Je orientační běh férový sport? A je stoprocentní férovosti vůbec možné dosáhnout? Tyto a mnohé další otázky řeší nejen běžní orienťáci běhající třeba jen oblastní žebříčky, ale také elitní závodníci a samozřejmě také Mezinárodní federace orientačního běhu IOF, kterou k řešení této otázky donutily především situace z podzimu loňského roku. Navíc, pokud chce IOF naplnit svůj cíl a dostat orientační disciplíny na olympijské hry, bude muset přístup závodníků k férovosti rozhodně řešit.
Hlavní pozornost na sebe strhlo říjnové Armádní mistrovství světa v Číně, které bezprostředně předcházelo světovému poháru. Domácí závodníci tehdy prokazatelně měli na některých postupech připraveny fáborky, které pouze následovali a zajistili si tak přední místa ve výsledkových listinách. Přečin byl však rychle odhalen a celá čínská byla následně diskvalifikována i z následujících závodů. Rouška pochybnosti se pak vznášela i nad některými závody následujícího SP.
Na férovost lze pohlížet z několika směrů:
- Kontakt s ostatními běžci: Je fér, když vidím závodníka před sebou a jdu mu “na záda”? Je fér, když mi divák řekne, ať jdu na dvojku radši zleva? Je fér, když mi kamarád po závodě řekne, že jednička byla schovaná, i když jsem ještě do závodu nevystartoval?
- Mapový klíč: Je fér, když někdo poruší mapový klíč i když mu to nepřinese časovou výhodu?
- Embarga: Je fér, když jdu před závodem na procházku do embargovaného závodního prostoru? Je fér, když vidím závodní tratě před závodem?
- Vybavení: Je fér mít při závodě zařízení, které mi ukazuje, kolik jsem uběhl metrů a jakým směrem běžím?
- Na férovost se dá pohlížet různě…
Proto Mezinárodní federace IOF vytvořila dotazník, který by měl sloužit jako ukazatel toho, jak orienťáci vnímají férovost závodů a jaká by měla být. Na základě toho pak vytvoří vzdělávací nástroj k rozšíření povědomí a standardech orienťácké férovosti. Neváhejte se tedy zapojit a sdělte svůj názor i vy!
(Úvodní foto: IOF)
V dotazníku schází jedna podstatná otázka, a to nakolik jsou proti duchu fair play hromadné a handicapové starty. To je největší zlo pronikající do OB přímo přístupem vedení IOF.
A vlastně ještě jedna problémová věc jde proti duchu fair play- záludně schované kontroly. Těmi stavitel trati přimo vybízí závodníky aby si o takových kontrolách v cíli vyprávěli a radili si navzájem jak na takovou záludnost vyzrát… To že tahle otázka není v dotazníku bych za vinu jeho sestavovateli nedával, ty poschovávané kontroly jsou českou specialitou, v jiných zemích jsem se s tím vpodstatě nesetkal (podobně jako s umísťováním kontrol s podobnými kody (34-43, 108-109 a podobně) na stejných tvarech blízko u sebe, to ja také “specialita” některých českých stavitelů.
Souhlasím, Zdeňku i když :
1)budeme presentováni jako staré konzervy , které se (marně) snaží bránit pronikání nových moderních trendů do OB.
2)IOF má ve své činnosti mnoho priorit, ale myslím, že nějaké “fair play” figuruje hodně daleko v pořadí důležitosti.Takže dost pochybuji , že tento dotazník bude někdo kompetentní vůbec číst, natož aby z něj byly vyvozeny nějaké smysluplné závěry!
Vnímám to jako zimní zpestření – něco jako Adventní kalendář ,ale bez cen.
P.Valter
Máš pravdu, ale já se za to že budu kvůli tomu označen jako stará konzerva vůbec nebudu stydět. Na druhé straně si myslím, že pořád ještě se nebráním změnit svůj názor. Kdysi jsem byl například převědčen, že je škoda že OB nejsou na OH, a to nejen proto, že jde o sport který provozuji, ale i kvůli dost vysoké “čistotě” (ve smyslu dopingu a fair play) našeho sportu. Dnes si říkám že je dobře, že na OH náš sport není, protože by to do něj přineslo spoustu dalších nectností spojených s profi sportem a s komercionalizací OH.
