Po týdnu je tu opět Sloupek reprezentanta od juniorského závodníka. Na rozdíl od minulého reprezentanta tento závodník pochází z opačného konce republiky. A z toho vyplývá, že se jedná o Víta Čecha, původem z Opavy, aktuálně studujícího v Praze. Nejen o tom, jaké je to být v novém působišti, píše ve svém sloupku. Příjemné čtení!

Zdravím! Sloupek reprezentanta tentokrát vyšel na mě, tak se vám v něm budu snažit shrnout svou minulou sezónu a popsat, jaké to je trénovat a studovat v Praze.

Loňská sezóna pro mě bylo dost dlouhá a bylo to jako na houpačce. Bohužel jsem byl často nemocný, a to se projevilo na výkonech… Zimní příprava proběhla v pořádku, a tak jsem se těšil, že ještě stihnu vyladit a sezóna bude super, ale ejhle v březnu na mě vlezl Covid a bylo po ideálech.

Úvod sezóny nebyl tak špatný, jak jsem myslel, že bude. Bohužel po Tiomile jsem chytl nějakou virózku a musel jsem vynechat nominační trojku (SP SWE) a mistrovství ve sprintu a sprintových štafet. Naštěstí jsem se do nominaček na JWOC dal dohromady a povedlo se mi nominovat. Když už to vypadalo, že na JWOC budu mít natrénováno a vyladěno, bum zase nemoc. Skoro celou závěrečnou přípravu jsem proležel a odchodil jsem jen poslední tři tréninky.

V den odletu na mistrovství světa jsme se dozvěděli, že portugalská vláda zakázala vstup do lesa kvůli požárům,  a tak se směly běžet pouze sprintové disciplíny (teda původně jen sprint, poté narychlo stihli uspořádat sprintové štafety a urban štafety). Po JWOCu následovalo soustředění ve Švédsku spojené s Oringenem. Soustředění bylo super, ale bylo náročné hlavně kvůli brzkému vstávání na Oringen.

Na podzimní sezóně bylo vidět, že už toho začíná být hodně a že je tělo unavené. To se neprojevilo jinak než nemocí… Naneštěstí to bylo těsně před JECem, a tak jsem nepředvedl to nejlepší. Mistrovství štafet a družstev jsou pro většinu orienťáků poslední závody sezóny, ale pro nominované na JWOC to znamenalo, že zbývají tři týdny do druhé (čistě lesní) části mistrovství světa.

Lesní část JWOCu jsem chtěl odběhnout mapově bez chyb. To se mi povedlo jen u middlu. U štafet jsem měl možná i trochu smůlu, když jsem se nechal strhnout balíkem a skončil v ostružiní pod srázem. Touto chybou jsem nabral obrovskou ztrátu na čelo a už nebylo moc šancí na dobré umístění pro štafetu, ale kluci se s tím dobře poprali. Na klasice, nebýt 2 velkých chyb, byl by to slušný výsledek, ale na kdyby se nehraje.

Kdybych měl srovnat sezónu 2021 a 2022, tak v sezóně 2021 jsem neměl tolik tréninkových výpadků, ale zase jsem nebyl tak mapově přesný. A v sezóně 2022, jak už jste se asi dočetli, těch trenikových výpadků bylo přespříliš, ale snažil jsem se to dohánět mapovou precizností. Tak doufám, že příští rok budu mít, pokud možno, méně tréninkových výpadků a k tomu mi zůstane ta mapová přesnost.  🤓

A teď něco o Praze. Začátkem podzimní sezóny jsem začal studovat na ČVUT na elektrotechnické fakultě. Oproti gymnáziu to byla docela změna, trvalo mi, než jsem si zvykl na vysokoškolský režim. Možná i kvůli této změně se mi na podzimních závodech tolik nedařilo. V Praze je ale o poznání víc orienťáků než v Opavě, a tím pádem je i více možností tréninku s ostatními.

Vít Čech