Ač by za normálních okolností právě dnes nejspíše v Dánsku bojoval o medaili v knock-out sprintu, koronavirus tomu chtěl jinak a Vojta Král tak mohl vyrazit do Jizerských hor na O-fest, kde se zúčastnil večerní besedy, ze které vám nyní přinášíme obsáhlý rozhovor. Ideální na letní prázdniny. Dan Wolf si povídal s Vojtou o zrušené letošní i budoucí sezóně, o orienťáku, kartografii i o atletice, o tom, jak trénuje, i o tom, jak odpočívá. Jaké disciplíny plánuje běžet na domácím MS? Jaká je atmosféra v reprezentaci? A spí Vojta Král s mapami? Příjemné čtení!

Za normálního stavu bys asi neměl čas v této době sedět tady s námi v Jizerkách a besedovat, co bys touto dobou dělal?

No asi bych brousil sprintové terény ve městech, kde se mělo konat MS, ale není tomu tak. A nakonec jsem vlastně i trochu rád, že se neběželo, protože mám boreliózu a musel bych s tím nějak kalkulovat a něco možná vynechávat, takže nakonec možná takové štěstí v neštěstí.

Je to tak, MS bylo bohužel zrušeno. Teď čerstvě bylo oznámeno, že se dvě sprintové disciplíny přiřadí k domácímu šampionátu příští rok. Nicméně ač jsi nejlepší český sprinter, tak když byla tato zpráva zveřejněna, tak jsi v komentáři pod novinkou jen lakonicky prohodil, že sprint stejně nepoběžíš a budeš se soustředit na klasiku. Tak jak to tedy bude?

Tahle informace je polopravdivá. Na klasiku se určitě soustředím, chtěl bych tam bojovat ideálně o medaile, protože kde jinde než v pískovcích, které umíme líp než všichni ostatní. Ale sprint asi poběžím. Tento facebookový příspěvek mohu dementovat. Pravda je taková, že jsem se stal obětí šikany v reprezentačním týmu, kdy jsem byl zavřený na toaletě a mezitím Miloš Nykodým tento příspěvek napsal z mého profilu.

Je vůbec možné zvládnout celý nynější program MS (sedm závodů v sedmi dnech) na vrcholné úrovni?

Možné to určitě je. Ale pokud člověk chce bojovat o medaile, tak je rozumné se něčemu vyhnout. Ti co mají možnost neběžet třeba štafety, tak jsou schopni kvalitně zaběhnout individuální závody. Ale já takovou šanci určitě nedostanu, oboje štafety asi budu muset běžet, takže mi bohužel asi zbyde Černý Petr na middle. Rve mi to srdce, nerad vynechávám závody, ale spíš budu rozumný.

Jaká je vůbec tvá nejoblíbenější disciplína?

Těžko říct, všechny mám rád a jsem spokojený, jak se s nimi dokáži poprat, všechny mají svá specifika a všechny mě baví. Ale poslední dobou jsem největších úspěchů dosáhl v knock-out sprintu a asi bych ho mohl trochu vyzdvihnout. Ta disciplína je velmi specifická, vnáší do klasického orienťáku i atletické prvky. Je to velmi intenzivní, každá vteřina hraje roli, musíte tak být velmi precizní a navíc ještě reagovat na ostatní a bojovat ve skupince, udělat si místo do finiše. Je to hodně komplexní a to mě na tom baví.

Příští sezónu je krom domácího MS i sprintové ME ve Švýcarsku. Budeš se tedy připravovat nějak specificky i na sprinty?

Doufali jsme, že jestli sprintové ME bude, tak že ho IOF dá až po lesním MS, jak to bylo původně plánováno, aby se střídal ten sprintový a lesní rok. Ale rozhodli se jinak, takže nám trochu pokazili plány. Ještě jsme neřešili konkrétně v týmu, čeho se kdo bude účastnit, ale minimálně tu jednu disciplínu bych si na ME zaběhnout chtěl. Není to tak blízko před MS, takže by to neměl být problém, aby pak člověk byl ve formě i na lesní mistrovství.

Liší se nějak zásadně příprava, když mělo být letos jen sprintové MS a za rok jen lesní?