Ten problém s hromadnými a handicapovanými starty není zdaleka jen ve způsobu závodění v těchto disciplinách, ale hlavně v tom že běhání “v závěsu” se stává přirozeným taktickým prvkem v OB, považuje se za něco normálního a je pak i trenéry vštěpován vrcholovým závodníkům používán i při intervalových startech. A nedá se to vpodstatě kontrolovat jako třeby u cyklistiky, kde v případě intervalového startu (časovka) je striktně zakázaná jízda “v háku”, a je to jednoduše kontrolovatelné.
Problémem je i disciplina sprintu (která se mě osobně líbí jako zpestření “klasického” lesního OB). Často se sprintové závody pořádají tam, kde to určitá část závodníků zná protože tam bydlí, a tudíž je pro vyrovnání znalosti terénu umožněn “netréninkový” přístup do embargovaného prostoru i ostatním. To pak přináší pocit, že prohlídka závodného prostoru je vlastně něco normálního. Zde by měl logiku zcela jiný přistup – závodu by se neměl zůčastnit ten, kdo to tam zná jak svoje boty (podobně jako se autor lesní mapy nemá zúčastnit závodů pořádaných na této mapě). Jenže jaké bude kriterium pro tohle omezení účasti ???
Tyhle problémy žádný dotazník IOF nevyřeší ať už výsledky bude někdo číst nebo ne, protože ty problémy vznikají ze snahy IOF o komercionalizaci OB a “diváckost” OB (a přes ni pak zařazování OB do TV přenosů a případně i na OH).
K politice IOF mám sám milion výhrad, ale dělat zbytečné závěry ve stylu “nějaké ‘fair play’ figuruje hodně daleko v pořadí důležitosti” nebo “dost pochybuji , že tento dotazník bude někdo kompetentní vůbec číst, natož aby z něj byly vyvozeny nějaké smysluplné závěry!” mi přijde jako argumentační faul a typický přístup hospodských nadávačů na všechno.
Fair play a jeho rozšiřování do povědomí závodníků bylo jedno z hlavních témat lednového Joint Meetingu IOF, takže tipuji, že vytvoření dotazníku je jedním z výstupů jednání a úvodní část projektu, jehož cílem je vzdělávání elitních závodníků v oblasti fair play.
Dále viz:
https://orienteering.sport/open-call-for-survey-answers-fair-play-in-orienteering/
https://orienteering.sport/iof-joint-meeting-in-frankfurt/ (v prezentaci)
Jako alternativní náhled na dění v IOF jsou tady od Sandora Talase IOF Reflections. https://iofreflections.blog/, https://www.facebook.com/IOFReflections/
Myslím, že by pořadatel, zejména stavitel měl uvažovat tak, že není žádoucí znevýhodnit poctivce, tedy měl by dát např. ve sprintu kontrolu 1,5 metru od plotu, nikoli přímo k němu. Obdobných případů se dá najít mnohem více. Částečně bych sem zařadil i zašité kontroly, neboť se často stane, že je pak jeden závodník najde deseti jiným z různých kategorií. Poctivost by závodníka neměla znevýhodnit, pokud je to v možnostech pořadatele. Nepoctivost by měla být omezena nejen stavbou, ale i startovní listinou a využitím téže tratě či jejích částí pro různé kategorie. Přímá kontrola chování závodníků na trati je ze strany rozhodčích, ale i soupeřů a veřejnosti v OB velmi omezená. Pořadatelé by si měli osvojit, jakým situacím předcházet. K tomu samozřejmě může vést i jednodušší cesta než učení se z vlastních chyb. Zkušenosti, přístupy, očekávání je možné sdílet.
