Bylo to úplně první Mistrovství světa v OB, které se konalo na našem území. 17 zemí přijelo do bývalého Československa, aby závodilo na Kokořínsku i v Českosaském Švýcarsku. Úspěch to byl sportovní i pořadatelský. A to přesně před 50 lety.

5. místo pro Juháše

Mistrovství světa se konalo v termínu 14. – 16. září 1972 s centrem ve Starých Splavech. “Bylo to symbolické završení orientačního běhu z turistiky na regulérní sport,” píše Zdeněk Lenhart v knize 70 let orienťáku, který v závodě jednotlivců, odehrávajícím se v okolí Jetřichovic na území dnešního Národního parku České Švýcarsko, skončil na pěkném 8. místě. O tři příčky lépe dopadl Petr Uher. Pro tehdy dvaadvacetiletého závodníka to byl největší úspěch kariéry, i když později přiznal, že si nejvíce cení 11. místa na MS 1976, které proběhlo ve Skotsku. Kvarteto našich žen se poskládalo od desátého do šestnáctého místa. Jak připomíná Lenhart, velikou senzací byli vítězové. Norský závodník Age Hadler vyhrál s pětiminutovým rozdílem před zbytkem startovního pole. V ženách zvítězila Maďarka Sarolta Monspart, když se do historie zapsala jako první mistryně světa neskandinávského původu.

Další vzpomínky na MS 1972 nabízí další článek na O-News.cz od nejlepšího závodníka Petra Uhera.

Medaile ve štafetách

Štafety se konaly v jiných pískovcích – na Kokořínsku u obce Obrok. Tento prostor navazuje na terény loňského MS 2021, pořadatelé v roce 2017 chtěli původně umístit arény právě do stejné lokality jako v roce 1972. Bohužel na místech původní arény je nyní orná půda. Závod štafet na MS 1972 přinesl českým barvám tolik vytoužený úspěch. Štafeta žen ve složení Naďa Mertová, Renata Vlachová a Anna Handzlová získala bronzové medaile. Muži byli čtvrtí, ale jak přiznává Slávek Jašek v publikaci Roky medzi kontrolami, důvod k radosti moc nebyl: „… Ještě Pepa Borůvka na 1. úseku udržel kontakt se špičkou, pak jsme to ale ostatní (Uher, Lenhart a já) svorně dost pokazili. Byli jsme sice po diskvalifikaci dvou štafet čtvrtí, ale moc radosti z toho nebylo.“

Absolutní utajení

Prostory závodů byly absolutně utajené. Vědělo se pouze, že v roce 1972 proběhne MS v Československu a prostory se budou nacházet pravděpodobně v pískovcových terénech. Půl roku před vlastním MS organizátoři zveřejnili profily tratí. Pozdější pátý muž v závodě jednotlivců, Petr Uher, ale prostor odhadl zcela přesně. “Bude to v Jetřichovicích, nikde jinde tak obrovské výškové rozdíly v pískovcích nejsou,” odkrývá kniha 70 let orienťáku. V roce 1970 se stal Stano Nosál profesionálním kartografem svazu, který měl připravit mapy na MS. Pod jeho vedením pracovalo 12 osob – od úplných laiků po zkušené kartografy. Jako záložní prostory byly vybrány terény v okolí Plešivecké planiny na Slovensku. “Do historie se mapy zapsaly jako premiéra zelených hustníků na mistrovství světa. Zajímavým experimentem byla šedá barva pro skály. Cílem bylo, aby mapy skalních oblastí nebyly příliš černé, aby se cesty daly odlišit od skal,” popisuje Zdeněk Lenhart, který v době MS závodil, ale později se mapování věnoval profesionálně.

Změna paseky

Zajímavou perličkou prostoru byla špatně zakreslená paseka, jak přiznává Břetislav Koč: „Při závěrečné kontrole map a tratí delegátem IOF (Niemelä) byla zjištěna špatně zakreslená (chybně vykácená) mýtina, takže pracovní četa musela mýtinu v reálu o několik metrů posunout. Na jedné straně museli kácet stromy a na druhé z pařezů po borovicích “rostly” mnohem útlejší břízky…“.

Sepsáno na základě podkladů Zdeňka Lenharta a Jana Žemlíka a knihy 70 let orienťáku.