Řekl bych, že je to hodně stejné. Jde spíše o to, kolik času strávíme na jednotlivých mapách. Dá se to stihnout myslím obojí, člověk stejně nemůže pořád běhat jenom v jednom typu terénu, to ho brzy přestane bavit a vyčerpá ho to. Roli pak hraje hlavně závěrečná příprava, posledních pár týdnů před tím vrcholem je rozhodujících a tam se to liší. To předtím je nutná záležitost, naběhat objem a zažít si terény.

Otázka z publika: Jak probíhá tvá finální příprava na vrcholný závod?

Úplně v posledním týdnu před vrcholem už není moc času něco natrénovat. Důležité je, aby byl člověk v klidu. Dám si tam pár rychlých tréninků. Ne úplně na doraz, ale do rychlosti, okolo hranice ANP. Tréninky, které jsou úplně „do mrtva“, se chodí na závěrečném kempu třeba měsíc před vrcholným závodem.Tam otestujeme tempo, pak už to je spíš o odpočinku a vyladění.

Každopádně sprinty se tedy poběží spolu s lesními disciplínami v Česku. Obecně, je v Česku nějaké město, kde by sis chtěl zaběhnout sprint?

Těch měst je určitě spousta. Nikdy jsem třeba nebyl v Terezíně. Ještě předtím než byly zveřejněny embargované prostory, tak jsem ten prostor tipoval, že by tam něco třeba někdy mohlo být. No a pak se tam objevil. Vypadá to hodně komplexně, tam by mě lákalo si sprint zaběhnout.

Tak uvidíme, třeba se ti to přání splní, protože je mezi embargy MS. Odhlédněme teď od města, jaký je obecně tvůj nejoblíbenější typ terénu?

Nejraději mám asi horské terény, které jsou většinou náročné na běh a dají se tam vytvořit zajímavé volby. Ale není to tak, že bych ostatní terény neměl rád. Každý terén, který skýtá možnost pro kvalitní orienťák, je prostě dobrý a není důvod ho nějak zatracovat.

A kdybys měl vybrat jeden terén či závod, který se ti fakt hodně líbil?

No, těžko říct, opravdu nevím, který vybrat.

Otázka z publika: A závod, který se ti fakt nelíbil?

No tak těch je víc. Třeba, když jedete do Švýcarska na svěťák a tam běžíte v zarostlém zeleném lese, kde jsou jenom hustníky, a pak běžíte třeba ještě poslední dva kilometry městem v hřebíkách, tak to jsou takové závody, které bych raději neběžel. Ale bohužel je to svěťák, tak se to musí absolvovat.

Pojďme teď maličko odhlédnout od aktuálních témat. Čím jsi chtěl v životě být, když jsi byl malý?

No, vybavuji si, že když jsem byl malý a jezdili jsme na závody, tak jsem vzhlížel k tehdejším hvězdám, jako byli Ropek a Prokeš. Měl jsem doma dokonce podepsaný plakát ještě Jörgena Mårtenssona. Tak jsem si říkal, že tohle jsou borci a že bych jednou možná chtěl být jako oni. Ale trvalo mi to docela dlouho, než jsem se k něčemu takovému dostal.

Ale dostal, takže jsi vlastně šťastný člověk.

Dá se říct, že v tomto ano.

Vrhl ses ale na studium kartografie. Co ti to přineslo do života nebo do orienťáku?

No do orienťáku hodně, člověk pozná i tu druhou stranu výkonu. Ne vždy jsou mapy skvělé a ne vždy to každý mapař vidí stejně. A když víte, jak mapy vznikají a co za tím všechno stojí, tak si hodně dobře uvědomíte, kolik práce za tím je a jak člověk myslel, když tu mapu tvořil, a můžete to aplikovat i v samotném orienťáku. V tomto byla ta kartografie určitě přínosem. Nestudovali jsme tedy samozřejmě orienťácké mapy, ale všemožné. I tak se geoinformatika pro orienťácké mapování hodí. Nicméně ten obor jsem si vybral spíš, že jsem pořádně nevěděl, co bych měl dělat. Říkal jsem si, že bych mohl dělat ten sport naplno, a tahle varianta se mi zdála taková nejpříhodnější, abych se mohl realizovat i mimo školu.

