Letní měsíce patří zajímavým vícedenním závodům, které probíhají v podstatě po celém světě. Nabízejí odpočinek, relax, ale také často velmi náročné terény. Jedním z takových byly Swiss Orienteering Week, kam se sjela řada českých orienťáků. Reportáž pro O-News.cz sepsala Jana Šoupová.

V termínu 3. 8. – 10. 8. 2019 se konal Swiss Orienteering Week SOW 2019 v okolí Gstaadu v Bernských Alpách. Závod se skládá ze šesti etap, do celkového výsledku se započítává pět nejlepších. Výsledky se vyjadřují poměrem času závodníka k 1000 bodům za vítězný čas.

První etapou byl sprint přímo ve Gstaadu za účasti švýcarských hvězd jako jsou bratři Kyburzové, Judith Wyder, Sabine Hauswirth a Simone Aebersold, všechny etapy absolvovala Simone Niggli. Sprint byl velmi pěkný, bylo třeba mapu pozorně číst, aby závodník našel rozumný postup mezi slepými ulicemi, ploty, živými ploty, vjezdy do podzemních garáží, popř. zakázanými prostory. Nejdelší tratě měly start na svahu v okolí luxusních pětihvězdičkových hotelů, proběhly si východní část mapy, středně dlouhé začínaly na severozápadě mapy a ty nejkratší na jihozápadě, všechny pak skončily na centrální ploše u tenisových kurtů ve středu města.

Následující dvě etapy – dlouhá a zkrácená dlouhá měly stejné shromaždiště u jezera Retaud (1700 m) s výhledem na okolní dvou- a třítisícovky. Mapa pro druhou etapu byla převážně žlutá, zhruba uprostřed mapy se táhl skalní hřeben s pěkně hustými vrstevnicemi. Ty musely nejdelší a středně dlouhé kategorie vystoupat cestou na start (1500 m s 240 m převýšení, resp. 2600 m s 400 m převýšení). Odměnou jim ale byla krásná trať s kontrolami na různých vrstevnicových detailech, u kamenů a srázů, to vše s nádhernými panoramatickými výhledy a během převážně z kopce v prvních dvou třetinách trati. Ti, co se cestou na start tolik nenadřeli (nejkratší a tréninkové tratě), byli potrestáni daleko méně atraktivní tratí, kdy si horského terénu moc neužili, zato nepěkně zarostlého členitého a podmáčeného terénu v lese na prudkém svahu.

Zkrácená trať ve 3. etapě měla jako jediná společný start pro všechny kategorie a protočila všechny ve svahu jižně pod shromaždištěm. Tam byly horské louky prostřídány podmáčeným lesem s množstvím vrstevnicových detailů v nejjižnější části nad svahem do údolí. Mapa je tam tvořena hustou změtí jam, prohlubní a kupek, údolíček a hřbítků – prostě orienťácký ráj nebo peklo. Tratě nejdelších kategorií tak byly značně náročné, kdy se střídaly otevřené prostory s těmito detailními, to vše v prudkých svazích s mnoha údolími.

Po odpočinkovém dni následovala opět dlouhá trať se shromaždištěm u horní stanice lanovky na Hornbergu (1800 m). Opět neskutečně krásné výhledy všemi směry. Mapa v měřítku 1:10000 úplně žlutá, pouze s černými skalními útvary na Hornfluhu s vysílačem (kolem kterého vedly nejkratší tratě), na Hüenerspilu (střední tratě) a na Saanerslochflue (dlouhé tratě). Na těchto svazích jsme hledali kameny, srázy, výrazné stromy či skupinky stromů, kupky, konce rýh, překonávali jsme podmáčené louky, kravince, potoky a ohradníky, ať už elektrické nebo z ostnatého drátu. Etapa se jmenovala The Lovely Stage, a mně se opravdu líbila.

Předposlední 5. etapou byla krátká trať v zalesněném svahu u Rougemontu. Cestou na start a v první části tratě jsme nabrali výškové metry, trať pak vedla svahem dolů a bylo důležité v rychlosti neudělat chybu. Svah byl zatraceně členitý, samé zakroucené vrstevnice, kupky, jámy a jamky, proložené kameny a srázy, do toho nezřetelné hustníčky a docela mokro. Postup přes bahno na sběrku a do cíle byl znát na každém závodníkovi, a to i na těch opatrnějších, pokud těsně vedle nich proběhl nebo upadl ten méně opatrný.

Do prostoru poslední 6. etapy jsme vyjeli sedačkovou lanovkou na Eggli (1550 m). Nejkratší kategorie na start ještě sešly přes 100 výškových metrů. V podstatě jsme oběhli vrchol kopce přes hodně mokré a podmáčené louky a nesčíslněkrát jsme překonávali prudké potoky v zaříznutých údolíčkách. Orientačně se mi etapa nezdála tak náročná jako předchozí, navíc se na loukách a v lesích rychle vytvořily cestičky a cesty. Problémem bylo hlavně mokro a bahno, hlavně při překonávání těch potoků. Kolikrát jsem měla pocit, že se od potoka nahoru ani nedokážu po bahnité klouzačce dostat. Nejhorší situace byla v místech, kde proběhli všichni závodníci – což byl asi 200metrový úsek po louce na sjezdovce mezi zakázanými prostory a postup ke sběrce a do cíle. Takové bahniště jsem fakt zatím nezažila a děkovala jsem buď organizátorům nebo šťastné náhodě, že byla tato etapa poslední. Oblečení a boty byla jedna velká koule bahna.

Ze stovky českých závodníků se mezi zhruba 2500 závodníků (převážně Švýcarů) dokázali někteří v celkových výsledcích prosadit až na stupně vítězů, resp. na velkou bednu či těsně pod ní. Konkrétně v H45K Milan Bílý z JES (1.), v D50 Petra Novotná z OK99 (3.), v H18 Sebastian Šafka z KAM (3.), v D18 Sofie Šafková z KAM (4.), v H16 Martin Šimša z MFP (4.), v H55 Jan Němeček z USK (5.), v CL (challenge long) Věrka Chvalová z LPM, v H20 Michal Bořánek za Czech Trimtex team (6.), v D40 Jana Šimšová z MFP (7.) a v HE Matěj Klusáček z OOB Třebíč (7.).

Organizačně byly závody fajn, ve vysokém startovném (270 CHF) byla i permanentka na vlaky MOB a poštovní autobusy, kyvadlová doprava autobusy na 2 etapy, na 2 sedačkové lanovky, jízdenka na Glacier 3000 se zajímavou atrakcí – vyhlídkovým mostem spojujícím 2 vrcholy ve výšce skoro 3000 m a obvyklý praktický dárek. Z předchozího SOW využíváme deku se žlutým motivem mapy, letos jsme dostali osušku a podobným motivem. Pořadatelé vytvořili přímo v Gstaadu orienťácký kemp, my jsme využili oficiální kemp ve Zweisimmenu. Počasí nám v podstatě přálo, protože na skoro všechny etapy bylo nádherně slunečno a teplo. Výjimkou byla poslední etapa, kdy startujícím v prvním bloku ještě pršelo. Jinak jsme si užili i kvalitní bouřky a lijáky, ale to bylo až odpoledne po 3. etapě a v průběhu odpočinkového dne.

SOW má i velmi pěkné webové stránky, s odkazy na články o terénu, o průběhu etapy, fotografie, videa, výsledky a postupy k jednotlivým etapám

Jana Šoupová, LPM

Glacier 3000