Trailtour: Detailní rozbor souboje KAM vs ZBM
Dnes je 12.12.2019

Orientační běh | Reportáže | 13.11.2019

To, že sezóna nekončí závodem MČR štafet a klubů, může potvrdit kdejaký závodník Kamenice či Žabin. Co bylo jejich hlavní motivací k běhání v říjnu? Jednoznačně tétéčka. K zajímavému tématu se ještě jednou vrátil kamenický Adam Hájek, mimo jiné také jeden z účastníků celé akce.

Společné setkání dvou úhlavních “nepřátel” – Žabin a Kamenice na jedné z pražských etap.

Soutěž Trailtour byla v předchozích ročnících vždy vedena pro jednotlivce, ale do letošního ročníku pořadatelé připravili inovaci. Účastníci se mohli registrovat za svůj mateřský klub, což bylo pro spoustu lidí všech výkonnostních skupin impuls k překračování hranic komfortu.

Definice klubu zněla: organizovat sportovní aktivity, pracovat s mládeží, nabízet zázemí a vytvářet nový prostor pro sport. To zní jako šité na míru pro orienťácké kluby. Organizátoři se ale museli potýkat s rozhodováním, zda přihlášený klub daná pravidla splňuje, či bude závodit pouze mimo soutěž (bez nároku na výhru). V klubu nebyl omezen počet členů, ani nutnost registrovat klub hned v začátku soutěže. Každý jednotlivec či klub, se tak mohl připojit kdykoliv, během pěti měsíců trvání soutěže.

Čtyřčlenná výprava Žabiňáků s doprovodem se během podzimních prázdnin vydala na sbírání Bodíků na Slovensko!

To, že se pořadatelům povedlo rozhýbat celé kluby, potvrzuje komentář Miloše Nykodýma po konci soutěže „Byly to takové MČR družstva na druhou, ne-li na třetí. Minimálně pro mě to tak bylo. Při orienťáku se nikdy nemůže v jednom závodě spojit víc než sedm lidí a to jen jednou za rok. Tady pracovali všichni pro jeden společný cíl. Zažijete to v běhu ještě někde jinde?“ A co byl ten cíl? Pro každého něco jiného, někoho motivovala výhra 50 000 Kč ve slevové poukázce na e-shop vavrys.cz, pro někoho to bylo porazit Kamenici, nebo naopak nenechat se porazit Žabinami, některé motivovalo poznávání nových míst, či možnost zábavnějšího tréninku ve skupině.

V prvních týdnech soutěže šlo spíše o seznamování se s etapami a stylem závodění. Velmi brzy se na prvním místě ustálil klub Extreme Obstacle Runners, který byl však v půlce června pořadateli postaven mimo soutěž z důvodu nesplnění definice klubu. A tak ho ve vedení vystřídal v tu dobu dotahující klub OK Kamenice, tehdy s pouhými deseti členy a body okolo 2 000. Rostoucí tendence Kamenice pokračovala až do začátku července, než oddíl odjel na soustředění do Itálie, s tehdy bezpečným bodovým náskokem.

 

Pozn.: Anomálie v půlce října byla způsobena updatem API serveru Strava, po kterém organizátoři zaznamenali výpadek a museli znova nechat schvalovat přístupy uživatelů do soutěže.

V této době se začaly formovat dva nové kluby, které vykazovaly potenciál se na první místo dotáhnout. Cyklobulf Hrobce a Running Zone Brno. Na začátku srpna to vypadalo, že bude jasné, které tři kluby budou válčit o vítězství. Kamenice však lehce zabrala a oba zmínění pronásledovatelé naopak zvolnili. Body na konci prázdnin byly následující: OK Kamenice 11 700, Running Zone Brno 7 800, Cyklobulf Hrobce 7 600. Se 4 700 body se na čtvrtém místě objevil klub SK Žabovřesky Brno. Borci z Kamenice ale nevěřili, že by je mohly Žabiny dostihnout, však ti mají skoro 3x míň bodů a tak maličko usnuli na vavřínech. Na začátku října se body Cyklobulfu Hrobce a Running Zone Brno nikam neposunuly, co se ale změnilo, byl klub na druhém místě. Žabiny hlásily 1. října již 9 900 bodů a Kamenice 14 700. Začínalo být ale jasné, že to Žabiny s bojem o první místo myslí vážně.

