Článek volně sepsali Jan Picek [JP] – mentor seriálu, Adam Hájek [AH] – centrální hlavní rozhodčí, Vojtěch Kotyk [VK] – stavitel E1, Dan Salaba [DS] – stavitel E2 a Matyáš Štregl [MŠ] – vedoucí hlídání a mlíkování.
Červenec / srpen 2024 – první nápad
[JP]: Výběr lokalit na GAPP Czech O-Tour 2025 probíhal od začátku dubna 2024 a dlouho to vypadalo, že tradiční jarní termín máme zajištěný. Z jistých důvodů z lokality sešlo, a tak se, zejména během prázdninových měsíců, hledal vhodný terén na konci března či začátku dubna. Osobně jsem projel a oslovil hodně lokalit, ale nedařilo se. Až jsem zkusil oslovit dvě lokality, se kterými přišel Matěj Burda, vyhledávající nevšední areály po Česku. Jednou z nich byl Hornický skanzen v Žacléři. První telefonáty i emaily vypadaly dobře. Bude tu ale vhodný orienťák?
Dva dny před rodinným výletem (poznámka pod čarou: všechny naše rodinné výlety mají obdobný charakter – vyhledávání zajímavých lokalit pro OB a mám štěstí, že manželce to nevadí ;-)) jsme šli s předsedou Lokomotivy Trutnov, Jakubem Kvášovským, z cíle 2. etapy na Pěkných prázdninách. Protože to byla cesta dlouhá, tak jsme povídali o mnoho tématech a taky jsem zmínil: “Hele objevili jsme takový zajímavý prostor v Žacléři, hornický skanzen. Nechtěli byste do toho s námi jít? V pondělí se tam jedu podívat, ale vypadá to zatím, že by nás tam pustili závodit” zeptal jsem se Kuby. “Rádi pořádáme, zkonzultuji v klubu, ale myslím, že by to šlo,” dostalo se mi rychlé odpovědi. Dva dny poté už jsme v Žacléři a procházíme areál. Jsme ubezpečeni, že závody zde můžeme uspořádat. Procházíme celým areálem, jedné výsypce pracovně říkám “Island”, paní správkyně nás provází i částí budov (asi kvůli výhledu na celý areál, vezme nás do nejvyššího patra). “A případně by se mohlo proběhnout i touto budovou?” ptám se nesměle. “To by nebyl problém” dostávám odpověď. Nepřijde mi to vůbec špatné, i když tradiční sprint tu asi nepostavíme. Dvě etapy v jeden den? Myslím, že by to mělo jít. Centrálnímu týmu COT se svěřím, že to za to stojí a přesvědčím je, abychom do toho šli také.
Za 14 dní si plácneme i s Kubou Kvášovským. A začíná kolotoč dalších jednání: vhodný termín, nemožnost o tomto víkendu běhat v neděli přímo v areálu, napojení na Východočeský žebříček atd.
Listopad 2024 – návštěva prostoru pořadatelským týmem
[AH]: Necelý měsíc po oznámení lokalit jsem se poprvé vydal do závodního prostoru. Na místě jsme se potkali s Matějem Burdou a Kubou Kvášovským. Prošli jsme si sypkou haldu, včetně prudkého traverzu, který jsem rovnou odsoudil jako nepoužitelný pro závod. Nakoukli jsme také mezi průmyslové budovy a na zatravněnou haldu. Nakonec jsme se nechali provést po vnitřních prostorech – štola Jitřenka, řetízkárna, šestipatrová budova úpravny uhlí a těžební budovy dolů Jan a Julie.
Moje první reakce byl šok – tak tady se má běžet? Co to zase Picánek vymyslel? Závěrem schůzky jsem se ptal Kuby, kdo bude závody stavět a odpověď byla, že neví. A tak jsme zadali první úkol – vytipovat stavitele z pořadatelského klubu či alespoň oblasti.