Baví tě mapování?

Baví mě hodně. Je to teda tvrdá dřina, která se nedá dělat úplně během tréninku. Když člověk tráví 10 hodin v lese a pak by měl jít běhat, tak to úplně nejde. Navíc je pak mentálně vyždímaný, protože pořád přemýšlí, jak tu realitu převést na papír. Baví mě to, ale je to dřina.

Kolik tak uděláš map za rok?

Málo. V posledních letech jsem udělal jenom pár map během roku. Většinou to byla nějaká jedna sprintová, jedna revize lesní mapy. Ale dřív, třeba před pěti lety, kdy jsem byl ve Švédsku, jsem tam zmapoval nějakých 10 kilometrů čtverečních skandinávského terénu, což mi dalo hrozně moc. O to líp se pak člověku v těchto terénech orientuje.

Především jsi ale orienťák. Teď je tomu 13 let od doby, kdy jsi ovládl sprint na Juniorském MS v Austrálii. Byl tohle právě ten průlom, který rozhodl o tom, že se budeš naplno věnovat orienťáku?

Myslím, že tehdy jsem ještě nevěděl, že chci být orienťák a dát tomu všechno. Abych to uvedl na pravou míru, sice jsem vyhrál juniorské MS, ale bylo to spíš dílem náhody než dílem tréninku. Abych to podpořil nějakými čísly, tak tehdy jsem dva měsíce v zimě neběhal, natrénoval jsem asi 700 kilometrů od začátku roku do toho závodu a porazil jsem borce, který měl naběháno za ten rok celkem 7000 kilometrů.

To byl Olav Lundanes?

Byl to Olav. A tak ho to naštvalo, že mi ani pak nepodal ruku pořádně. Nebo podal mi pak ruku, ale nechtěl se vůbec bavit, když ho vyklepl nějaký amatér z Čech.

Viděl jsem teď v O-knize i ukázku mapy z tohoto závodu. Jak se od té doby změnil v tvých očích sprint jako disciplína?

Tehdy to byl jednodušší sprint v zoologické zahradě a lesoparku. Skákalo se přes potok, voleb tam bylo jen pár zleva/zprava, nebyla tam žádná komplikovaná změť zdí, nic takového. Sprint jako disciplína se vyvinul hodně. Vybírají se těžší komplexní prostory, kde máte možnost postavit volby o více variantách, které jsou jednak složité najít a také rozlišit, která je ta nejlepší. A když se to všechno ještě posune do vertikálního členění, tak je to tak komplexní záležitost, že úplně vybízí k tomu, aby tuto disciplínu dělali specialisté. Vyvíjí se ale i výkonnost závodníků, rozhodují vteřinky. Dovolil bych si říct, že ti sprinteři teď jsou lepší než třeba před 10 lety. Fakt se tomu naplno věnují a umí v tom chodit. Není to zdaleka jenom o tom běhu, ale i o hlavě a o tom, jak k tomu člověk mentálně přistupuje.

Naťukl jsi specializaci. Myslíš si, že je to pro orienťák dobrý směr jít cestou oddělení sprintů? Je to dobře pro náš sport?

Myslím si, že je to dobrý krok. Mně to docela vyhovuje, že se to rozdělilo. Z praktického hlediska, když člověk má trénovat každý rok na MS, kde by se běžely oba typy disciplín, tak je to hrozně moc závodů, které by člověk chtěl zvládnout a něco jim obětovat. Je mnohem efektivnější a jednodušší trénovat ty dva roky na lesní disciplíny, osahat si daný terén. A myslím, že pak i ta hodnota medailí leží výš, když se na to všichni závodníci pořádně připraví. Myslím, že je to dobrý krok.

Jedna z vizí, proč sprinty vznikly, krom přiblížení našeho sportu lidem, byla i dlouhodobá vize IOF dostat orienťák na Olympiádu. Myslíš, že by to byl správný krok pro náš sport?

Asi bych to bez Olympiády přežil. Myslím, že kdyby se do orienťáku dostaly veliké peníze, tak by bylo bohužel hodně jednoduché podvádět, zvlášť při městských sprintech.

