Dnešní Sloupek reprezentanta je z pera Michaely Metelkové. Hradecká závodnice, která je již čtvrtou sezónu po sobě členkou juniorské reprezentace, píše ve svém díle hlavně o tom, jak strávila své letošní léto. Příjemné čtení!

Míša Metelková… Není to ta, co už je snad počtvrtý na soupisce JRD, ale doteď vlastně nic pořádnýho (minimálně v porovnání se Strejdou, Lucinkou, Míšou, Viki, Daníkem a všema ostatníma hvězdama) ještě nezaběhla? Nebo ta, co byla minulý léto na Botase i PéPéčkách s berlema? Nebo nebyla to ta, co minulý rok touhle dobou myslela, že se k orienťáku už nevrátí  a radši  jela na LOB testování a JWSOC? Yes, to jsem všechno já. Ahooj!!

Prej „je po úvodku, tak rozhodně je o čem psát“ … No, takže úvodko bylo fajn, většina z nás naběhala víc, než za poslední tři měsíce dohromady. A jako poctivý vysokoškolský strávník jsem se přejedla na týden dopředu. Mission completed :). A to je dámy a pánové všechno, s tímto se s vámi loučím (skoro)!

Ne, já bych radši psala o létě. Venku byla poslední týden taková zima a mlha, že by psa nevyhnal, jen možná tak někoho běhat. Tak proč se ještě nevrátit na chvíli do tepla (taky jen skoro), není kam spěchat. Zima a jaro pro mě nebyly zrovna jednoduchý. Maturita, přijímačky, pohoda, říkáte si, ještě si k tomu stihnete potrénovat a žít. A čtvrťák na střední, to je přece nejvíc chill ročník… No a někdo na tom může tak trochu vyhořet. (pozn. fakt to za to nestojí). Takže jsem potřebovala jet někam hodně daleko a na hodně dlouho. Když jste orienťák, tak nejde jinam než do Švédska. Konkrétně do Mory, kde mám svůj skvělej klub. Trochu popracovat, trochu poběhat a jen tak si žít. (Poučná poznámka pod čarou: Až tam pojedete vlakem, vezměte si sebou pas, jestli nechcete být vyhozeni z vlaku někde v dánských polích. Nebo si sedněte tak, aby před vámi seděl nějaký uprchlík a jeho vyhodili prvního :).

Trávit hodiny denně tím, že počítáš stromky na pasekách, bylo přesně něco, co jsem potřebovala. Žádný lidi, jen lesy, kopce a jezera (doslova). Pro zpestření pak občas nějaký medvědí hovna, jednou i jejich samotný autor. Nekonečný poslouchání podcastů , Misstag, End of beginning och Natthimel pořád dokola tě naučí švédsky i kdybys fakt nechtěl. Ten nejlepší šéf, kterýho asi kdy budu mít. Prej:  „tu máš pár map (čti: asi tak 20) a klidně se tam stav, až pojedeš cestou z práce“. Už tak platil benzín za cca 250km/den, ale pro ně je to kousek, klasicky, takže ten trénink s další 40km zajížďkou fakt už ani nestojí za řeč.

Nebo když věta „buď tu jako doma“ fakt znamená být někde jako doma. Jasně, pořád jsem tam byla malinko jak na dovolený, nemusíte řešit nějaký věci, ale občas to tam bylo fakt ještě víc než tu v česku doma. A to, že jsou Švédové studení čumáci je možná u některých trochu pravda, ale kdo by se asi vlastně divil. Když tam z celýho léta svítí slunce tak 3 týdny a neskutečných 23°C ? To tam naštěstí ani moc nebylo, takže něco pro mě :).

Celkově Švédové jsou tak trochu jiný. Víc aktivní, nezjištně hodný, neumějí pořádný kafe… není nad to zažít si to na vlastní kůži. Když běží dva lidi, ten za ním se sotva drží v závěsu, sotva si to funí… no a vy jste ten druhý a ten před vámi je nějaký šedesátiletý tatík. Nebo když se vracíte v půl osmý z trailů (další skvělá věc na Moře! Ď Björnovi za tip…a i všem za VŠECHNO ostatní)  a tam vás jedna 75+ paní ze společného HIIT tréninku seniorů zve ať se k nim ještě aspoň na tu hoďku přidáte. Lidi jsou fakt hodní, ale ti z Mory? Ti jsou nejvíc. To si vymyslíte, že chcete jet na Oringen, nemáte ani spacák ale jsou tam oni a najednou máte i supr čupr vařič a pomalu uvařenou i večeři. Nebo lístek na after, na který už jsou tři dny vyprodaný. Nebo najednou máte jejich auto a čím jet na SM ultralong. Kde je to možná trochu delší, s pár žakety, ale hrozně pěkný. A to si pak běžíte po 2h někde na hranicích s Norskem, 4 gely v sobě, po holým hřebenu a říkáte si: hej, jsem fakt ráda že tu jsem.

Vlastně jsem chtěla psát o tom, co mi to přineslo do běhání, jak i díky tomu mám srovnanej svůj vztah k běhání, jak asi nikdy předtím, ale co, o běhání tu píše někdo pořád 🙂

Tak čau a snad se tu objevím třeba ještě někdy 😉 Ď, jestli jste dočetli až sem a mějte se fajn!

Miška