Skvělé výkony Lucky Dittrichové a Kuby Chaloupského na letošním JMS v Rumunsku oživily také vzpomínky na historicky první titul juniorského mistra světa pro Českou republiku, který téměř na den přesně před 30 lety, získal v italském Casterlottu Vašek Zakouřil.

Juniorské mistrovství světa v roce 1993, které se uskutečnilo v jižním Tyrolsku od 7. do 10. července, bylo prakticky první sportovní akcí samostatné české reprezentace v orientačním běhu. Autobusem Karosa jsme do Itálie vyrazili s maximálním počtem závodníků 6 juniorek a 6 juniorů, kromě trenérů Dušana Vystavěla a Honzy Kaplana, cestoval s výpravou poprvé také i lékař Petr Višňa a předseda svazu Petr Klimpl. A už i v té době jsme nezapomněli na média, když tříčlenný tým vedl legendární novinář a reportér Karel Tejkal st. Vše bylo výborně zorganizováno a zabezpečeno sekretářem ČSOS Ivanem Matějů.

A ti nejdůležitější – samotní závodníci a závodnice. Tým byl velice silný, téměř všichni se věnují orientačnímu běhu dodnes, spousta z nich dosáhla pozdějších úspěchů jak ve sportu, tak i ve svém profesním životě. Složení bylo následující. Muži – Václav Zakouřil, Pavel Horák – Starosta, Kamil Arnošt, Karel Haas, Radovan Novotný a Tomáš Zakouřil. Ženy – Hana Doležalová, Iva Navrátilová – Fagre, Martina Horáčková, Mery Slováková – Podrábská, Eva Švandová – Mulíčková a Hanka Ryglová – La Carbonara.

A jak se vyvíjel samotný „den D“ ? Především je potřeba říct, že Vašek přišel perfektně připraven ze svého turnovského oddílu, kde ho (a další závodníky) trénoval jeho táta (Václav Zakouřil st.) a na samotný závod si hodně věřil. Kamenitý a kopcovitý terén ho nijak nezaskočil, podal výborný výkon a svým časem 20 minut a 31 sekund se dostal do vedení (trať měřila 3,6 km, měla 12 kontrol a převýšení bylo 160 m). Neohrozil ho ani Nor Bjonsgaard (skončil druhý 6 sekund za Vaškem) ani Fin Lepo (skončil třetí se ztrátou 30 sekund). A tak zbývalo počkat, jak se povede poslednímu startujícímu – mistru světa z klasiky Noru Odinu Tellesbo. Ten po nadějných mezičasech však udělal v závěru chybu a bylo jasné že ohrozit Vaška už nestihne (nakonec končí čtvrtý se ztrátou 38 sekund). A tak mohla vypuknout ohromná a nelíčená radost celého týmu. Na závěr soutěže pak společná fotka s vítězkou závodu žen – Dánkou Teenou Norgard.

A medailový ceremoniál večer? Pořadatelé nebyli připraveni, neměli k dispozici českou hymnu a nabízeli nám zahrát Beethovenovu Ódu na radost. To jsme samozřejmě odmítli (v té době jsme ani nebyli v EU), a tak pod pódium nastoupil celý tým a českou hymnu jsme zazpívali.

A podobně jako v Rumunsku letos se tehdy v Itálii neztratily ani naše ženy a členka třineckého Ladies týmu Hanka Doležalová vybojovala bronzovou medaili ze závodu na klasické trati.