Na to i trochu narážím, zvlášť v souvislosti s loňským finále SP v Číně, kde se ukázala velká zranitelnost našeho sportu v tomto ohledu.

Je to tak, nejsem toho zastáncem. Pokud bychom měli dostat orienťák na Olympiádu, tak by to musela být nějaká celospolečenská změna, kde by myšlenky Pierra de Coubertina byly oprášeny a postaveny dopředu této vize, aby tam šlo čistě o sport. Pak si myslím, že by tam orienťák mohl být, ale do té doby by to nebyl dobrý nápad.

Ty máš bronzovou medaili ze Světových her, což je taková malá Olympiáda neolympijských sportů. Mělo to pro tebe osobně nějaký dopad?

Mediální zájem po této medaili byl o něco vyšší než při jiných úspěších, ale byla to jenom krátkodobá záležitost. Takže myslím, že to žádný extra hlubší význam pro orienťák a jeho mediální povědomí nemělo.

V poslední době se často závody přibližují divákům. Někdy i na úkor orienťácké kvality. Třeba loni byla nejlepší tratí roku hodnocena elitními závodníky kvalifikační klasika na MS a trať samotného MS byla někde hluboko pod ní…

Já si nemohu stěžovat. Mně osobně to hrálo do karet, když se třeba loni na MS v Norsku běhalo po asfaltce, tak to bylo pro mě jedině dobře. Ale celkově si nemyslím, že je to krok úplně špatným směrem. Přiblížit to lidem a televizi je prostě potřeba, aby se ten sport dostal ve známost a stal se populárním. Záleží hlavně na pořadateli, jak je schopen to udělat, jak moc televizi a dalším aspektům ustoupí. Je to o kompromisu. Věřím, že do budoucna i se zkušeností minulých pořadatelů bude IOF schopná pohlídat, aby závody neutrpěly na jejich kvalitě.

Mluvili jsme o tom, čím si chtěl být, když jsi byl malý. Teď to posunu trochu dále a zeptám se, kde se teď vidí Vojta Král třeba za 10 let?

Těžká otázka. Vzhledem k tomu, že se celý život věnuji sportu, tak bych chtěl svoje zkušenosti zužitkovat i v budoucnu. Je otázka, jestli se vydám cestou trenérství a udělám si třeba trenérskou licenci, nebo jinou cestou.

Lákalo by tě vést vlastní svěřence?

Lákalo by mě to určitě, ale ještě jsou takové faktory jako rodinný život a podobně, které možná budou stát proti. Takže třeba to přijde až později. Ale rozhodně bych se tomu nebránil. A nebránil bych se ani dělat na plný úvazek kartografii, třeba někde ve firmě nebo jezdit mapovat. Nemám jasný cíl, nechávám to otevřené.

Teď jsi v podstatě orienťákem na plný úvazek. Jak dlouho se dá běhat v českých podmínkách orienťák na světové úrovni?

Běhat se dá určitě dlouho. Když se podíváš na věk medailistů z MS, tak jsou borci, kteří kolem čtyřicítky brali medaile, takže dá se. Spíše to ovlivňuje, jestli člověk má to zázemí, jestli si vydělá dost, aby se uživil a uživil lidi kolem sebe. Dokud si tím vydělám nějaké peníze a bude zájem o to, abych běhal, tak se tomu asi budu věnovat. Ale těch placených míst v Česku je málo. V podstatě jsme dva s Milošem Nykodýmem. A čím jsme starší, tak tím větší tlak přijde od těch mladších. Jsou tam kluci, kteří se o tyhle místa určitě budou chtít bít. Takže já můžu chtít běhat, dokud to půjde, ale může se stát, že za dva roky mě Křivdič (Tomáš Křivda – pozn.red.) vyšoupne a budu mít utrum.

Zmínil jsi Křivdiče a spoustu mladých. Tým se za tvého působení hodně proměnil, zažil jsi v týmu Danu Brožkovou, Michala Smolu, Honzu Šedivého, Honzu Procházku, Tomáše Dlabaju, teď naopak patříš k těm zkušenějším. Jaká je teď v týmu atmosféra?

