Založil a dlouho vedl jeden z nejvýznamnějších českých klubů – Sportcentrum Jičín. Jako horolezec má stovky prvovýstupů v Českém ráji. Byl u zrodu populárních jičínských pětidenních. Jaroslav Havlík, legenda orientačního běhu, oslaví v sobotu 80. narozeniny. Při té příležitosti poskytl velký rozhovor pro O-news.cz.

Na úvod velká gratulace k vašemu jubileu a přejeme za celou redakci hlavně hodně zdraví. Oslavíte narozeniny nějakým orienťákem?

Své narozeniny každoročně oslavuji v Benátkách. Tam je hrozně zajímavý závod, před třemi lety ho zrušili, protože byla povodeň. Od té doby to není jednorázový závod, ale třídenní. Přímo v Benátkách je jedna etapa a to noční. Startujte se v devět hodin, lidé již v centru nejsou, obchody jsou zavřené. Je to hrozně pěkné takto běhat v noci v uličkách. Loni jsem tento třídenní závod vyhrál, letos budu vítězství obhajovat právě na své narozeniny, 12. listopadu.

Závody v Benátkách se Vám tedy hodně líbí?

Je to fantastické, protože to není sprint, ale middle. Ty uličky jsou tak hrozně složité, že v tom běhat je hrozně fajn.

Stále chodíte denně běhat nebo na procházky se psem?

To je můj denní sparing partner. Vždy, i když je ošklivo nebo jsem líný, mě vytáhne a jdeme si zaběhat. Já toho tedy moc nenaběhám, moje tratě jsou 3 až 4 kilometry. Každý den.

To je úžasný. Vy běháte s takovou speciální destičkou, kde si připnete mapu. Je to tak?

To je trošku jinak. Poslední rok byl pro mě docela stresový kvůli problémům v rodině. Kvůli tomu jsem letos disknul 3 Mistrovství ČR, protože jsem na to musel stále myslet. Proto jsem si pořídil destičku, protože když se podívám na mapu, tak nevím, na jaké jsem byl kontrole. Zkusil jsem to teď s destičkou, kde si vždy připíchnu špendlík. Nejdřív na start, pak na první kontrolu a takhle postupuji až do cíle. Stále vím, kde jsem. Protože když mám mapu složenou, mám sice palec v místě, kde jsem, ale když pak sebou někde švihnu, tak ztratím přehled, kde jsem. Ta destička mně fantasticky vyhovuje.

Nebude to pak takový váš patent…?

To patent není, takhle se běhalo s destičkou za doby turistů. Tehdy když došel člověk na start, tak si z plánku obkreslil trať na takovou destičku a pak se s ní i běželo. Teď to mám oblepené z obou stran lepící páskou, jen cvaknu mapu a vůbec mě to nezdržuje. Špendlíky přepichuji za běhu.

Proč jsem se na to ptal. Jičín a zejména vy jste přišli z řadou novinek, které byly pro Česko neznámé. Třeba s piktogramy.

Popisy kontrol jsme zavedli podle Seveřanů. Ale zavedli jsme mnohem více věcí, např. sedací záchody, liniové tratě, poprvé jsme zapojili počítač pro zpracování výsledků s vlastním programem. To vše při pětidenních.

Když jsme u pětidenních. Vy jste byl hned u jejich zrodu, v roce 1976…

… v zásadě 10 let předtím jsem už dělal i Cenu Českého ráje, to byl také můj závod, který byl zařazovaný do celostátního žebříčku. A po těch 10 letech mě přemluvil Peo Bengtsson, že sem přijede s velkou grupou. Na základě toho jsem uspořádal pětidenní závody. Startovalo asi 253 lidí, druhý ročník už to bylo tisíc a pak to vylezlo až na čtyři tisíce.

Jak to bylo vlastně možné uspořádat závody pro čtyři tisíce, když si vezmete, že nyní vyhodnocení čipů znamená obrovskou úlevu oproti kontrole čtyř tisíc průkazek. To je jedna věc a pak druhá: v současnosti je velký problém s omezením závodníků právě v CHKO Český ráj, kdy limit je okolo 1000 účastníků. Jak to bylo před tím možné?

Jedna věc je technická stránka, pořadatelů muselo být hodně. Byla početní komise, deset metrů dlouhý stůl, tam sedělo dvacet lidí. Když se doběhlo do cíle, bylo tam prkénko s hřebíkem, tam se napíchly průkazky a stopovaly se časy. Na to jsme měli ze Švédska takový stroj, který měřil desítku času – připnulo se na deset průkazek. To se pak zpracovávalo v početní komisi. Poté se to vyvěšovalo na dvacet metrů dlouhé provázky, pět řad pod sebou. Bylo to šíleně náročné. Pak vymyslel Jarda Šmejc, který dělal s počítači v Pace, zpracování výsledků na počítači.

A kdy jste počítačové zpracování výsledků zavedli?

To bylo asi při 4. ročníku (rok 1979 – pozn. red.).

A co ti ochránci přírody? Jak bylo možné, že to povolili?

Já jsem nikdy nebyl žádný soudruh nebo obdivovatel socialismu, ale byla taková situace, že tajemník strany byl všemocný pán na okrese, na kraji, všude… Měli jsme nějaké kontakty, jak se dostat k tajemníkovi strany. Ten řekl, tady budou závody, ochránci zavřeli ústa a řekli ANO. Protože nemohli odporovat. A v zásadě jsme měli dobrý kontakt, vedoucí CHKO byl pan Zeman. Nechci říkat, že to byla korupce, ale brali jsme ho na zájezdy do ciziny, aby viděl, jak se to dělá jinde. Ve Švédsku startovalo 15 tisíc lidí na O-ringenu, vzali jsem ho i do Švýcarska, takže jsme ho měli i trošku podchyceného.