Výsledkem této návštěvy bylo zadání pro mapaře, pro které bylo však potřeba vědět i základní koncepci rozdělení prostorů mezi obě etapy.
Už od začátku byla myšlenka do závodu nějak zakomponovat indoor, pravděpodobně jako druhou část druhé etapy. Tak, aby výřezy mapy různých pater byly nějak na okraji papíru a vše mohlo být připraveno v jednom měřítku a souboru.
Prosinec 2024 – první schůzka stavitelského týmu, první verze mapy
[VK]: Někdy začátkem prosince mi volá Kuba Kvášovský a říká: “Hele, vím, že tě čeká maturita a všechno a je mi jasný, že šance je malá, ale nechtěl by sis postavit závod na COT?” Rozhodnutí mi trvalo asi tři sekundy.
[DS]: Ke mně se odpoledne 9. prosince dostal přeposlaný email od Kuby Kvášovského s nabídkou, zda by nebyl zájemce z řad okolních klubů, postavit si jednu z etap dubnového kola COT v Žacléři. Zamyslel jsem se nad tím (v tu chvíli jsem netušil datum ani disciplínu závodů), ale po chvilkovém přemýšlení jsem zvedl telefon a zavolal Kubovi, že mám zájem.
[AH]: Den před Vánoci se ozývá Zdeněk Rajnošek s tím, že mapa už je tak nějak hotová. Ještě to bude ladit, ale už se na tom dá stavět. Zároveň hlásil: “Mám předchystanou i variantu, jak využít řetízkárnu pouze ve 2 úrovních – tedy tak, aby to splňovalo ISSprOM. A pak mám nakresleny všechny přístupné prostory (Budova za řetízkárnou má 2 patra, ale ještě se dá celá podejít = 3 úrovně, navazující barák má 3 patra a sousední vysoká budova spojená chodbou má úrovní 8 (6 pater+přízemí+sklep).”
V příloze mailu pak nacházím nejen celou mapu prostoru, ale také první verzi zákresu vnitřní části kanopou, včetně promapování i dalších pater budov v měřítku 1 : 4 000 a ISSprOMu. Kombinací těchto dvou map o nějaký ten měsíc později vzniká podklad použitý pro E1. Ještě těsně před Silvestrem probíhá první schůzka mezi staviteli nad mapou, na téma rozdělení prostoru mezi E1 a E2.
Leden 2025 – první návštěvy stavitelů na místě, první verze indoor mapy
[AH]: Hned 2. ledna máme první větší schůzku na téma využití prostoru. Vojta s Danem jako stavitelé, Adam – hlavní rozhodčí, Matějíček – ředitel seriálu, Picánek – mentor seriálu a Rajmo – mapař. Kluci ukazují první návrhy tratí a ačkoliv je samotný koncept celkem daleko od výsledné podoby, co se už nezmění je rozdělení prostorů mezi etapami.
[VK]: První návštěva (10. 1.) zanechala smíšené pocity. Pod sněhem na nás s Danem sem tam vykoukl nějaký nebezpečný kus kovu nebo díra do země, už tam bylo jasný, že mlíkování bude požehnaně. Navíc nám toho sněhová vrstva i dost skryla. Terén byl ale lákavý a výzva postavit zde zábavné tratě mě úplně pohltila.
[DS]: “Tady má být WRE sprint a zároveň tu mají závodit nejmenší děti?” To mi vrtalo hlavou na konci první návštěvy terénu, a už v tu chvíli mi bylo jasné, že pro bezpečnost budeme muset udělat víc, než dát pouhou zmínku “Účast na vlastní nebezpečí” do pokynů. Nicméně jsem tušil, že se bude tento neobyčejný urbex terén závodníkům líbit a těšil jsem se na další přípravy.