No, mohl jsi to říct klidně na plnou pusu. Jsem tam nejstarší. Ale nevadí mi to. Vidím to dobře, protože to know-how, které postupně vzniklo za působení Radka Novotného, se teď prostřednictvím Honzy Šedivého přenáší dál. Radek byl skvělý analytik a všichni z toho čerpáme a Šéďa se to teď snaží naučit ty mladé co nejdříve, aby neztráceli léta nějakým zkoušením a od začátku dělali to, co se osvědčilo. Tak věřím, že to přinese ovoce. Kluci jsou talentovaní, předpokládám, že za pár let budou tam, kde jsme teď my s Milošem.

Zmínil jsi Radka a Šéďu. Cítíš nějakou zásadní změnu od doby změny šéftrenéra?

Jo, tak přístup je odlišný. Radek byl profík, skvělý analytik, naopak možná nebyl nejlepší v komunikaci s lidmi. Šéďa, to je srandista. Vždycky v týmu byl takový špásfógl, prostě vtipálek, a to mu zůstalo i teď v tom trenérství. Bere to naprosto vážně, je to jeho práce, ale neztrácí svůj humor, kterým dokáže situaci vždy uvolnit a uklidnit, a i když se nedaří a přicházejí chyby, tak svým pozitivním přístupem mnohdy dokáže zázraky.

Jak vypadá běžný den profesionálního orienťáka?

No, v tréninkovém režimu se ráno vzbudíš, jdeš nějaký klus či protažení, pak se najíš, jdeš trénink, pak se zase najíš a jdeš další trénink, pak si odpočineš, abys byl schopen podávat stále stoprocentní výkony, no a pak je večer, tak jdeš nočák jako čtvrtou fázi nebo odpočíváš. Je to dřina, může se zdát, že je to furt to stejné. Ale jakmile přijde sezóna, tak se to trochu uvolní a je čas i na jiné věci, člověk se dostane více mezi lidi. Spoustu času také trávíme s mapami. Projíždíme staré postupy, zkoumáme, kudy běhají místní závodníci, jak řeší různé situace. Sledujeme všechny možné mapové archivy a GPS záznamy a snažíme se si z toho vzít informace, které jsou pro nás užitečné.

Otázka z publika: Jak vypadá tvé stravování?

No je to součástí toho denního režimu. Člověk se musí stále starat, aby měl navařeno a měl potřebný přísun kalorií. Do tréninku, spánku, odpočinku ještě tedy vlastně dost vstupuje vaření, které bere dost času. Ale já nemám žádné speciální požadavky. Jím prakticky všechno, hlavně když je toho hodně. Nejím moc smažené věci, aby mi to nedělalo špatně na žaludek, ale jinak sním, na co přijdu. Důležité je hlavně načasování. Aby člověk jedl ihned po tréninku a v dostatečném předstihu před dalším.

Otázka z publika: Máš nějaké oblíbené jídlo?

Pečenou zeleninu. Dobře se mi na to běhá.

Nakousl jsi předzávodní přípravu. Kolik času jí trávíš?

Dá se to i kvantifikovat. S příchodem Honzy Šedivého byla zavedena nová kolonka v tréninkovém deníku, kterou je právě tato suchá předzávodní příprava. Ale já si to moc poctivě nevyplňuji, takže to nemohu říct přesně na hodiny, ale je to dost času. Snažím se vždy ještě před spaním si vzít mapy místo knížky a dívat se do nich a uvědomovat si, proč jsem volil tyto postupy a co bylo dobře a co bylo špatně. Řekl bych, že když jdete nějaké tři hodiny tréninku denně fyzicky, tak jste pak schopní se ještě věnovat i tři hodiny té mapě, když máte před nějakým vrcholem.

Otázky z publika: Je pravda, že spíš s mapami?

Kdo to říká?

To koluje v kuloárech.

Tak to je zajímavá informace, ale nemohu ji potvrdit.

Ani vyvrátit?

Vyvrátit jí mohu. S mapami nespím.

Máš fotografickou paměť?

Nemám. Rozhodně si nedovolím kouknout jednou na postup a běžet. Naopak, čtu mapu hodně a často. Pořád se musím v mapě kontrolovat a snažit se minimalizovat riziko chyb.

