Bývalý elitní polský orienťák, stříbrný medailista z Juniorského MS, šestý na MS (obojí ve štafetách), mapař, stavitel tratí, velmi aktivní pořadatel – Technický ředitel OB při World Games 2017, ředitel závodů 1. kola Světového poháru 2016 právě připravující MS v Trail-O a nové vícedenní letní závody Sudety Cup. Jaká je nyní situace OB v Polsku? Na jakých projektech aktuálně pracují? Uspořádá někdy v Polsku poprvé MS? A na co by nalákal závodníky na letní Sudety Cup? O tom všem si Dan Wolf povídal s Wojciechem Dwojakem.

Ahoj, jak se máš a na čem právě pracuješ?

Zrovna máme docela na pilno, ostatně jako vždy na jaře. Ale tento rok zatím závody a akce rušíme místo abychom je pořádali. Naposledy jsme posunuli Mistrovství světa v Trail-O na rok 2022, kde jsem ředitel závodu. Jinak je toho hodně k řešení i v práci a taky pracuji na letních vícedenních Sudety Cup, což jsou čtyřdenní blízko hranic s Českem.

Ano, o těchto závodech už jsme psali dříve. Pověz nám o nich víc.

Sudety Cup jsou čtyřdenní závody, které připravujeme do panenských lesů Bystřických hor. Od samého začátku je naším cílem připravit závod v souladu s přírodou v unikátních terénech, kam ještě noha orienťáka nevkročila. Bystřické hory jsme vybrali už dříve po nějakém předběžném průzkumu terénu. Ale překvapivě až pak při mapování jsme zjistili, že to bude ještě o mnoho náročnější orienťák, než jsme vůbec čekali. Co bude opravdu highlightem závodů je rozmanitost terénů. Každá etapa je příběh sám pro sebe. Budete potřebovat opravdu celou škálu technických dovedností, abyste ovládli tento závod.

Znám Tě hlavně jako pořadatele, ale ty jsi i velmi úspěšný závodník. Co považuješ za svůj největší úspěch na sportovním poli?

Celkem jsem získal pět medailí ze třech různých světových šampionátů – juniorského, akademického a armádního. Ale určitě jsem nejvíc pyšný na 6. místo s polskou štafetou na Mistrovství světa. I když si všichni pamatujeme, že bylo vybojováno za netradičních podmínek (finišman švédské štafety se vážně zranil a ostatní členové vedoucí skupiny, vč. Čechů vzdali boj o medaile, aby mu pomohli do cíle – pozn. redakce). Ale ochutnat diplom za pódiové umístění na MS je něco, proč celou kariéru trénujete.

Všiml jsem si, že jsi oba své největší úspěchy – stříbro na JMS 2001 a 6. místo na MS 2009 vybojoval shodně v maďarském Miskolci. Je to terén, který ti nějak speciálně sedí?

Terén v okolí Miskolce je super fyzický. A já jsem byl vždycky znám spíše pro technické dovednosti, rozumněj jako ten fyzicky slabší. Takže to určitě není můj vysněný terén, ale rozhodně je nejšťastnější. Svou jedinou medaili z juniorského MS jsem získal ve svém úplně posledním závodě na JMS, ve štafetě. Běžel jsem poslední úsek, na který jsem vybíhal jako devátý, ale podařilo se mi vyšplhat pořadím až ke stříbru, a to díky několika dobrým volbám postupu. Měl jsem ten den super rychlé nohy a pořádný kus štěstí. Jediný tým, který jsem tenkrát nepředběhl byl ten český – Jan Mrázek, Jaromír Vlach a Michal Smola.

Jak to vypadá s polským národním týmem teď? Vím, že máte spoustu talentů, ale jaké mají podmínky? Jsou profesionální sportovci?

Je fakt, že máme hodně talentů, přes tucet medailí z juniorských MS. Ale bohužel to už pak nějak nekoresponduje se silnými výsledky v dospělých. A to je rozhodně jedna z největších současných výzev polského orienťáku na té elitní úrovni. Na druhou stranu většina talentovaných běžců může vstoupit do armády a stát se řekněme profesionály na 75% úvazku s možností připravovat se v klidu na nejdůležitější závody v dobrých podmínkách a s plnou koncentrací na trénink. Z mého pohledu to bylo vždy spíše o té technické stránce, která limitovala naše nejlepší v rozvoji a neumožnila jim ukázat jejich nejlepší schopnosti na vrcholných akcích. Ale v posledních letech polský národní tým udělal velký skok kupředu, co se kvality týká. Těží i ze spolupráce s ostatními reprezentacemi, třeba i té s naším dobrým sousedem z jihu, tedy Čechy. A také se tým hodně posunul v přístupu závodníků k tréninku, jejich individuálním rozvoji a jasném nastavení cílů. Věřím, že to vyústí v nárůst sebevědomí a v delším horizontu v lepší výsledky na vrcholných seniorských akcích.

