Juniorský reprezentant běhající za Orientační Běh Opava Adam Valík v dnešní sloupku reprezentanta představí, jak je to s motivací orienťáka v této zvláštní době, zavzpomíná na vánoční soustředění a zabrouzdá také do japonských myšlenkových proudů.

Leden pomalu končí a začíná čtvrtý tréninkový cyklus letošní zimní přípravy, pro mě prvním rokem v juniorské reprezentaci. Ačkoliv značná část lidí v tomto období točí kilometry na běžkách, přestože i u nás v Opavě se letos sníh překvapivě v jisté formě vyskytuje, na běžky jsem se zatím nepostavil a vyhlížím teplejší zítřky, které při trénování spíše upřednostňuju.

I když teď okolnosti moc nenahrávají uskutečňování soustředění, ať už u nás, či v zahraničí, preference přívětivějšího počasí byly hlavní výhodou mapového soustředění ve Španělsku, které jsme zvládli absolvovat téměř v jediné možné časové mezeře, kdy jsme se vyhnuli větším starostem, a to přes vánoční svátky až do Nového roku. Jezdíme zatím stále do stejné lokality nedaleko Alicante, která orienťákům poskytuje skvělé tréninkové zázemí.

Soustředko tedy vyšlo a další prozatím přežívá v hlubokých koutech bujné fantazie. Je to vždy skvělé obohacení zaběhlého tréninkového procesu v domácích podmínkách, který se mi však od začátku nové sezóny lehce proměnil od předešlých let v důsledku změny mého trenérského dohledu. Od podzimu teda trénuju s Filipem Hadačem, který si mimojiné taktéž prošel obdobím pod vedení mého atletického trenéra Jana Škrabala, a tak jsem spokojený s vybalancováním těchto dvou sportů do skvělé míry.

Tréninkový proces si poslední rok zatím užívám takovým způsobem, že jsem se musel zamyslet, kde se vůbec rodí motivace k tréninku i přes stále se rušící sportovní akce. Už od počátku pandemie, kdy jsme se taky právě vrátili ze Španělska, bylo při online výuce více času na trénink a ukázalo se, že při vyčlenění vnější motivace z povrchu v podobě blížících se závodů se uvidí, koho to opravdu baví a zůstává mu velká dávka motivace vnitřní. S tímto se taky pojí důležitá složka, a to sice, zdali máte srovnatelné tréninkové parťáky, kteří vám tento proces značně usnadňují, za což bývá každý včetně mě vděčný. Nutno zmínit, že v těchto dobách, ač se to možná může zdát paradoxní, to je pro mě v kontrastu se zbytkem času tráveným převážně v domácím prostředí sociální obohacení. Od dovršení japonského konceptu ikigai mě sice ještě stále dělí 2 důležité složky, a tedy, abych se běháním živil a pomáhal tím světu, což jen tak nehrozí, a tak smysl života tomu přisuzovat nebudu.

Velice skromná podzimní sezóna minulého roku tak sloužila, abych si připomněl, proč to vlastně dělám a taky jsem dosáhl konečně první medaile z MČR, a tak se těším na všechny příležitosti včetně mezinárodních závodů, které tento rok, doufejme, nabídne.

Adam Valík