Líbí se mi kanadský přístup, který se snaží, i když omezeně, definovat, co je správné a co nesprávné. Hovoří naprosto jasně.
https://orienteeringbc.ca/rules-ethics-and-safety/
Myslím, že něco takového nám zatím chybí. Máme sice v Pravidlech OB fair play věnováno pět odstavců, ale je to z velké míry v obecné rovině. Co např. znamená v kontextu dotazníku IOF ustanovení “Snaha o získání nespravedlivých výhod je zakázána, …”? Může závodník trénovat v obdobném terénu, studovat veřejně dostupné mapové podklady oblasti, zkoušet navrhnout trať dle údajů v pokynech, hledat ve starých OB mapách značky dle popisů atd.? Pravidlům OB by pomohlo, kdyby existoval jejich výklad dle konkrétních situací, tedy např. co považuje ČSOS za snahu o získání spravedlivých a nespravedlivých výhod, Pak by bylo obecně známé, co je přípustné a co nikoli.
http://www.orientacnibeh.cz/upload/dokumenty/sekce-ob/pravidla-ob-2020.pdf
to SHK9701
Nazdar!
Být označen za starou konzervu by se mě líbilo více,ale “hospodský nadávač” taky není špatný!
Tím že jsem napsal svůj názor jsem se dopustil “argumentačního faulu”? – tak tomu nerozumím.
Jsem už poněkud dědek a zřejmě si budu muset doplnit vzdělání, nicméně vím , že existuje
termín “argumentace AD REM”!
Takže k věci:
Netroufnu si ani odhadnout , jak dlouho už se v OB vyskytují prohřešky proti Fair play které jsou zde zmiňovány a jak dlouho už jsou některé z nich legalizovány jako
standardy( viz například tzv.” mapová příprava” at už se pod tím myslí cokoliv).
Ale nemohu si vzpomenout na žádný radikální krok , který IOF udělala pro nápravu věcí-no pamět mám taky špatnou,jistě by se něco našlo.
A nyní když se “Fair play a jeho rozšiřování do povědomí závodníků bylo jedno z hlavních témat lednového Joint Meetingu IOF”, je vyhráno!!!
Tak už jen ustavit komisi, která najde vhodný objekt pro příští meeting.
P.Valter
Když už jsme v rozebírání toho co je či není fair play, tak mě napadá ještě jeden aspekt: Hlasité komentování, které je slyšet prostřednictvím výkonných zvukových aparatur do poloviny závodního prostoru (pominu zde hlukovou stopu, děsící zvěř i místní obyvatele, a stejně tak i vynaloženou neobnovitelnou energii na tenhle hluk :-). Je fér když závodníci kteří jsou ještě na trati slyší jak komentátor, který na obrazovce vidí GPS záznamy trasy závodníků, rozebírá některé postupy a porovnává jestli byla obíhačka po cestách rychlejší než přímý postup ? A je fér když komentátor oznamuje finišujícímu závodníkovi kolik minut či vteřin má ještě k tomu, aby porazil dosud průběžně vedoucího závodníka ?
A já dodávám:
je fér když závodník po doběhu , než odevzdá mapu ji několik minut studuje, analyzuje svoje postupy a dohledávky a hledá lepší možnosti které pak event. (jistě ne vždy ) předá někomu kdo teprve poběží?
Je fér , když na průběhu diváckým úsekem dostává závodník informace o situaci na trati event. výhodnějším postupu?
Myslím , že zrovna tyhle problémy + způsob komentování závodů, by byly snadno řešitelné-kdyby o to měl někdo ovšem zájem!
P.V.
To informování na veřejném úseku se dá odbourat tak, že se netáhnou mnohasetmetrové fáborkované průběhy shromaždištěm (u kratších tratí to pak zbytečně zabírá dost podstatnou část závodu), pro veřejnou kontrolu u štafet pak stačí umístění veřejné kontroly dostatečně vzdálené od diváků aby se ty infromace nemohly předávat.
U studia mapy před jejím odevzdáním po závodu bych byl schovívavější. Dělám to taky. Ne snad že bych chtěl někomu radit, ale po závodu si zakresluji svůj postup, a zvlášť pokud mapu dostanu až druhý den, tak už si nepamatuji kudy jsem šel pokud si to hned po závodu neprohlídnu a znovu si svoje postupy v klidu na mapě “neprojdu”.
Otázkou je jestli mapy po závodu v sobotu odebírat a dávat je až v neděli. I když se to dělá, tak vždycky pak jsou na ubytovacích zařízeních vidět klubové hloučky skloněné nad mapou někoho, komu se “povedlo” mapu neodevzdat. Tím odebíráním map se vlastně zvýhodňují ti, kteří chtějí jednat nefér proti poctivcům, kteří mapu odevzdají.