Únor 2025 – rozdělení prostoru, stav mapy, vznik orgamapky
[AH]: 6. února jsem přišel s návrhem, o změně formátu E2 z delší sprint na sprint s indoorem. To znamená, že bude indoor pojatý na zcela jiném měřítku, mapovém klíči a natištěný na druhé straně mapy. Opustili bychom tedy verzi zakreslenou v ISSprOMu a také zapojení etapy do rankingu. Vše bylo potřeba hlavně dobře komunikovat přihlášeným, aby věděli, do čeho jdou. Výsledkem byl článek, který měl všechny novinky vysvětlit. Doufali jsme, že tím odradíme co nejméně závodníků, ale zároveň jsme si věřili, že vytváříme něco, co tu ještě nebylo.
[VK]: Během další návštěvy jsme si uvědomili, jak moc se nám vlastně terén mění před nosem. Dokonce zmizely i dva objekty, na kterých jsem měl tou dobou kontroly. Jediné co se nezměnilo, byl příkop podél jedné části kousek od startu. Správci objektu nám sice tvrdili, že do Vánoc bude pryč, postupně jsme se ale smířili s tím, že tam zůstane i do závodu. Původně tam měly být rozběhovky E1. Nakonec jsem si řekl, že nejlepší pro vstup do závodu bude rozběhové kontroly směřovat do umělého labyrintu na palouku naproti a část za příkopem nechat zcela nevyužitou.
[DS]: Postupně vznikaly i interní názvy jednotlivých částí. Industriální baráky byly pokřtěny na vesničku. Pro plochu hned severně nad vesničkou se ujal můj název krasová oblast, neboť tam byly různé díry a ruiny po bývalých budovách, nebo třeba skládka všelijakého harampádí a odpadu na úplném jihu mapy dostala příznačný název hromada. Další pojmenování viz obrázky.
[AH]: Pokračovaly další práce na mapě, začali jsme se bavit o nějakém labyrintu. Vznikl návrh pro obě etapy, ale nakonec jsme se shodli, že pro E2 bude zapeklitých míst docela dost a tak jsme dál pracovali s variantou labyrintu pouze na začátku E1. Neměl být nějaký těžký, ale tím, že je hned na začátku tratí, tak měl nabídnout ozvláštnění oproti prostému přeběhnutí louky.
Během února se stavitelé opět vydali do terénu a sepsali poznámky k úpravám mapy. Jedním z hlavních bodů bylo vyhodnocení a zašrafování nebezpečných prostor, kterých bylo v areálu opravdu hodně. Taky se řešilo zmapování kolejí, které se nakonec v obou mapách (outdoor i indoor) prostě zhasnuly s tím, že bude situace přehlednější a závodníci je k navigaci nepotřebují.
25.2. vzniká první verze indoor mapy, která už se trochu podobá tomu, co závodníci dostali na startu. Pozornější čtenáři najdou ještě spoustu rozdílů a nepřesností. Jedním je například označení podzemního patra, které se v této verzi jmenuje sklep. Po připomínce Radima Hoška, že by naši přátelé z Polska mohli mít pocit, že budou při závodě nakupovat, toto patro později přeznačíme na -1.
Koncem února přidáváme do týmu také Matyáše Štregla, který kouká stavitelům pod ruce a připravuje tzv. ORGAMAPKU, na které má vyznačené veškeré průchody, umělé překážky a další místa, která se budou při závodech nějak páskovat. Hlavní je, aby bylo vše správně pro E1 a pak se změnilo do stavu pro E2. Toto byl naprosto zásadní krok, pro přípravu bezpečných závodů, protože jsme věděli, že se už nemusíme tolik soustředit na bezpečnost a správné vyznačení všeho, protože se o to postará někdo další.