Liší se nějak předzávodní příprava disciplínu od disciplíny?

No, pokud si připravuji mapu města na sprint z dostupných zdrojů, abych poznal konkrétní terén, tak tím strávím hodně času. A v lesních disciplínách zase člověk studuje spíše jiné okolní mapy, které jsou relevantní, a dívá se, jak tam ostatní borci a místní řeší postupy a různé problémy. Časově je to myslím stejné, jen člověk řeší jinou věc.

Otázka z publika: Podle čeho volíš postupy? Všiml jsem si, že jsi spíše chytrý běžec, který hodně obíhá. Nejsi buldozer, který chodí všechno rovně…

Buldozer já určitě nejsem. Snažím se vždy danou volbu zrealizovat tak, aby mi to vyhovovalo. Vyhýbám se věcem, které mě zpomalují a jsou mi nepříjemné. To je třeba prudký kopec, ale třeba i prudký seběh. Raději si vyberu postup, kde jdu na vrstevnice šikmo a mohu stále běžet. Snažím se to takto aplikovat, ale ne vždy to samozřejmě jde. Třeba zrovna tady v pískovcích cítím, že ta moje taktika úplně nefunguje a ne vždy se obíhačky vyplatí, tak ji musím trochu změnit. Takže to mám teď jako velký plán do příštího roku to vyladit, abych nemusel být buldozerem, ale běhal tam třeba ještě chytřeji než předtím.

Zmínil jsi, že chodíš nočák jakou čtvrtou fázi. Je to opravdu běžné, že chodíš čtyři fáze denně?

Ne, to není běžné. Ale ty dvě fáze jsou pro mě už teď takový standard. Tři fáze se občas snažím mít. A čtyři fáze, to už je extrém, který praktikujeme na objemových kempech v zimě, když letíme třeba do Portugalska nebo Španělska. Tam je takový režim docela častý.

Otázka z publika: Jsou i nějaké dny, kdy nesportuješ?

Určitě jsou takové dny, kdy nedělám nic. Není jich moc, za rok třeba 20, ale jsou. Nepočítám tam tedy dny, kdy třeba cestujeme a člověk trénink nestihne. To je ale i tak stres a rozhodně to není odpočinek. Jsou ale i dny, kdy se jen válím. Je to potřeba. Když trénuješ hodně, tak musíš dát tělu prostor to všechno absorbovat. Když jsem byl třeba měsíc v Africe, tak jsem si pak klidně tři dny dáchnul.

Jak odpočívá elitní orienťák, když potřebuje vypnout?

Já si nejradši čtu.

O tobě je známo, že na rozdíl od Miloše, který spíše nabíhá veliké objemy, tak ty se spíš zaměřuješ na kratší tréninky, různá další cvičení, techniku. Kolik naběháš za rok?

No letos jsem udělal velký posun. Jestli jste sledovali Stravu Miloše Nykodýma, tak v době „koronakrize“ začal běhat strašné štreky třeba 60 kilometrů několikrát za sebou a měl asi 250 kilometrů za týden. Ale předtím do té doby jsem měl naběháno víc než on. Takže letos, jestli vydrží zdraví, tak bych mohl atakovat třeba 4500 až 5000 kilometrů za rok. Což je hodně. To jsem dřív nedosahoval. Dospěl jsem k tomu postupně. Několik let jsem teď trénoval bez zranění, tak objem stále narůstal až na tuto úroveň, která už má parametry světového závodníka. Dřív jsem trénoval spíš jako junior. Myslím v kilometrech. Kvalitou ty tréninky byly samozřejmě udělané tak, abych z toho získal maximum a posouvaly mě v orienťáku dál.

Máš určitě přehled i o tom, jak trénují tvoji soupeři z jiných zemí. Jak trénují třeba Skandinávci či Švýcaři? Berete si od nich příklad?