Aleksandra Hornik vyhrála první mezinárodní testovací závod v terénech letošního MS – krátkou trať v rámci velikonočního kempu ve Starých Splavech. A vůbec celý polský tým se velmi aktivně připravuje na letošní MS. Je pro závodníky speciální, když je tak blízko Polsku?

No jasně, je to obrovská příležitost a já cítím, že ji naši závodníci nechtějí promarnit. V roce 2008 jsem se účastnil MS v Česku, v Olomouci a vnímal jsem to jako životní příležitost. Myslím, že současní eliťáci to mají letos podobné. Prostor middlu na MS je navíc jen nějakých 10 kilometrů od Jakuszyc, kde máme zmapováno 20 kilometrů čtverečních fantastických horských terénů, takže mají naprosto perfektní tréninkové hřiště.

Věříš letos v polskou medaili?

Jak jsi zmínil v minulé otázce třeba Aleksandru, máme talenty, které jsou již ale zároveň zkušení a hlavně hladoví po dobrém výsledku. Nevím, jestli se jim podaří uspět už letos, ale v následujících 3-4 letech je určitě polská medaile z MS reálná.

A co uspořádat Mistrovství světa – vůbec první v Polsku v historii?

Vzpomínám si, když jsem byl poprvé na MS jako závodník, tak jsem si vymyslel plány, no nazvěme to spíše sny, že bych chtěl zorganizovat MS v Polsku. Ale poté, co jsem uspořádal kolo Světového poháru v roce 2016 a byl jsem technickým ředitelem World Games 2017, tak už trochu vím, co by to bylo za obří projekt. Takže jsem z toho vystřízlivěl a jsem teď k tomu nápadu spíše skeptický. Na MS potřebuješ opravdu obrovské zdroje – lidské a finanční. Navíc je mnohem jednodušší je získat, když je orienťák v té zemi známý a uznávaný sport, což bohužel v Polsku není. Tedy alespoň ještě ne dost. Když to shrnu, v současné době by to bylo velmi náročně uspořádat MS v Polsku, ale pevně věřím, že se situace zlepší v příštích letech.

A nějaké jiné zajímavé pořadatelské projekty v blízké budoucnosti?

Jak už jsem zmínil na začátku, příští rok budeme pořádat MS v Trail-O, které bylo přesunuto z letoška. Jinak jsem stále hodně zaměstnán orienťákem. Jsem členem předsednictva polského svazu a předsedou regionálního Dolnoslezského svazu orientačního běhu. Takže jsem součástí několika různých projektů. Například v Dolním Slezsku máme teď velký projekt, který se zaměřuje na školy. Pořádáme lekce orienťáku v rámci hodin tělesné výchovy a sportu. Už jsme zahrnuli 230 škol, což vyústilo v přibližně 50.000 dětí, které si vyzkoušely orienťák.

To je skvělé! Jaká je vlastně obecně situace v polském orienťáku? Kolik máte registrovaných členů a s čím nejvíc bojujete?

Orientační běh není v Polsku příliš populární. Jsou místa, kde se provozuje poměrně hodně, většinou velká města a tam o našem sportu můžete slyšet. Ale na druhou stranu jsou v Polsku stále obrovské plochy, kde se orientační sporty neprovozují vůbec. V polském svazu orientačních sportů máme aktuálně sdruženo 1869 registrovaných sportovců v 63 klubech v 15 z 16 vojvodství. Největší výzvou je zvýšit počet registrovaných členů a dostat se do situace, kdy v každém větším městě bude fungovat orienťácký oddíl, podobně jako tomu je v Čechách. Jsou tu určité pokroky, od roku 2018 nám narostla členská základna o 80%, ale celková čísla jsou stále na 38 milionový národ strašně nízká.

Děkuji za rozhovor a přeji víc a víc registrovaných orientačních běžců a hodně spokojených závodníků na vašich závodech!