Trénují pěší orienťáci málo? Kam se jezdí, když na LOBy není sníh? A jaké je to žít na houpačce? O vzestupech i pádech uplynulých měsíců píše reprezentant v LOB Josef Nagy.

Když jsem dostal nabídku na napsání sloupku, absolutně jsem nevěděl, o čem mám psát (teď to pořádně taky nevím, ale což). Nicméně po řadě odkladů – mé znalosti Matematické analýzy a Lineární algebry měly na sloupek svůj názor (promiň Matějíčku) – jsem se jal Vám trochu přiblížit můj studentsko-LOBácký život v této sezóně, která jak víme, neprobíhala úplně nejlíp, ale pár velkých pozitiv se přesto událo.

Nejprve bych však chtěl pogratulovat všem pěšcům, neb jste si loni vyzkoušeli, jaké to je býti LOBákem – tedy když Vám najednou zruší skoro celou sezónu (v LOBech zcela běžný jev). Nicméně každá nová sezóna začíná po konci sezóny loňské (důkaz tvrzení si udělejte za domácí cvičení), což pro LOBáka znamená začátkem května. To bylo loni období přípravy na maturitu. Ne. Nebylo. Nebo spíš mělo být, ale Josef se klasicky začal učit těsně před zkouškami a dopadlo to, jak to dopadlo. Takže jsem s vyznamenáním opustil studia elektrotechniky v hlavním městě Sudet a přesunul se na studia elektroniky na ČVUT. Škoda jen, že mezi zápisem a prvním pokusem o zvládnutí zkoušky z Matematické analýzy jsem školu viděl pouze na Google Images (fakt jsem si hledal, kde vlastně studuju).

V té době se však odehrála i další a pro smysl tohoto sloupku podstatně důležitější událost. Tedy přechod z juniorů do dospělých. Dostal jsem možnost stát se členem dospělé repre, za což vřele děkuji. Příprava šla přes léto podle plánu, vícedenní byly, takže ideální. A přišel podzim. Pěšácká MČR a z nich celkem hodně nečekaně dvakrát 4. místo. Nechápu. Jediným vysvětlením snad může být, že pěšci málo trénují. Ale neodvezl jsem si jen hromady brambor, ale také zvrtnutý kotník (ha, karma za předchozí větu). Očividně chtěl pravý kotník dohnat v poruchovosti ten levý, jenž se předloni nechal na Bohemce opařit vařící se rýží. A tak jsem měsíc netrénoval, kotník se příliš neléčil a doktor mě poslal na magnetickou rezonanci. Z ní jsem si kromě informace o natržených vazech a poškozené chrupavce přivezl i veleznámého čínského výletníka. A místo pomalého najíždění do tréninku jsem si poležel se čtyřicítkami u přednášek. Ale jako v pohádkách vše dopadlo šťastně a kotník i plíce přežily a začaly zas bezbolestně fungovat.

Ale teď už pryč od tohoto nepěkného období. Přišla zima a sníh, co měl přijít, nepřišel. A tak jsme vyrazili natočit nějaké kilometry do Livigna, což bylo absolutně překrásné. Přišly Vánoce, bramborový salát, cukroví a ťuky ťuk. Kdo je tam? Zkouškový! Takže najel super systém: vstát, učit, točit, učit, spát. Do toho se však naštěstí vloudily i nějaké ty závody – víkendový výlet do Jeseníků na MČR, AMČR a především nominačky na MS. A tedy můj závodní debut mezi dospělými, jenž v sobotu skončil skvělým 3. místem. Největším úspěchem však nebyl bronz z MČR, jak by se mohl někdo mylně domnívat, ale fakt, že jsem porazil Kládina, což se každý den nepoštěstí.

V době, kdy tento sloupek píšu bych se měl stále učit na poslední termín zkoušky z mé milované Lineární algebry a zároveň se připravovat, abych si vybojoval místo ve výběru, který poletí na MS do Estonska. Čekal jsem v tom podporu od své drahé polovičky, ale trochu jsem se netrefil.

Závěrem chci poděkovat mému skvělému panu trenérovi, Radečku Kuncovi, bez něhož bych rozhodně nebyl tam, kde jsem. Díky! Takže jezděte LOBy a buďte dobrý. Skol!

Nagáno
Josef Nagy