Kamenice vyplnila volné chvíle mezi závody Akademického MČR v OB na etapě na Stránské skále… A ukazuje Pardubícím, jak to má správně vypadat.

V posledním měsíci se pak strhnula doslova smršť a my jsme mohli sledovat, jak se postupně Žabiny na Kamenici dotahují. V půlce října souboj zdramatizovala Strava, když kvůli změně v systému přestaly dočasně fungovat průběžné výsledky. Po několika dnech se systém rozběhl a rozdíl mezi kluby byl naprosto minimální, jednou 250 bodů, další den 100, pak neuvěřitelné 2 body. V pátek 25.10. však Kamenice zabrala přece jen o trochu víc než Žabiny a odskočila na rozdíl 1300 bodů, který se nakonec ukázal jako rozhodující. Faktem zůstává, že v posledním týdnu soutěže oba kluby přidaly zhruba 16 000 bodů, čili boj probíhal skutečně až do konce, a to doslova. Za poslední den přiskočilo na konto obou klubů rekordních 4 600 bodů. Oficiální výsledky si na sebe nechaly poměrně dlouho čekat, ale s konečnou platností tedy vyhrál klub OK Kamenice o zhruba 1 100 bodů.

Detailní porovnání finálního souboje Kamenice a Žabin. Většinu času měla Kamenice mírný náskok.

Třetí příčku nakonec obsadil klub Cyklobulf Hrobce, nicméně z vývoje bodů to vypadá, že se o bronz nebojovalo a rozhodl spíše závěrečný boj v kategorii jednotlivců. Na neoficiálním třetím místě (mimo soutěž) skončil tým HorskyBezec.cz, do kterého se mohl registrovat kdokoliv. Leader týmu, Ondřej Fejfar, se rozhodl věnovat za každý bod (až do maximální výše 10 tisíc) jednu korunu charitativní organizaci Running With Those That Can’t. Tento cíl byl s přehledem splněn a finální příspěvek 10 000 Kč si rozdělí napůl s organizátorem soutěže Inov-8.

Jak můžete vidět, Kamenice sbírala body hlavně v Praze a okolí, Žabovřesky zase hlavně v okolí Brna (a po celé Moravě).

Jak to probíhalo uvnitř obou hlavních soupeřů, se dozvíte z rozhovoru s jejich zástupci. Za klub OK Kamenice odpovídá Adam Hájek, za SK Žabovřesky Brno Vladimír Kelbl. Otázky pokládá jeden z hlavních organizátorů soutěže Martin Marek

Kdy a kde jste zaznamenali, že existuje TRAILTOUR?

Adam: O TT jsem se dozvěděl hned v květnu od Kuby Glonka, který se učastnil TT již loni a rovnou jsme si řekli, že bychom mohli zkusit zaútočit na vítězství v letošní novince – klubové soutěži. V minulosti jsem běžel 2 etapy předchůdce této soutěže – 44 vrcholů.

Vláďa: Loni nebo předloni jsem si na Stravě všiml, že chvílemi má někdo pojmenovanou aktivitu tajuplnou zkratkou TT. Tak jsem se dotyčných zeptal, co je to zač.

Vzpomenete si ještě na atmosféru a dojmy z první společné etapy?

