Na všech letošních MČR se umístila v TOP 10. Ve sprintových štafetách se svým týmem získala zlato, na krátké trati pak vybojovala bronz. Tento týden se turnovská běžkyně Elin Martanová vrátila z Chorvatska, kde proběhlo soustředění juniorského reprezentačního týmu. A jak se v Chorvatsku běhalo? To odhalí prosluněný sloupek reprezentantky.

I přes to, že se Česká republika stále ještě nachází v nouzovém stavu, úvodní soustředění JRD proběhlo, až na malé změny v programu, jak bylo naplánováno. V podstatě takový malý zázrak! A jaké toto soustředění bylo, jak probíhalo a co jsme ještě mimo běhání zažili, popisuje můj sloupek.

Protože předpověď počasí slibovala spíše sluníčko a teploty okolo 15°C, na cestu jsme vyrazili v neděli ráno (15. 11.) celí natěšení. Ještě před tím jsme ale museli absolvovat testy na covid, vyplnit formuláře pro průjezd Rakouskem a pro příjezd do Chorvatska. A pak už jen přežít tu celodenní štreku…

Na místo ubytování, do penzionu v blízkosti malebného městečka Beli, jsme dorazili v pozdních nočních hodinách. Hned nás přivítal usměvavý personál s večeří a domácí limonádou z granátových jablek.

Druhý den ráno následoval první trénink – „otvírák“. Tam jsme se seznámili s terénem – terénem plným kamenů, závrtů a kamenných zídek. Zde jsme později absolvovali i delší middle, vrstevnicovku a klasiku. Na odpoledne byla naplánovaná již zmiňovaná vrstevnicovka, ale kvůli špatnému počasí byla přesunuta až na čtvrtek. My jsme se ale i přes déšť a silný vítr vydali prozkoumat nedaleké pláže, prošli si křivolaké uličky městečka a natrhali si první granátová jablka, která se nám nepřejedla ani v dalších dnech. Navíc nás v těchto dalších dnech čekalo převážně jasno, přesně tak, jak slibovala předpověď počasí. Co více si ještě přát?

Na programu soustředění byly i 2 sprinty. První byl v úterý – 2kolový sprint ve městě Vrsar na pevnině a ve čtvrtek sprintové okruhy v největším městě ostrova – Cresu. Oba sprinty byly moc pěkné a díky propleteným uličkám byly náročné na volby a zvolení správného tempa.

Jeden den jsme zavítali na mapu Cres Maslinici, kde se běžel kombotech s linií, koridorem, švýcárnou a kontrolami zaměřenými na změnu směrů. Místní terén byl tvořen olivovými háji, podložkou s vrstvou kamenů a byl protkaný množstvím zídek a různými navršeninami kamenů. Tento trénink jsem si asi nejvíce užila. Moc mě bavily změny typu trati a předepsané volné tempo dovolovalo pořádně mapovat terén. Určitě k dobrým pocitům a výjimečné atmosféře přispěl i krásný západ sluníčka.

Na programu nechyběl ani hladký výběh podél Limského zálivu nebo atletický žebřík s Denčou a Vojckem, který nám pěkně zavařil lýtka. Na poslední den byl naplánován dlouhý výběh, který jsme po změně plánu kvůli silnému větru šli rovnou z ubytování. Proběhli jsme si les, který jsme už znali a teď už v klidu poznávali místa, kterými jsme běželi v jiné rychlosti a s jiným nasazením. Taky jsme si nenechali ujít proběhnutí labyrintů vytvořených z kamínků, které jsou místní atrakcí. S holkama jsme výběh zakončily výhledem od kříže nad městem. Byl to moc hezký závěr super soustředění.

Čas mezi tréninky jsme vyplňovali procházkami na pláž, plaváním v moři, hraním her nebo doháněním školy, kterou jsme dodělávali ještě před večeří, po které pak vždy následovaly rozbory tréninků. Každodenní budíček na snídani v 7:20 nám nedovoloval moc velké ponocování. Přesto jsme se ale jedno ráno s holkama donutily vstát dříve a naplánovaly si ranní BBA s koupačkou v moři při východu slunce. V listopadu!

Z tohoto soustředění si odvážím spoustu ponaučení z chyb (hlavně používat buzolu!), nespočet nezapomenutelných zážitků a dost nenasytné břicho a mlsný jazyk, protože nás každý den v penzionu zásobovali výbornými jídly se spoustou příloh a dezertů. Bylo super se odpoutat od koronavirové reality a na chvíli si užít zase tréninkový mód spolu se skvělou partou 😀 .

Elin Martanová