Březen 2025 – klíčové návštěvy prostoru 6. a 13. března
[AH]: V březnu se odehrály 2 naprosto zásadní návštěvy závodního prostoru. Na tu první (6. března) jsem se vydal s Vojtou, a kromě ověření průchodnosti některých míst ve vnějších prostorech a prohlídky louky pro labyrint jsme se vydali také do útrob budov. Nejdřív nás vystrašila paní správcová oznámením, že nemá klíč od důležitých vstupních dveří (při E2 dveře s kontrolou 116), ale později mi posílá uklidňující SMS, že klíč nakonec našla. Následně jsme objevili možnosti rozšíření indooru o dvě další patra (v mapě výše označené jako backrooms a pokoje) a pak jsme znovuotevřeli možnost využití zmapování a využití části u horní čekárny – kancly, což v původní ISSprOM verzi nepřipadalo v úvahu. Poslední objevenou částí byly tzv. sprchy, které se nachází vlastně hned vedle řetízkárny, akorát těmito místy jsme předtím nebyli provedeni, protože tudy nevede standardní prohlídkový okruh – ale pro nás, orienťáky, to byla místa velmi zajímavá. Tento objev nejen zásadně zvětšil celý indoor prostor, ale také umožnil, aby se toho odehrálo více právě v druhé půlce závodu a tak z původního plánu mít outdoor část přibližně 2 třetiny délky a indoor třetinu se posouváme na půl a půl.
Druhá návštěva prostoru byla přesně o týden později (13. března) a byla specifická tím, že se sešla většina vedoucích úseků a také mapař, který už věděl o všem, co jsme minulý týden objevili (vše jsme natočili na video a předem poslali). Co ale nebylo v plánu je, že objevíme ještě další průchody a jednu místnost. Jako první nás překvapilo, že původně zapečetěné dveře na schodech mezi backrooms a řetízkárnou (nově schody B) byly vyraženy a válely se na zemi v řetízkárně. Do toho s neuvěřitelným rachotem tahali zaměstnanci skanzenu staré skříňky po schodech nahoru a vyhazovali je z okna. Tím nám prakticky zneaktualizovávali hned 2 mapy najednou (skříňky se následně hromadily na západním konci areálu na tzv. hromadě poblíž kontroly 108 E1 / 119 E2). Skříňky se podařilo do termínu tisku téměř všechny vynosit a tak v mapě indooru nakonec vůbec nejsou zakresleny.
Nově objevenou místností byl prostor přiznačně označený jako cela. Původně předpokládané slepé schodiště F totiž končilo v místnosti, kde byla naprostá tma a jen jedny zapečetěné dveře. Když jsme však do tohoto prostoru znova zašli, tak jsem si všiml, že jsou škvírou ve dveřích vidět jakési hodiny. Hodiny, které ukazovaly čas za 5 minut 12. Hodiny, které jsem už někde viděl. Ano, bylo to sice v youtube videu jedné z prohlídek, které jsem ve volném čase studoval, abych prostoru víc porozuměl, ale měl jsem pocit, že jsem je viděl taky v reálu, jen jsem si nepamatoval kde. A tak začalo pátrání po těchto hodinách. Nakonec jsme je odhalili v místnosti, kde se vstupovalo do důlního výtahu Jan (1. patro u schodiště E). Nebyly zamčené na zámek, ale šroubem a matkou a tak jsme hned začali po prostoru hledat nářadí, kterým bychom je otevřeli a ujistili se o průchodnosti. A tak, stejně jako hodiny, které nás vlastně zachránily, ukazovaly za 5 12, i my jsme běželi za Rajmem a za 5 12 jsme ho prosili, aby nám do indoor mapy dokreslil ještě tuto návaznost. Souhlasil, ale pouze za podmínky, že už nebudeme otevírat žádné další dveře.
18. března dostáváme finální mapy od Rajma a teď už je to na nás, jak se s tím popereme. Hned další den začínám s rozdělením outdoorové mapy na E1 a E2 tak, aby mohli stavitelé konečně pracovat na pořádném podkladu, který se už bude velmi blížit tomu, co bude použité pro závod. Doteď to bylo komplikované, protože nepřekonatelné překážky musely být pro OCAD Route analyser kreslené v samostatném podkladu, protože každá etapa měla jednak vlastní umělé překážky ve vesničce, ale také umístění schodů přes hlavní zeď v jiných místech. Taky touto dobou přichází zásadní rozhodnutí, a to přidat do indoor mapy označení schodišť písmeny – původně to nebylo zamýšleno, protože to podle některých bude “moc jednoduché”. No nechci se raději domýšlet, jak by závod vypadal, kdyby tam ta písmena nebyla.