Velký příklad si bereme ze Švýcarů. To, co se nám Radek Novotný snažil vždy vštípit, tak to vychází ze švýcarských poznatků, které dal dohromady bývalý úspěšný reprezentant Thomas Bührer. Z toho se vychází, je to takový kontinentální přístup. Skandinávci pak trénují úplně jinak. Těch je hodně a všichni v tom terénu vyrůstali, jsou talentovaní a věnují se spíše objemovému tréninku, běhají mnohem častěji na mapě a v terénu. Zatímco my spíše běháme, než děláme orienťák. Rozvíjíme se spíše atleticky, zatímco oni se rozvíjejí spíše mapově. Ale objem u nich je hodně velký. Je to hodně kilometrů, ale pomalu v terénu, což tady u nás není úplně zvykem. Špičky se ale dá dosáhnout oběma přístupy a určitě existují i další.

Kde hledáš k tréninku tu motivaci? Abys každé ráno vstal a šel tedy před snídaní běhat?

Motivuje mě hlavně to, že vidím, že se pořád dokážu zlepšovat. Nejen v orienťáku, ale i běžecky. Furt si říkám, že jsem ještě nedosáhl toho stropu a že se mohu posunout dál. Takže dokud se posouvám, tak mě to motivuje. Až jednou dosáhnu toho stropu a uvidím, že už to nepůjde, tak možná tu motivaci ztratím a pak to asi bude čas na ukončení kariéry.

Máš vůbec motivaci ještě pro letošek? Zabalil jsi už závodní sezónu a jsi spíše v tréninkovém módu na příští rok?

Rozhodně podzimní Euromeeting bude akce, která bude stát za to se na ní připravit. Pokud budou otevřené hranice, tak to pro nás bude takové malé Mistrovství světa, kde bude ještě více lidí a větší konkurence než pak na MS, kam mohou jen tři lidi za národ. Konkurence bude obrovská. Určitě přijedou všichni. Má smysl ukázat zahraničním závodníkům, že my vládneme tomuto koutu světa a ať se nás bojí.

Velké změny nastaly i v domácím kalendáři. Je nějaké MČR, na které se na podzim těšíš?

Určitě na sprint v Hradci Králové. Volba terénu není myslím zrovna nejšťastnější, ale co se dá dělat. Budu určitě chtít prodloužit svou šňůru vítězství na tomto šampionátu. Krom toho jsem začal ještě víc koketovat s atletikou. Chtěl bych si zaběhnout nějaký super čas na pětce nebo na desítce. Doufám, že se mi podaří se dostat na nějaký dobře obsazený závod.

Plánuješ nějaký konkrétní závod?

Mám v plánu jeden na přelomu července a srpna, ale nejsem si jistý, jestli stihnu předtím naběhat potřebnou kvalitu kvůli borelióze. Na podzim chci na MČR v krosu a ještě možná nějakou desítku.

Nedávno jsi běžel 3000 m v Ostravě, kde sis zaběhl osobní rekord. Máš nějaký osobní cíl na tuto distanci?

Když jsem jel do Ostravy, tak s cílem, že si chci vylepšit osobák. Což se povedlo, běžel jsem to 8:12. Tak teď si říkám, že ta hranice těch osmi minut není zase tak vzdálená. Ale těch 12 vteřin je strašně moc práce a asi bych musel trochu omezit orienťák, abych se v tomto ještě posunul. Takže třeba až bude jen sprintové MS za dva roky, tak na to bude prostor.

Baví tě atletika?

Baví, ještě mi to kroužení nezevšednělo. Chápu, že to je dost na palici běhat pořád dokola a že z toho lidi utíkají, ale tím, že já na dráze normálně netrénuji, jenom občas pár úseků, tak mě to baví.

Dá se vůbec, když netrénuješ na dráze, přijít z lesa a konkurovat atletické špičce? Jak se na to tváří?

No, jsou kluci překvapení. Úroveň českého běhu teď není úplně valná. Když to porovnáme třeba s Británií, tak tam je běh úplně na jiném levelu. Tam jsou průměrní kluci schopni běhat lepší časy než naši nejlepší běžci, takže český běh nemá teď úplně nejvyšší kvalitu. Je to škoda. Ale mohlo by je to trochu pozvednout, že je poráží orienťáci, kteří na dráze netrénují.

Není tajemstvím, že žiješ s Denisou Kosovou, českou reprezentantkou. Jak funguje soužití dvou vrcholových orienťáků. Pomáhá vám to navzájem, nebo je to spíše náročné?

