Adéla Finstrlová se jako jedna z našich nejlepších reprezentantek může pyšnit skvělou mapovou technikou, která jí pomohla k nejednomu krásnému výsledku (třeba 9. místo na MS na middlu). Má ale vše zvládnuté na 100%? Jak se ve svém přístupu k mapě učí od žáků si můžete přečíst v dnešním sloupku reprezentanta.

Jak jsem se od čtrnáctek učila

Kdo by čekal povídání o mém orienťáckém dětství, tak bude zklamán, neboť já mám v plánu podělit se dnes s vámi o tom, jak se reprezentant přiučí od svěřenců v DH14. V oddíle jsem se poslední dobou nachomýtla k tréninku žáků, někdy je potkám v týdnu na tradičním mapáči, jindy vyrazím s žáky na soustředění jako třeba na letní Bohemku nebo předtím na OB tábor. A jako reprezentant se snažím něco ze svého umění předat dál, například udělat s dětmi rozbor a vysvětlit jim, jak o postupech přemýšlím já. Repetitio mater studiorum. S mladými je nekonečná práce opakování dokola těch stejných principů. „Tady je potřeba jít azimut a použít buzolu.“ Většinu času se však svěřenci houpe buzola na ruce jako kabelka od Diora a azimutu se snaží vyhýbat jak čert kříži. Takže každý trénink trenéři pečlivě opakují, že to bez těch směrů nejde.

„Tenhle postup se dal krásně realizovat vyběhnutím údolíčkem na kopec.“ Neznám lepší mistry v ignorování značek v mapě než děti, které se mají naučit číst vrstevnice. Ony tam ty hnědé čáry docela zavazí, a i kdyby byla v mapě jen světlinka, tak ji čtrnáctky využijí raději než ten obrovský hřbet, na kterém ta světlinka je. Když třetí den na Bohemce opakuje trenér minimálně po sté, ať žačky využijí při závodě i vrstevnice a najednou to jednou vyzkouší, vrátí se z lesa usměvavá svěřenkyně, že dnes dopadla výborně. Bohužel, nadšení nevydrží dlouho, protože hned v následující etapě už je zase informace o reliéfu terénu odignorována a ta světlinka tam přece v kapradinách někde musela být. „Nemůžeš do toho lesa jen tak na intuici někam vběhnout, připrav si nejdřív plán.“ Nekonečný souboj v intuitivním běhání versus promyšlené taktice a pečlivé realizaci vyhrává v kategorii DH14 z 99,9% procent ta první varianta. Proto se ujímám vysvětlování, co, kdy, kde a jak chci udělat, a proč. Po několika názorně vysvětlených postupech zjišťuji, že je to docela dřina, že ne všechny techniky a taktiky mám tak pevně zautomatizované, abych byla ještě precizní a soustředěná po celou trať. Pomalu mi dochází, že i na repre rozborech často skloňujeme slovo plán a ideální postup. Přesný směr. Reliéf terénu. Repetitio mater studiorum najednou dostává nový rozměr. Opakování a vysvětlování mne tak nutí zlepšit mou vlastní techniku a třeba časem přijde i to slavné: Veni, vidi, vici.

Adéla Finstrlová