Zajímavým problémem bylo taky pojetí haldy E1 a jak ji v mapě zakreslit. Na místě jsme vyhodnotili, že srázy jsou opravdu nepřekonatelné, ale taky jsme nechtěli, aby závodníci běhali po prudkých svazích haldy, které byly sypké – opravdu jsme nechtěli spustit nějaký sesuv. Proto jsem původně zakreslil do mapy okolo náhorní plošiny haldy fialové šrafy. Po zralé úvaze, že takhle je ta mapa víc fialová než bílá, jsme si řekli, že to musí být jinak. Vždyť se nedala ani pořádně umístit čísla kontrol, nemluvě o fialových kolečkách a spojnicích, které se se šrafy hrozně bily. No ono taky ten semi-open, kamenné pole, vrstevnice a fialové šrafy přes sebe nebyly vůbec čitelné. Nakonec jsem přistoupil k variantě zákresu olivovou barvou, což výrazně zpřehlednilo celou situaci a umožnilo dobré čtení vrstevnic a zároveň umístění čísel kontrol kamkoliv.
[DS]: Kvůli zjednodušení stavby indoor tratí jsme přistoupili na to, postavit 10 různých indoor tratí, a ty následně podle obtížnosti přidělit odpovídajícím kategoriím v odpovídajících skupinách, vzniklo tak označení indoorů 1a, 1b, 2a… až 5b. Toto rozdělení na papíře znělo jasně a srozumitelně, nicméně můj chaotický styl poznámek a nerozhodnost tento systém zakopaly do země, a dále tak bylo toto rozdělení spíše jen kosmetické.., tj. obtížností skoro shodné byly například indoory 1b, 2a, 2b a 4b, což původnímu návrhu moc neodpovídalo. Na tohle rozdělení indoor tratí jsem musel myslet již při stavbě outdoor tratí, a tak měly mít kategorie jdoucí stejnou indoor trať i stejný počet kontrol na první (outdoor) části, aby se se následně usnadnilo číslování kontrol a zejména tisk.
Obtížnostně bylo těžké vychytat, které kategorie dovedou pochopit komplexnější změny pater. Například fáborky a DH10-12 vůbec neopustily 0. patro, většina veteránů měla 0.-3. patro, polo-elitní kategorie se podívaly do sklepa (pro polské čtenáře -1) až 5. patra a elitní kategorie proběhaly celý komplex budov skrz naskrz bez omezení. Další úskalí při stavbě vhodné zmínění byl například limit 30 kontrol na trať kvůli starším čipům. Zejména při elitních kategoriích jsem musel šetřit tam, kde by si tyto tratě ještě určitě nějaké kontroly zasloužily, a tak vzniklo i na poměr indooru dost nehezkých “ostrých úhlů” a někde bylo na místě nalámat spojnice.
Duben 2025 – finální přípravy den před závodem
[VK]: V rámci příprav na závod jsme obětovali oddílový úterní trénink týden před závodem. Sešli jsme se totiž ve skanzenu, abychom uklidili nepořádek ve vnitřních prostorách. Některé místnosti byly zcela zaplněné bordelem, a tak se musel odklidit. “Vyštrachali” jsme respirátory z dob pandemie covidu, jelikož se při úklidu neskutečně prášilo. Prostor v den závodu byl už oproti původnímu stavu k nepoznání.
[MŠ]: Ve čtvrtek večer, když jsem si balil věci do auta, tak mě trkl nápad, že místo nějakých molitanů nebo deky, na nebezpečné hrany (ochrana proti rozseknutí hlavy) můžeme dát pěnový kryt na trubky (mirelon), hned píšu Matějíčkovi a další den přiveze 10 m, které se rozprostřely po celém indooru.