Adam: Moje první etapy byly údolí Jizery #27 a Besedice #28, vzal jsem je ve stejný den. První jmenovanou jsem běžel sám, na druhou už jsme vyrazili ve třech. Pořádný společný výjezd byl ale až na etapy u Mostu, Bořeň #38 a Raná #42. Vím, že jsme hodně řešili kdo, kdy vyběhne, abychom si mohli navigačně i fyzicky pomoci, kdo se vrátí pro auto a proč to bude Kuba. Vlastně jsem byl před etapami i celkem nervózní, ale vždycky to kus za startem opadlo. Vím, že tehdy bylo snad 35°C a z devíti kilometrů byly ve stínu tak dva. Koupání v nádrži kousek před cílem (po doběhu) ale dojmy trochu vylepšilo.

Vláďa: První etapu, kterou jsem běžel s někým ze Žabin, byla Závist v Praze. S klukama jsme si ji splnili po cestě na oddílový tábor. Převýšení 180 metrů na 1,5 kilometru bylo náročné, takže atmosféra na konci nahoře byla, jako když “běží Lundanes”. A dojmy? Pozitivní, Bodíky to byly kvalitní a dlouho jsem na etapě vedl, než tam konečně přijelo víc lidí ;).

Které etapy vás nejvíce bavily?

Adam: Já jsem spíš na ty kratší, hodně mě bavily etapy v Bratislavě, tedy Sandberg a výběh schodů ve městě. Dost jsem si užil i skalní město u Besedice a palbu v Prokopáku. Pěkné zážitky si také odnáším z horské etapy ve Špindlu, Lysé hory a Jablonce.

Vláďa: Mě osobně nejvíce bavily dlouhé etapy (zejména Krkonoše a Litovelsko). I když jsem věděl, že je to dlouhé a že musím šetřit síly, tak jsem se s pocitem týmového ducha a možného vítězství dokázal zmáčknout, běžet rychle a snažit jako při závodě.

Jak se vám povedlo motivovat do akce veterány?

Adam: Klíčové bylo zapojení Jirky Baleje a rodiny Škvorů, kteří se pasovali do pozice burcovačů veteránů a nakonec se jim podařilo jich vytáhnout slušný počet. Naši veteráni sice nazabíhali nějaké super body, ale bylo vidět, že je to hodně chytlo a nakonec si dokonce brali v práci neplacené volno, aby mohli vyrazit společně na nějaké vzdálenější etapy.

Vláďa: Ani nevím. Myslím si, že začal jeden, ten to rozšířil a ostatní se postupně přidávali s tím, jak gradovala situace.

Co mládež, která nemohla soutěžit? Jak vnímala atmosféru v klubu?

Adam: Byli to spíš jedinci, kteří se ptali, zda by se mohli zúčastnit, když jim bude 15 v prosinci a tak. Určitě se našli tací, kteří to vnímali, ale odhaduji, že spíš tomu ještě nerozuměli.

Vláďa: Řekl bych, že je to moc netrápilo. Ti mladší povzbuzovali své rodiče, starší to neřešili.

Nastartovala soutěž i nějaké neaktivní členy?

Adam: Rozhodně ano, jednoho veterána-rodiče jsme do klubu registrovali, jeden člen přiletěl ze studijního pobytu v Americe rovnou do běhacího. Zapojili jsme kluky, kteří jezdili letos pouze na štafety a každý dal nakonec 18, resp. 17 etap. Některé se podařilo vytáhnout třeba jen na jednu-dvě etapy, ale i tak jsem to bral jako úspěch. Velkou většinu lidí to prostě bavilo.

Vláďa: Určitě ano. Zapojilo se mnoho členů z oddílu, o kterých jsem již dlouho neslyšel. Z celkových výsledků jsem s překvapením zjistil, že se nás z oddílu bylo skoro 70!

V jakém okamžiku se pro vás ze zábavy stal reálný “závod”?

Adam: Já jsem se snažil oddíl burcovat už v průběhu září, ale myslím, že finálně to odstartovaly Žabiny, když po cestě z MČR družstev vysadily snad celý autobus na Závist. To jsem věděl, že nám teče do bot. Trvalo ještě tak týden, než jsme si všichni uvědomili, že fakt jde do tuhého a začalo se závodit. Nejtěžší asi bylo to, že jsme byli nuceni k nabírání nových a nových lidí, dostali jsme se ale do fáze, kdy nám začali členové sami od sebe psát, že by se chtěli zapojit a jen by potřebovali pomoc s registrací či Stravou.

