Je na čase si připomenout, že ani s přicházející zimou orienťáci nespí a v omezených podmínkách se dají uspořádat kvalitní menší závody či zimní ligy. Nám se do redakce dostaly mapy ze čtyřech závodů, o kterých jsme sepsali podrobné info.

Branické Benátky

První prosincový závod letošní Pražské zimní ligy proběhl na Braníku. V rozšířeném prostoru, ve kterém měl být v červnu rankingový sprint, byly připraveny 4 tratě od jednoduché parkové vhodné i pro začínající děti (1,8 km, 20 m, 12K) až po nejnáročnější trať, která měla 5,3 km, 210 m převýšení a 24K, o její obtížnosti svědčí i to, že ani ti nelepší to nedali pod 42 minut. Tratě „vymetly“ všechny známé i neznámé kouty Braníka, kontroly byly umístěné většinou v lesních nebo parkových oblastech a byly pospojované delšími přeběhy obytnou zástavbou s poměrně komplikovanou sítí ulic ve svahu. Start byl roztažen kvůli rozptylu účastníků do tří dnů od čtvrtka do soboty s měřením času pomocí SI čipů po všechny 3 dny, na kontrolách bylo mechanické ražení kleštěmi. Celkem za 3 dny zúčastnilo 213 účastníků. Ve čtvrtek se běhalo na čerstvém sněhu, takže čtvrteční časy byly výrazně pomalejší – zvlášť v kopcovitých partiích to hodně klouzalo.

Čertovský závod

I v letošním roce se uskutečnil tradiční chotěbořský Čertovský závod. 8. ročník však proběhl tak, aby se zamezilo zbytečnému shromažďování osob. Startovalo se vždy večer od čtvrtka 3. 12. do pondělí 7. 12. od sochy Čertův stolek. O nově zmapovaný prostor se postaral Josef Sabol, stavitelem tratí byl Jan Picek. Na tratích Blekota, Belzebub a Lucifer běžely více než 3 desítky závodníků.

Mikulášský orienťák

Na Děčínsku proběhl tradiční Mikulášský orienťák, který se tentokráte běžel v nově zmapovaném prostoru v lese a na loukách pod Popovickým vrchem. Dětské kategorie běžely za světla, dospělí vyrazili na trať až po setmění. Během dlouhého startovního okna se na tratích vystřídalo skoro 50 běžců. Pro výpočet výsledků byly použity věkové koeficienty. Na nejdelší „černé“ trati byl nejrychlejší Martin Klein (LTP), za ním skončili Vladislav Nehasil (LDC) a Jakub Bílý (DOK). Pořadatel oceňuje férový přístup Pavly Zítové, která ochotně zapůjčila náhradní čelovku Veronice Nehasilové, jejíž svítilně došla šťáva.

Mistrovství Brna v NOPB

Scorelauf s hromadným startem po setmění, bez čelovek a buzol, s nevyznačeným místem startu. To je charakteristika každoročního závodu označovaného jako Mistrovství Brna v nočním orientačním parkovém (nebo, vzhledem k absenci čelovek, též paměťovém) běhu. Kvůli zákazu sportovních akcí se jeho termín letos několikrát odkládal, až proběhl ve čtvrtek 3. prosince za pořadatelství Jiřího Zelinky (MBM). Jen o málo víc než polovina závodníků orazila všech 20 kontrol, nejrychlejší v mužích a ženách byli Stanislav Mokrý a Natalia Hiklová (oba ZBM).

A jak zvládl svůj závod (skoro)vítěz Láďa Semrád?

Letošní MB v NOPB jsem málem prošvihl, neměl vlastní čip a ani jsem si do Brna nedovezl vhodné boty. Ale přesto jsem si našel chvíli na mapovou přípravu. První z pořadatelských nástrah, neznámý start, mě tak nezmátl. Bleskově jsem odhalil i zdánlivě loženou sekvenci kontrol 36-39-37-41-40 na okruhu kolem místa startu. V hladovém balíku brněnských dorostenců nebyl čas dočítat některé komplikovanější dohledávky, natož výrazněji plánovat zbytek trati. Přesto jsem se postupně prokousal do vedení, ve správnou chvíli si zpomalil a na druhý pohled odhalil výhodnou variantu 35-43-44 na západ. Tam už mířím sám a po rozpačitém úvodu v balíku začínám mít nad závodem kontrolu a začíná mě opravdu bavit. 42-33-34-45 a uzavírám si pro sebe střední část mapy, cíl je spíš na JZ, tak půjdu jižní část od východu. Objev schodů k 50 mě však strhává z přímější varianty 45-49 a na postupu 50-49 si tak přidám pár vrstevnic v temném, kluzkém, zasněženém lesíku i hloupou minelu v dohledávce. 31-32-47-48 a mířím do cíle. U stromku s kontrolou nikdo nestojí, asi jsem první, tak ještě jednou, dvakrát očima projedu mapu a ujistím se, že jsem byl ve všech kolečkách, ale počítat se mi je nechce. Vzápětí přichází Zelda, pořadatel. Prý že jsem tu nějak brzo, čas srovnatelný s testováním tratí. To by se asi na tomhle typu trati stávat nemělo a jestli mám 38. To je která? Ta úplně na severu, umístěná v extra výřezu. Ano, vím o ní z pokynů, četl jsem to dvakrát. Ale při honičce s mlaďáky jsem na to samozřejmě zapomněl. Čas ukáže, že nás je mnoho. Prý jestli si pro ni nechci doběhnout. Kilák do kopce a pak ještě zpátky se už moc nechce. Víťa, který dobíhá 40 ″ za mnou, absolvuje úplně stejný dialog se stejným výsledkem. Taky nemá 38 a taky se mu tam nechce. Rozbor u převlékání mi ještě odhaluje 46, schovanou kousek od cíle, takže ani toho Víťu jsem vlastně neporazil. Ale celý závod jsem si užil úplně maximálně, tak jako každý rok.