Zároveň, když jsem zjistil, že se musí omlíkovat 3 kilometry různých zídek, plotů a prostě všeho co bylo potřeba, tak mi v hlavě probleskla myšlenka, že první kůl bude potřeba zapíchnout hned za rozbřesku. Z tohoto plánu rychle sešlo, a tak se první kůl zapichoval “až” kolem osmé. Za celé dopoledne se stihlo omlíkovat všechno venku, krom západní haldy a taky postavit labyrint. Říkal jsem si jak všechno jde hladce a že to stihneme s dostatečným předstihem, ovšem opak byl pravdou a začalo to horší. Opáskovat každé druhé dveře v indooru, na každou, jen lehce nebezpečnou věc dát černožluté mlíko trvalo daleko dýl, než bylo v plánu. Den jsme zakončili tím nejhorším a to západní haldou, kde jsme se při každém kroku svahem sesunuli o 2 metry níž, ale i tak se to do západu slunce stihlo a bylo vše připraveno. V sobotu ráno už pouze proběhla kontrola, zda to není někde přetrhané nebo popadané.
[AH]: Kromě mlíkování prostoru taky v pátek probíhala příprava roznosu, abychom měli co nejjednodušší práci v den závodu. Jelikož jsme měli docela dost materiálu, mohli jsme si dovolit již v pátek (tedy před E1) roznést všechny stojany a lampiony na východní haldu na kontroly, které budou využity až při E2. Zároveň jsme do, pro E1, nevyužitých místností indooru (tedy všech pater kromě časti 1 a 0) roznesli kozy, stojany a lampiony pro E2. Nakonec byly rozneseny stojany a kozy na komplet celou E1. Přes noc bylo tak v areálu připraveno něco okolo 130 kontrol.
Dalším velkým tématem bylo osvícení vnitřních prostor. Už předem jsme avizovali, že bude dobré si na závod vzít čelovku na čtení mapy. A jsme rádi, že více jak půlka závodníků tak učinila. Čerstvě otevřená místnost cela však neměla vůbec žádné osvětlení. Podařilo se nám sehnat 2 reflektory, 2 zářivky a několik 30m elektrických cívek a po 2 hodinách profesionálních elektroinstalací, kdy jsme všechna světla museli napojit do jediné funkční zásuvky v celém komplexu budov, jsme rozsvítili a uznali, že to tak bude dostatečné. 3 světla byla v cele a jeden reflektor jsme umístili na schodiště E v místě, kde bylo zakresleno v patře 2 (kontrola 63).
Zřejmě to chtělo ale mít ještě jedno světlo navíc, určené primárně pro E1, u kontroly 69, kde sice bylo vnitřní osvětlení (které nám subjektivně přišlo dostatečné), ale někteří závodníci si stěžovali na přílišné šero, pro čtení mapy.
Duben 2025 – den závodu
[DS]: Věc, které jsme se při pořádání hned po bezpečnosti nejvíc báli, bylo, jak máme stihnout sebrat kontroly z E1, přerozdělit je a následně roznést a zkontrolovat během pouhé 1 h a 15 min (doba mezi koncem limitu posledního startujícího v E1 a startem E2). A tak jsme ještě během průběhu E1 roznesli předem vytipované a záměrně nevyužité krabičky (141-147, 170-199) na východní haldu pro E2, čímž jsme ušetřili nemálo času a nervů. Když došlo na sbírání, všichni nejprve sebrali ty stejné kontroly, které roznášeli na E1. Když byly všechny kontroly sebrané, začli jsme s přerozdělováním v budově dolu Julie (u točitých schodů). Roznášet jsme začali tuším kolem 13:10 tj. 50 min do startu E2, což nezní moc, ale později se ukázalo že jsme ještě měli cca 4 minuty k dobru, když jsem přesně v 13:56 zkontroloval po Vojtovi poslední indoor kontrolu 33 za sloupem v backrooms.