Ale třeba ještě v roce 1994 se podařilo uspořádat Světový pohár v Prachovských skalách…

To byla zásluha Jirky Ticháčka. Závodili jen reprezentanti a bylo to omezené asi na 200 lidí, tak na to kývli na CHKO.

Pětidenní byla nejdříve záležitost pouze SC Jičín, poté se připojil oddíl z Boru. Nyní klasické pětidenní pořádá pouze OK Jiskra Nový Bor. Nemrzí vás, že se to v Jičíně utlumilo?

To dělají ty limity od CHKO. A v zásadě jsme také byli jediný oddíl široko daleko, měli jsme orieňťáky jako Zakouřil, Konopáč, Folprecht, protože v Turnově žádný klub nebyl. Takže jsme obhospodařovali všechny mapy po celém Českém ráji.  Teď je turnovský oddíl velmi silný. Ale hlavně je to omezené tím limitem. Na 5denní ve skalách by přijelo nyní klidně i pět tisíc lidí.  A je jiná doba, dneska si nikdo nevezme na týden dovolenou. Ti lidé nemají čas na takové věci.

Když se ale ještě trochu vrátím. Vy jste nejprve začal s horolezectvím, orienťák jste začal dělat až později…

…. no musíš si uvědomit, že jsem orieňťák začal dělat vlastně hned zkraje, co se tu objevil, předtím tu nic nebylo. Byla to spíš taková turistika. Běhalo se ve dvojicích, já běhal s Vaškem Zakouřilem. Tenkrát jsme všechno vyhrávali. Předtím jsem dělal horolezectví, ale přišlo 30 roků a už se mi zdálo, že jsem na to starý a také trochu roli hrála ta psychika při něm. Protože se mně při horolezectví zabilo okolo 20 kamarádů, včetně mé ženy. Během dvou let. Byl jsem všestranný sportovec, ale protože se začal se vyvíjet orieňťák, “přeorientoval” jsem se sem.  

Když zase půjdu trochu dál. Máte unikátní sbírku medailí z Veteránských MS, která je ta nejcennější?

Já jsem se začal zúčastňovat MS před 5 lety v Maďarsku, kdy mi bylo 75 let. Byl jsem prvním rokem v té kategorii. Tam jsem získal zlato ze sprintu a stříbro v klasice. To byly pro mě takové neznámé terény – závrty. Velmi těžké.

Vy zmiňujete závrty. Váš oblíbený terén jsou ale pískovcové skály ne?

Asi ano, ale teď už mi to je docela jedno. Hlavně nemám rád běhání v klackách. Teď jsou ty lesy hrozně zaneřáděné. Ale třeba taková Kost, borovicové terény se skalami a čistým rychlým lesem, to je radost si v tom zaběhat.

A máte ještě nějaký vysněný terén, kam byste rád chtěl zajet?

Ani snad ne. Ale jsem teď přihlášen na Nový Zéland, kde bude mistrovství světa už v dubnu. Tam se docela těším.

Tak teď si pořídit novou buzolu…

Tu už mám. Přivezl jsem si ji z Brazílie. Pak jsem si ji vzal tady na jeden závod a v jednom průseku jsem lítal, protože mi to pořád ukazovalo jinam. Potom mně docvaklo, že mám tu brazilskou… (smích)

A jak se vlastně připravujete na takový šampionát? Máte i nějakou specifickou přípravu (fyzickou, mapovou)?

Ta moje specifická příprava není žádná věda. Chodím každý den 3-4 km, když je nějaké mistrovství, tak si do toho dávám nějaké rychlejší úseky. V těchto letech není důležitá ani tak příprava, jako udržet si pohybový aparát v nějakém stavu. Podívejte, jak to v těch kategorií ubývá, v H65 je ještě třeba stovka lidí, v H75 asi deset, v osmdesátkách to samé.

Pokud vím, tak Vám se vyhýbají nějaká větší zranění nebo nemoci. Čím to?

Na zahradě si pěstuji kostival. Když mě bolí kolena, zabalím si je do kostivalu. Deset let užívám Colostrum a třetí přípravek užívám na hlavu – Piracetam. To jsou tři věci, díky kterým se udržuji v provozuschopném stavu. Většina mých vrstevníků buď kulhá nebo nevidí.  

Vy jste dlouhou dobu vedl klub SC Jičín, poslední tři roky je předsedou Jan Mrázek. Jak jste spokojený, kam nyní oddíl směřuje?

Honza Mrázek je nesmírně dobrý předseda, ale je odtržený. Je z Prahy, není to Jičíňák. I když se přiženil do Jičína. Takže se do oddílu natáhli Pražáci a trochu vázne ta mládež. Byl bych radši, kdyby byl předsedou nějaký jičínský patriot, který by právě tu mládež lépe podchytil. Ale proti Honzovi nic nemám, dělá to dobře.

Děkuji moc za rozhovor, ať se stále daří a ještě jednou: Všechno nejlepší k narozeninám!

(Povídání pokračovalo ještě dalších 45 min. Perličky z natáčení i další postřehy Jaroslava Havlíka přineseme v sobotním článku na O-news.cz)