Vláďa: Podle mých pocitů bych řekl, že u mě to bylo tak trochu naopak. Začal jsem Trailtour běhat jako jeden z prvních v oddíle a bral jsem to, jako že jsem skoro sám na to porazit Kamenici, takže jsem se snažil o nejlepší výkony, neboli “závodil”. Postupem času (během září a zejména v říjnu) běhalo etapy víc a víc lidí. Běhal jsem s nimi a užíval si, klubového ducha a jak chtějí všichni přiložit ruku k dílu. Už jsem to úplně nebral jako závod s Kamenicí a výsledek jsem už také moc neřešil. Třešničku tomu dalo, když jsme se na etapě ve Zlíně potkali s Kubou Glonkem. Radostně za námi došel, poptal se, jaká byla etapa, že on na ni jde teď, zahudroval si, že mu Miloš bere korunky… Díky tomu jsem věděl, že i v Kamenici prožívají podobnou euforii jako my v Žabinách.

Měli jste v klubu nějakého koordinátora, který organizoval celou skupinu?

Adam: Řekl bych, že do září jsem to byl já, v posledním měsíci už se to ale nedalo příliš stíhat v jednom, proto jsem velmi ocenil aktivitu dalších. Nejvíc organizační práce v závěru předvedl Tomáš Rusý, když si vybudoval skupinku, se kterou naplánoval 3 výjezdy na etapy v severních Čechách. Hodně pomohli Škvorovi a Jirka Balej, kteří vymýšleli akce pro dorostence a veterány. Akce taky vymýšlel Kuba Glonek, ale protože v Čechách už všechno měl, tak jsme jezdili na Moravu a Slovensko a na to se moc lidí zlákat nenechalo.
Komunikace probíhala přes skupinu na Facebooku, dlouhou dobu jsme tam dávali návrhy na výjezdy a sem tam nějakou fotku, ale poslední 2 týdny se to zvrhlo v neskutečnou reportáž zážitků. Lítala tam jedna fotka za druhou, pak videa, hecovali jsme se. Byla tam každý den neuvěřitelná atmosféra.

Vláďa: Neměli. V průběhu září, kdy o Trailtour projevilo zájem více členů oddílu, vznikla četovací skupina na Messengeru, kde jsme se domlouvali, kdo by kam kdy mohl jet a kdo by jel s ním atd. Zároveň jsme se tam hecovali a sdíleli zážitky z etap.

Jakou jste měli taktiku do posledních dní soutěže?

Adam: Naše taktika byla hodně založená na informacích. Od května jsem shromažďoval data o vývoji bodů klubů, také jsem aktualizoval tabulku, kde měl každý náš člen čas a body na každé etapě. Později to ale začalo být příliš práce, proto aktualizaci tabulky částečně převzal Kuba Glonek. Jednoho dne jsem otevřel tabulku a najednou jsme měli list i pro všechny členy Žabin. Bylo to 2x víc práce, ale stálo to za to. Přesně jsme věděli, kolik lidí za Žabiny běhá, kdo má co odběháno a hlavně co ještě může odběhat. Posledních několik dní už jsme doslova viseli na Stravě a aktualizovali časy téměř live. U Žabin jsem si díky tomu vysloužil přezdívku Big Brother (asi i za své komentáře, a absolutně to chápu 🙂 ). Poslední večer už to Kuba nevydržel a začal předpočítávat nevyhodnocené body z jednotlivých časů, abychom nemuseli čekat na ranní aktualizaci. To jsme už začínali tušit, že nakonec obrovskému tlaku odoláme a zvítězíme.
Na poslední dva dny jsme pak vyhlásili akci s názvem “Poslední křeč”, název snad mluví za vše.

