréninku hodina speciálně pro ně vedené power-yogy a všem doporučujeme 1x týdně pořádné plavání. Dále jsme zakoupili sérii lekcí pana Andrleho, jehož metody považujeme za ideální pro rozvoj pohybové koordinace, nácvik stability v terénu, specifické běžecké posilování i pro odstraňování chybných pohybových stereotypů. Mapovou přípravu dorostu u nás vede Chrobák (Adam Chromý, do nedávna vynikající český reprezentant), jehož jméno pro zasvěcené mluví svou kvalitou samo za sebe – domnívám se, že TBM momentálně poskytujeme nejlepší možnou mapovou přípravu přinejmenším v Jihomoravské oblasti. Další věcí, kterou se možná odlišujeme od běžné praxe je, že ač nejsme TSM, jsou naše tréninky otevřené i pro členy jiných oddílů (samozřejmě po předchozí domluvě).
S REPREZENTANTY ČR: Pomáhám Adélce Indrákové a Miloši Nykodýmovi (oba se letos účastnili MS v Estonsku) s individualizací tréninku pro jejich aktuální situaci, rozpoznáním a uvědoměním si silných i slabých součástí výkonu při špičkovém OB a to ve složce fyzické, mapové i psychické. Pomáháme jim s motivací, s hledáním metod k posílení potřebných návyků a potlačení či odstranění těch nežádoucích, občas jim pomáhám doporučit jídlo, které zrychlí regeneraci, jindy i s osobnostním růstem a zráním osobnosti, což souvisí jednak s životními prioritami, tak i s odolností závodníka vůči vnějším vlivům – důležité zejména pro schopnost optimální koncentrace na důležité závody. Pomáháme i s čímkoliv dalším, co naše svěřence ovlivňuje a co potřebují či chtějí změnit a co jim může pomoci k potřebnému sebevědomí, k dobrému pocitu z orienťáku či ke stabilitě jejich výkonu. Občas jim i malinko „kecám“ do tréninkových plánů, víceméně aby v tréninkové euforii nezapomínali správně odpočívat a relaxovat a na druhé straně aby „nezapomínali“ na ty tréninky, které jim nejdou nebo je nemají rádi. Navazuji tím na nové úrovni po více než 20-leté přetržce na své trénování reprezentanta Libora Zřídkaveselého v závěru mé vlastní reprezentační kariéry. Toho jsem v jeho 20 letech díky jeho extrémní fyzické zdatnosti dokázal fyzicky připravit na úroveň TOP 10 OB běžců na světě. V té době jsem bohužel nedokázal v rámci předzávodní přípravy systematicky pracovat se stavy nervozity před důležitými závody. Bylo třeba dalších 25 let zrání a životních zkušeností, než jsem do této oblasti více pronikl a našel odborníky, kteří byli ochotni i schopni závodníky na tyto situace připravit
V ČSOS: Jsem členem Komise talentované mládeže, jejíž členové se snaží pomáhat svými názory nalezení správné svazové strategie při práci s OB mládeží. Ze všeho nejvíc mne na této spolupráci těší, že se díky tomu mohu aspoň občas potkávat s názory a myšlenkami skvělých trenérů (často současně i bývalých špičkových OB závodníků). Ačkoliv není vůbec lehké se shodnout kudy vede správná cesta, je z komunikace cítit zájem o děti a OB. Dodává to energii, že se v tom světě člověk nějakým směrem nepotácí sám…. Díky všem za to!

Vítězství na MČR KT spolu s Petrou Novotnou (tehdy Wagnerovou) znamenala pro oba nominaci na MS 1991. Vpravo (3. místo) Petr Kozák – o 14 dní později zlatý na MS na krátké trati (zvané tehdy sprint), vlevo (2. místo) Tomáš Prokeš, tehdejší sprintová legenda a favorit závodu. POZN: Tupláky piva byla cena od pořadatelů.
Co nám chceš říct na závěr?
- Že orienťák je nejlepší sport na celý život, ale chce to k němu dělat i vše ostatní. Zejména děti od 3 let potřebují se denně kvalitně hýbat – několik hodin!!! Jinak tělo krní, nerozvíjí své možnosti a nezíská schopnosti a dovednosti, které se pak už v pozdějším období nerozvinou. S nerozvinutým tělem se nerozvíjí správně ani některé složky myšlení atd…. Je pak prostě těžší či dokonce nemožné být v plné kondici když je to potřeba – ať už jde o sport, studium, práci, hory, partnerství či rodičovství, a nakonec to určitě výrazně zlepší kvalitu života i v důchodu.
- Orienťák současně posiluje tělo, zlepšuje fyzickou kondici a odolnost, čistí mysl a podporuje vznik a intenzivní propojování nových neuronů v mozku. A to vše současně! Takovou kombinaci nedává žádný jiný sport ani žádná jiná činnost na světě.
- Jsme tak díky orienťáku a tréninku na něj ještě lepší ve všem, co děláme, než bychom byli bez něj. Nejlepší je začít v mládí, ale nikdy není pozdě!!! Občas to bolí, občas to vypadá šíleně, občas není na některé věci čas, ale pořád to stojí za to! Navíc s dobře fungujícím vytrénovaným tělem a bystrou myslí je život lepší zážitek než bez obojího.
Nashle na závodech – např hned na PP, kde si pro maximalizaci radosti v lese a mezi skalami tradičně zaběhnu Elitu.
Jiří Hlaváč
Snad nejlepší článek co tu byl.. Podle mě by si ho měli velmi pozorně přečíst trenéři ale i závodníci.
Díky