Sezóna ještě neskončila LOBácký šampionát se blíží! A na něm i Tereza Pecková, která očekává náročný program, ale po Světovém poháru v Německu a domácím soustředění je připravena.

Ahoj O-News čtenáři!

Před chvilkou započal březen a jaro se hlásí o slovo, jak se jen dá. Sluníčko, měkká stopa a stále se zvětšující ostrůvky zeleně mezi sněhem (pokud se tedy zrovna nacházíte někde na horách).

Přestože se mnohý lyžař hroutí, že sezóna končí, tak já si tohle období naprosto užívám a moc se těším na nadcházející JMS v Posio (Finsko). 17. března tam odlétáme a máme meganabitý program.  Ve čtvrtek (20.) neobvykle začínáme štafetami, pak následuje sprint, middle a závěrečná královská disciplína long. Bez jediného dne odpočinku to bude peklo, ale samozřejmě jsme všichni ready vydat ze sebe úplně všechno. Dalším chytákem juniorského je i to, že nestartujeme nic (krom štafet) hromaďákem. No, prostě nás pořadatelé nešetří – všechny závody si musíme oddřít sami.

Nemluvme však pouze v budoucím čase. Nyní se nacházím na ladícím soustředění v Kořenově pod dohledem úžasného Vaška Zakouřila a Vodra (Ondry Vodrážky). Dopoledne si užíváme na loukách za zvoničkou a odpoledne dojíždíme na Jizerku na vyklouzání. Vašek pro nás připravil zapeklité sprintové okruhy, které na měkkém sněhu vyčerpají naprosto všechny. Já osobně mám občas problém dojet zpátky na chatu. (Samozřejmě není povoleno fikat, protože to by zkazilo veškerou kvalitu mapové přípravy.)

Pokud ještě shrneme i ten minulý čas, tak musím zmínit pár letošních akciček, kde jsem byla k vidění. Na začátku ledna proběhlo 1. kolo SP v Sjusjoenu (Norsko), kde jsem to teda moc nezandala, ale mapově mi to dalo neskutečně cenné zkušenosti. No a asi 3 dny po příletu už jsem opět letěla – tentokrát na WUG (Winter university games) reprezentujíc ČZU. Tam jsme měli trochu chudší program, ale o to výživnější. Mimo senzačních zážitků jsem si odvezla i krásné 8. místo. No a asi nejbláznivější svěťák této sezóny se odehrál v Ruhpoldingu. Sprint a middle se jely v biatlonové aréně s nastříkaným sněhem. Nejvíc se mi ze tří startů povedl ten poslední – long (masák). Trať byla docela o život. Prostor posledního závodu byl jinde než předchozí etapy a sněhové podmínky byly dost drsné.

Prakticky se místy jednalo o ledovou plochu poprášenou centimetrem nového sněhu. Sjezdy se jely prakticky celé v kristiánce, abyste dokázali zabočit někde pod tím kopcem dole. Všude se fikalo a to dost ostře. Idunn Strand to vzala třeba s lyžema v rukou lesem a přes potok. Bohužel v těch nebezpečnějších pasážích si kdekdo ublížil. No a co já? Snažila jsem se samozřejmě frčet za těma nejrychlějšíma! Šup kontrola, šup fikna rovně potok nepotok, cesta s kameny atd. Před jedním nezalesněným kopcem, který se fikal kolmo byl potok, který jsem moc neodhadla a zkusila ho přejít i s lyžema. Tak tak jsem se nevymáchala. Ve zkratce byl long  totální punk, ale nakonec z toho kápla celkově 16. příčka (8. v U23), no bájo, nejlepší umístění za celou sezónu!

Tak čauky, zase letím běžkovat na hory dokud můžu! Na Jizerkách je to pořád krásné.

Terka Pecková

Foto: archiv Terezy Peckové