[VK]: Čas mezi etapami byl mega o nervy. Naštěstí jsme měli vše dobře připravené a rozmyšlené, a tak se tahle mission impossible mohla vůbec podařit. Přesto jsem kontrolu 23 kontrol v indooru dokončoval v posledních minutách před startem. Naštěstí jsme v tomhle času neudělali žádnou závažnější chybu. Čas na opravu by nebyl.
[MŠ]: Asi nejkritičtější a nejnervóznější okamžik obou etap byl, když přišel čas na přemlíkování. Bylo potřeba jak zbourat labyrint, tak přenést šváby a schody do nových pozic, ale hlavně otevřít všechny dveře na indoor, které musely být na E1 zavřeny. Každý jeden člen ze skupiny mlíkovačů (kterých bylo 7) měl přesný úkol, co přesně v tomhle čase dělat. Stejně jsem při tom spěchu zapomněl otevřít mříž z řetírkárny do backrooms na schodech B, naštěstí si toho Adam při kontrole všiml. Žádné jiné problémy naštěstí nenastaly a všechno se stihlo předělat ještě s půlhodinovou rezervou.
IT perlička
[AH]: Takovým final bossem příprav byla tvorba startovky pro E2. Vzhledem ke výše zmíněným, Danovým, chaotickým poznámkám se stalo, že nesplnil úkol mít u kategorií se stejným indoorem i stejnou rozběhovku. Plán byl totiž, aby v jednu minutu vybíhal maximálně 1 závodník na konkrétní indoor a tudíž i stejnou rozběhovou kontrolu.
A tak se stalo, že logicky dostalo přednost nevysílat lidi na stejný sled 10-15 kontrol (tedy indoor) i za cenu toho, že v minutě vyrazili někdy 2 až 3 závodníci na stejnou rozběhovou kontrolu. Pravidla to neporušuje a věřím, že ani závodníky to nijak nepřekvapilo. Určitě si toho všiml jen málokdo.
Přidělení kategorií k indooru mělo ještě jednu nevýhodu a to to, že jsme v době rozdělení neměli ještě přesná data přihlášených, a tak se stalo, že některé indoory byly po uzavření přihlášek “přeplněné”. Jeden příklad za všechny je indoor 5a, který byl přidělený kategoriím D21E, H21E, H18A, H21A. Sečteme-li počet přihlášených v těchto kategoriích, dostaneme se na číslo 196 (+ ještě 2 vakanti v každé kategorii), což převyšuje předem stanovený horní limit délky etapy 180 minut (návaznost na vyhlášení, sběr, západ slunce, kvíz, cestu domů atd…). Tuto situaci jsem při zadávání pokynů pro tvorbu startovky vyřešil tak, že jsem odhadl, nejrychlejší a nejpomalejší kategorii z této čtveřice a právě u těchto dvou kategorií pak byl ve startovce překryv. Tedy u nějakých 24 minut (196+4×2-180) nám ve stejnou minutu startovali závodníci D21E a H21E společně s tím, že pak měli i stejnou trať v indooru. Opět věřím, že si toho všiml jen málokdo a závod to nijak zásadně neovlivnilo.
Závěr
[AH]: Věříme, že pokud jste dočetli až sem, tak vás závody bavily a článek zaujal a že se uvidíme opět na nějakém dalším závodu ze série Czech O-Tour.
A slibujeme, že příště budou ty pokyny o něco kratší a bez příručky. A třeba bude kratší i následný článek 🙂
Já nějak nechápu kam se současný český orienťák ubírá. Víceméně opouští les. Ano je tam vopruz sehnat povolení čím dál víc. Ale ujet na indoor? Chápu že část mladých bafíků ráda pořádá sprinty, ale proč ne zpátky ke kořenům OB.