Je to velmi náročné. Já jsem na začátku zakázal všechny bulvární dotazy, ale tak tento samozřejmě zodpovím. Na jednu stranu je to samozřejmě obrovská výhoda. Časový harmonogram dne je podobný, můžeme spolu jezdit na tréninky, absolvujeme běžecké tréninky spolu. I když tempo je odlišné a samotný trénink běžíme každý zvlášť, tak jak potřebuje. Ale toto se nám absolutně doplňuje. Nemusím řešit žádné dotazy, kde zase jsem a tak. Samozřejmě, když jsme pak úplně furt spolu, tak je to taky někdy těžký, ale dá se to přežít. Velký přínos má i to, že se doma bavíme o orienťáku, pořád nás to dále rozvijí, díváme se na mapy, diskutujeme o tom. V tomto je to taky velké plus.

Vy jste se přestěhovali do Turnova. Což je pro tebe úplně jiný kout republiky. Co ti tam chybí oproti Šumperku?

Asi nic. Za mě je to ideální místo pro orienťáka, kde bydlet. Samozřejmě kamarády ze Šumperka tam člověk nemá, ale to je holt život a nějaký vývoj.

Bylo to hlavně kvůli MS?

Je to spíš souhra okolností, byla tam ta možnost. Tím, že je to blízko MS, tak je to pro nás jedině dobře.

Pomáhá ti to, že máš pískovce i Jizerky na dlani? Běháš víc specifických mapových tréninků, než bys normálně běhal?

Rozhodně. Je to hodně znát. Zvýšil se mi počet tréninků i počet hodin, které trávím v lese a na mapě. To jsem v Šumperku moc nedělal. Tam jsem běhal hlavně hladké běhy a mapu trénoval na soustředěních. Teď mám tři mapáče za týden jako takový standard.

Otázka z publika: Zajímavé je, že rozhovor vede Dan Wolf, který postavil řadu tratí, které jsi běžel (sprint na ME v Jeseníku či SP v Mladé Boleslavi), kde se ti zase tolik nedařilo a vlastně tě nachytal na otevřený průchod v Jeseníku či špatnou volbu v Boleslavi. Nechtěl by ses na něco zeptat ty jeho?

Vojta: Je to zajímavá situace. Ještě bych to doplnil, když stavitel postaví trať, tak závodník nevede souboj jenom s tou tratí, ale de facto i s tím stavitelem. Je to určitě pro závodníka přínosná informace, když zná stavitele. Tak co Dane, který fígl nejraději používáš na potrápení závodníků?

Dan: No, na světové úrovni jsem se víc podílel na sprintech. Tam se toho zase tolik vymyslet nedá. Snažím se vždy ale zamotat závodníkům hlavu nějakou víc komplexní volbou postupu, kde je ideálně tři a více variant a kde není úplně snadné hned rozklíčovat, která bude nejlepší. Ideálně takových postupů na trať zařazuji hned několik, i když v českých podmínkách to není vždy úplně jednoduché. Zároveň se ale snažím tímto závodníky netrestat a snažím se o vyrovnanost těchto variant. Bohužel se mi to ani v Jeseníku ani v Boleslavi zrovna úplně nepovedlo a rozdíl na horší volbě tam byl nakonec poměrně značný. V lesních závodech si pak rád hraji se změnou tempa a používám tzv. efekt přerychlení. Aby závodník zrychlil v jednodušší části či na delším postupu a pak jsem ho vykoupal v nějaké složitější pasáži, kde musí zpomalit. Samozřejmě záleží, co terén nabízí. Vždy se z něj snažím vytáhnout maximum.

Vojta: Tak kdy stavíš nějaký další závod?

Dan: No, teď jsem stavěl třeba včerejší Běhej s mapou, podílím se na Pěkných prázdninách, nevím, jestli tam pojedeš. Dál zatím uvidíme. Nově přidané sprinty na MS také ještě nemají potvrzené stavitele…

Přeji Ti, aby se dařilo, vydrželo zdraví a budeme všichni fandit, ať se domácí MS vydaří.

Děkuji za pozvání a za rozhovor.