Vláďa: Žádnou promyšlenou taktiku jsme neměli. Závěrečný finiš vznikl tak trochu sám od sebe, kdy se rozdováděný Miloš Nykodým vrátil ze svěťáků v Číně a rozhodl se, že v poslední den soutěže objede 9 etap! Nikdo nechtěl zůstat pozadu a všichni se snažili někdy až do hlubokých nočních hodin.

Zúčastníte se i příštího ročníku?

Adam: Za sebe, jako jednotlivce, můžu říct, že určitě ano. Za klub bych řekl, že taky, protože spoustu lidí to nadchlo a dokonce nám vyčítali, že jsme jim o tom řekli tak pozdě.

Vláďa: Rozhodně! Už se moc těším. Doufám, že zase poznám mnoho nových a krásných míst.

Děkuji za rozhovor, budeme se také těšit

Adam: Chtěl bych na závěr moc poděkovat pořadatelům a lidem, kteří etapy připravovali. Byla to pro nás skvělá zábava a zároveň děkuji i Žabinám, protože nebýt jejich zapojení, tak to nemělo takový náboj a kouzlo, které nás jako oddíl velmi spojilo.

Vláďa: Někdy na začátku srpna, kdy jsem začal Trailtour běhat, vůbec jsem nevěděl, co z toho bude. Na konci října většina aktivní části oddílu tahala za jeden provaz a ze všech stran se hrnuly zprávy kdo, kam kdy jede na etapu.

Myslím, že mohu mluvit za všechny zúčastněné Žabiňáky: děkujeme pořadateli za vymyšlení a zrealizování něčeho tak úžasného a netradičního. Kameničákům gratuluji k vítězství. Byla sranda takto soutěžit a potkávat vás na mnoha nečekaných místech různě po Československu :D.

 

Na závěr pár zajímavostí z Trailtour:

  • Natalia Hiklová (ZBM) drží celkem 12 korunek (nejrychlejších časů na etapě), zajímavostí je že o jednu se dělí s Monikou Doležalovou (KAM) ve Zlíně, o druhou s Petrou Landovskou (KAM) v Prosečnici a o třetí s Terezou Čechovou (KAM) v Brně. Aby toho nebylo málo, tak v Praze má ještě shodný čas s Eliškou Hájkovou (KAM)
  • Na jedné z pražských etap na Závisti se o korunku dělí hned tři závodníci. Pavel Brlica (ZBM), Daniel Hájek (ZBM) a Šimon Hausenblas (KAM). Stejný čas na segmentu má také Jan Procházka, který ale segment běžel při závodě Trailová Závist v roce 2016 (a měl to maličko kratší)
  • Rekordmanem v počtu etap za den se stal Miloš Nykodým (ZBM), který 31.10., tedy v poslední den soutěže, vyrážel ráno ještě za tmy a do půlnoci oběhl celkem 9 etap. Na poslední ho už prý trochu píchalo v boku.
  • Podobně extrémním výkonem se může pyšnit Jan Valášek (KAM), který se do soutěže přidal 7 dní před koncem a nakonec objel 18 etap a to si jednu kvůli navigační chybě musel zopakovat
  • Daniel Hájek (ZBM) a Adam Hájek (KAM) mají téměř stejný počet celkových bodů (2248,85 a 2240,76). Pro toto skóre stačilo Danáčovi zdolat 23 etap, Adam jich potřeboval dokonce 34
  • Průměrnou hodnotou nad 100 bodů za etapu se může pyšnit Petra Landovská (101,8), Miloš Nykodým (100,5), Natalia Hiklová (100,2) a Monika Doležalová (100,2)
  • Nejaktivnějším veteránem se stala Andrea Firešová (ZBM), která nasbírala celkem 1615 bodů, za Kamenici to byl Martin Škvor s 827 body
  • Mezi dorostenci a juniory si nejvíc bodů odnesl Ondřej Hlaváč (ZBM), který naběhal celkem 2510 bodů, za Kamenici měl nejvíce bodů Adam Škvor a to 1345
Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *