Čauvec všichni, co jste si rozklikli odkaz na můj sloupek reprezentanta. Evidentně vás zajímá, co vám chci tímto článkem sdělit, tak snad vás to bude bavit. Tento sloupek bude o postřezích z D21, o mém pohledu a vztahu k orienťáku a o motivaci.

Na kukandu v jednadvacítkách

V letošní podzimní sezóně jsem měla příležitost nahlédnout do dospělé kategorie a občíhnout, jak se orienťák běhá v D21. Měla jsem možnost zaběhat si s nejlepšími. Zpovzdálí jsem přihlížela, jak uvažují v lese, v jakém tempu běhají a také, jaké volby volí na určitých postupech. Musím říct, že to byla dobrá škola, která mě hodně bavila. Byla to paráda běhat první úseky, kdy jsem se s nimi mohla přímo porovnat.

Jaký postřeh jsem si odnesla z těch 5 závodů, které jsem běžela?

Zjistila jsem, že D21 nejsou o tolik jiné v porovnání s D20. Samozřejmě délka tratí se prodlužuje, konkurence roste a možnost na úspěch je menší a menší, ale není to až tak rozdílné. Větší roli hraje  psychika, která hodně ovlivňuje výkon závodníka. To jsem si hezky vyzkoušela o štafetovém víkendu pořádaným Jičínem, kdy jsem v sobotu vypálila do lesa jako prdlá a hlavou jsem to neustála, závodila jsem. Chtěla jsem doběhnout na dobrém místě a předvést se. A jak to dopadlo? Špatně, nečekaně. Druhý den, v neděli, jsem si řekla, tak a dnes znovu a lépe hlavně V KLIDU! No a jak to dopadlo? Překvapivě dobře, vyšlo mi to, co jsem si řekla. Proto se řídím motem: ZÁKLADEM ZÁVODU JE NEZÁVODIT! Prostě jít si do lesa zaběhat pro radost, mít vyklidněnou hlavu a hlavně si to užít. Každý závod je jako každý jiný, takže není důvod se zbytečně stresovat.

Bohužel už posledním rokem…

Je tomu tak. Letošní rok je pro mě posledním, co se týče juniorské repre. Jsem moc vděčná, že můžu být její součástí, protože parta lidí a ty kvalitní soustředění, kde si člověk zaběhá úplně parádní mapové tréninky, jsou prostě bomba. Celkově to nějak rychle uteklo. Bude to rok od roku těžší a těžší a bude to chtít větší preciznost a disciplínu ohledně tréninku do budoucího přechodu do D21. Avšak nebudu zbytečně předbíhat, protože mám ještě celý rok na to, abych si užila dvacítky.

Já a orienťák + motivace aneb Typické únorové krizičky

Orienťák je pro mě jedna velká horská dráha, která se mi daří postupem času rovnat. Buď jsem úplně nahoře, kdy mě OB hrozně baví, jsem do něho zapálená a nemůžu se dočkat závodů. Vše se daří podle plánu a občas se dostaví i nějaký pěkný výsledek. Pak je tu tedy ta druhá část, kdy dochází k tomu, že si pohrávám s myšlenkou, zdali mám s orienťákem seknout nebo ne (ale o tom za chvíli).

Teď tedy k té motivaci…

Motivace je důležitá nejen na tréninkové období, ale i po celou sezónu. Bez ní to zkrátka nejde. Je těžké si ji udržet, obzvlášť během zimní přípravy. Člověk většinu času trénuje sám, nevídá své kámoše a závody jsou v nedohledu. Jak se má člověk namotivovat k tomu, aby chodil skoro každý den běhat? Jo, tuhle otázku jsem si dříve kladla několikrát. Proto u mě docházelo k tzv. únorovým krizičkám, které mě přibrzdily na nějakou dobu v tréninku během uplynulých 2 let. Prostě a jednoduše mě přestal bavit orienťák a nechtěla jsem ho už vidět. Naštěstí, co mě vždycky drželo u orienťáku, byli lidi, díky kterým jsem tedy u tohoto sportu zůstala.

Jak z tohoto začarovaného kruhu ven, když nějaká krize přijde? Mně celkově pomohlo ke všemu přistoupit jinak. Řekla jsem si, že to nebudu hrotit a že si všechno budu spíše užívat. Na každý závod se snažím jít s čistou hlavou, netahat do závodu myšlenky, které tam nepatří a jít to pro dobrý pocit, ne pro výsledek (dobré umístění). Častokrát mi udělá větší radost, když zalítnu, ale štafeta nakonec skončí např. na 10. místě, než když štafeta získá medaili, ale já jsem zaběhla zrovna velký špatný.

Celkově člověk ani nemusí měnit svůj režim, trénink nebo celkově přípravu, ale pouze si stačí pár věcí přenastavit v hlavě, přistoupit k věcem jinak a to častokrát bohatě stačí a může to pomoct z jakési krizičky. Mně to osobně pomohlo, takže doufám, že horská dráha nebude pokračovat…

Myslím si, že je správný čas psaní ukončit. Snad vás to nenudilo a doufám, že to třeba i někomu něco přineslo.

Mějte se hezky, neztrácejte motivaci a hlavně se během zimního točení nezraňte, ať můžete nastoupit v plné parádě na jarních závodech. Těším se na vás a mějte se fajne. 😉

Adéla Vandasová