Tomáš Kubelka, jeden ze tří českých mužů, který běžel long na MS 2021. V dnešním sloupku reprezentanta ale nebude psát o zápolení na Kokořínsku, ale o Světovém poháru ve švédském Idre Fjäll. Že vám na tom něco nesedí? Přečtěte si dnešní článek a dozvíte se více 🙂

Prý jsem už nepsal 3 roky sloupek reprezentanta. No nebylo moc o čem, bylo to takové okurkové období. Sklizeň přišla letos v létě a bylo toho dost, možná až zbytečně moc najednou. Chronologicky: nominační závody MS, Long na MS, narození dcery Stelly, odevzdání diplomové práce, stěhování, rýmička, po 22 letech výstavou úspěšně ukončené vzdělávání.

Problém nyní ale je, byl,  o čem z toho napsat. Nakonec jsem se rozhodl podělit o něco, co zůstalo jen v představách. O svěťácích na severu Švédska.

Tedy.   Problém celého běhání na severu je, že všude jsou hluboké mokré bažiny. Podobných pasáží doma, tedy na Suchém vrchu, logicky není moc. Ale na terenní intervaly 6×4´ se vždycky něco relevantního najde. Několikanásobná iterace tohoto tréninku slibuje formu.

Long

Po nervózním úvodu vytvářím 4´minutovou chybu na jedničku. Dobíhá mne o interval Švéd. Nervozita opadá a užívám si zbytek longu. Na 3. kontrole dobíháme Poláka, na 5. Novozélanďana s Lotyšem a sebevědomě se ujímám vedení skupiny. Vždyť jsem to zkazil na jedničce a už o nic nejde. Pocit mít na zádech funícího Švéda v domácím terénu dává křídla. Nakonec dobíhám sám. Exkluzivní nádhera. Slunce nízko nad obzorem se leskne v bažinkách, mapa vypadá jako vrstevnicovka a pod nohami to příjemně čvachtá. Ztráta 11´ to je pod minutu na kilometr, na severu slušný výkon. (((A kdybych neudělal tu chybu na jedničku tak bych byl 17. a kdybych běžel rychleji, tak bych byl 3. ….))). Reálně však všem Čechům výpálil rybník Pája Kubát 14. místem.

Middle

Tady nemám ambice. Bolí mne nohy po Longu. Šíleně směrově náročné, jámy schované ve vřesu a nekontrolovatelné náběhy z náhorní plošiny do svahu, kde je tisíc stejných údolíček. V závodní den je mlha a prší. Je šílená zima a není nic vidět. S naprostým respektem se nechávám unášet kompasem. V cíli jsem ve vedení. Užívám si na křesílku průběžně vedoucího závodníka a v péřovce posrkávám ledovou Ramlosu. Nakonec 20. místo, nejlepší výkon.

Štafety

Jsem nominován na finiš B-týmu. 1. úsek nám solidně rozběhl Křivdič, dobíhá se ztrátou 23 s na první skupinu (vedení ztrácí na předsběrce – v bažině se mu vyzula bota a dobíhá jen v podkolence). Během druhého úseku se v karanténě pouze dívám na opačnou stranu obrazovky (na té se promítá mapa, kterou nevidím) a do toho Per Forsberg huláká něco jako “… Jonáš Hubáček in the lead, followed by Sweden…”. Nervy pracují. Kačor mne “uklidňuje”, že pokud dám finiš jako na Euromeetingu v Norsku, tak je zlato na krku. Vybíhám 30m za Gustíkem. Jeho tempo neakceptuji a jdu si svůj koncentrovaný stříbrný výkon. Náskok na třetího jsou 3 minuty. Vše jde skvěle až do 12. kontroly. Při odběhu od kontroly mi okem projela houževnatá větvička smrku a slzí mi oko. V ten moment se posouvám v mapování na kontrolu 14. Vše na postupu “perfektně” sedí až na to, že zjišťuji špatný kód na kontrole. Krve by se nedořezal. Analýza problému mi zabere nekonečno času. Jsem asi v jiném údolíčku, musím zpět na kontrolu 13. V ten moment potkávám v protiběhu tým Norska a Litvy. Nohy tuhnou. Přímo na kontrole 13. se potkávám s českým A týmem Vojtou Králem.

Snažím se ho tupě následovat, ale farstování je i na posledním úseku neúprosné. Nohy z bažiny tahám jako z medu a prohrávám marný boj na finiši i s týmem SWE-B. 6. místo je krásné, ale zklamání je to obrovské.

Ačkoliv Idre je hodně na severu, během následujícího týdne pokračujeme ještě severněji – přejezd na Jukolu do Rovaniemi. Čeká mne 3. úsek a 16,6 km. Očekávaný čas startu 3:01. To se mi moc nelíbí. Hlavní nepříjemností ale je zásadní covidový posun Jukoly z letního slunovratu na 21.srpna. Takže celý úsek je rázem v noci. Ještě, že jsem tam nebyl.

A pokud si chcete přečíst, jak to opravdu bylo:

• web reprezentace

Tomáš Kubelka