To nejlepší z Adventního kalendáře 2019
Dnes je 29.01.2020

OB v ČR | Orientační běh | Soutěž | 05.01.2020

První čtyři prosincové týdny jsme pro vás připravovali soutěže v rámci Adventního kalendáře. Posledním úkolem bylo napsat vaši nejlepší historku z luštění. Pojďme se podívat na výběr toho nejlepšího:


Nejhezčí úkol pro mě byly dresy českých klubů 5. den. Z těch osmi mi bylo, pět jasných na první dobrou, dva jsem si jen lehce potvrdil, ale ten poslední (Jenišovice) dost vzdoroval. A když už jsem ho konečně našel, tak jsem celý rozjuchaný do formuláře vyplnil SOB místo DOR.


Když jsem zrovna byla na víkendovce s oddílem. Na adventní kalendář tam samozřejmě nebylo moc času, tak jsem celý článek v sobotu nečetla a jen co nejrychleji splnila úkol. Ten večer jsem se s pár dalšími vedoucími zapovídala a šli jsme spát v 4:30 s tím, že budíček má být “až” v 8:30. Ráno mě ale místo zvonění zvonu budí vibrování telefonu, už v 8 hodin! Volá mi taťka. Chci spát, tak to típnu a napíšu mu, co potřebuje. Doufám, že to byl jen omyl a už mě nic nebude tu poslední půlhodinu spánku rušit. No, tak asi nic. Dostávám zprávu “O-news lustis?”. Proč to proboha potřebuje právě teď? Vždyť na to má celý den. Odepisuji “jeste spim”. Když mi je však odpovědí “je to na cas”, vše pochopím, zapínám data a jde se luštit!


17. prosince jsem jel autobusem z Prahy do Znojma. Ten den byla v Adventním kalendáři “mapová tajenka”. Mapu jsem si vytiskl a řekl jsem si, že během těch tří hodin na to musím přijít, i kdybych nechtěl. K mé smůle si ke mně přisedl velice povídavý pán. Samozřejmě ho zaujala moje mapa a její neustálé natáčení. Pokusil jsem se mu vše vysvětlit a řekl, že na spirále je tajenka. To trochu zmlkl a pak se ozval: “Vím, že všichni sportovci jsou trochu blázni, ale tohle předčí všechno!” Pak se mne můj soused ještě v pravidelných intervalech ptal, jestli už to mám. Bohužel vzhledem k nemožnosti se soustředit a možná i kvalitě tisku zůstala pro mne tajenka tajenkou a nic jsem nevyluštil.


Jeli jsme zrovna v autě z předvánoční návštěvy babičky, když byla na řadě večerní časovka s videoorienťákem. Na jednom telefonu zároveň mapa a video vidět nebyly, tak nezbylo než na jednom telefonu zobrazit mapu, na druhém telefonu video a snažit se za kodrcání a s pomalým internetem na tom malém displeji něco vidět. Ke správné kontrole jsem nedošla, ale zážitek to byl.


Poznávání mapařů podle fotky. Číslo 1, Klusáček Matěj nebo Jan – dobrý, je v dresu… jdu na Oris, Matěj běhá za Luhačovice, Jan za Žabiny…. super, mám to, je to Jan!
Výsledky: Číslo 1 – Klusáček Matěj….. cože, cožeeee?!?!!!
Znovu jdu na Oris, výpis z registrace Matěje LCE od 23.2.2017, ale do 1.2.2017 ZBM!!
Fajn chyták, slupla jsem ho i s navijákem…


Minulé roky jsem často prohlašovala, zvlášť když už jsem u toho trávila několik hodin a blížila se půlnoc, že zítra už se na to vykašlu a nebudu luštit. Přesto jsem druhý den u toho seděla zas. Letos se mi to už nestávalo. Nejvíc se mi líbila Karkulka, a to hlavně proto, že jsme jí neplánovaně řešili v (pro mě) úplně netradiční čas. Dodělávala jsem dárky k Vánocům a u toho měla puštěnou Lásku nebeskou. Končila před půlnoci. V té době normálně už dávno spím. Ostatní se vrátili z kina. Koukám na hodiny a je 0:03. První myšlenka, už bude nový kalendář. Kouknem, zda jsme to měli dobře ….. a už sedíme, předčítáme si pohádku na dobrou noc, cestujeme po mapě, k babičce přicházíme na první dobrou, zapisujeme odpověď a jdeme spát. Ráno si vyprávíme, co se nám zdálo. Hádejte o čem to bylo.


Najväčšia zábava bolo dňa č. 12. Keď bola časovka a my sme sa s bratom pri lúštení skoro pobili. 🙂


7:25 – budíček na časovku
7:30 – začínám mžourat vleže v posteli do mobilu a hledat pětici piktogramů
7:35 – nic
7:40 – pořád nic
7:45 – furt nic
7:47 – jestli to do 7:50 nenajdu, tak na to kašlu a jdu ještě spát
7:49 – úplnou náhodou to mám, kontroluju název piktogramu, vyplňuju dotazník a říkám si “ještě na chvilku si zavřu oči”
10:44 – druhé dnešní probuzení


Takový ten pocit, když při hledání mapaře č. 6 naleznete originální foto Rysáka, či se přes FB Zdeňka Janů dostanete na originální fotku Rajma a pak dle identifikace trika a batohu jedete hledat pana č. 6 na world of o maps do Číny 🙂


Snad jen o tom, jak jsem ze sebe musel udělat malinko blbce… Dva dny se člověk snaží domluvit termín relativně důležité schůzky a půl hodiny po tom, co se to konečně povede, zjistí, že v tu dobu bude jedna z časovek. A u toho se přeci nesmí chybět 😉


Otvírám stránky, očekávaná časovka O-news vyskakuje na monitoru. Otázka jako břitva : “Kolik schodů je na mapě individividuálního sprintového závodu finále letošního Světového poháru v Číně?” Surfuji po stránkách tempem sjezdu na divoké vodě, ejhle mapa, to než spočítám…. vteřiny letí. Nápad! Rychle na fotky, třeba něco napoví. Vida! Fotečka s pozadím Songtang Village s velkým poutačem s hieroglyfy. Kopíruji, googluji, ejhle ono to ukazuje na nějaký odkaz. Klikám, naskakuje stránka s rozsypaným čajem, naštěstí vpravo nahoře ikonka s Union Jackem. Dlouhý text, není čas číst a zkoumat, vteřiny letí, zaměř se na číslice v textu, hochu! Bingo! Vnímám řetězec slov “nevšední zážitek při procházce, kdy se seznámíte se všemi 831 schody, které se zde nachází”. Rychle překliknout, odpovídám číslem 831. No aspoň na 0.9 bodů by být mohlo. Spokojeně překlikávám zpět na stránky, které mě pomohly a v klidu začínám číst od začátku. Cože?! Hledí na mě nápis “Velká Čínská zeď – esej studenta Sing Juan Wej z Pekingu”. Asi je zbytečný to číst dál. Tak zase nic. Snad zítra, lépe, radostněji. Jen aby tam O-newsáci dali něco snadnějšího. Až mi z toho začalo zvonit v uších, asi vyčerpáním. Zvoní to a nepřestává ……….. Budík! Tak to byl jen zlej sen! Šance zůstává! Vstávám, otvírám web O-news. Úkol zní jasně : “Historka”. Vyčerpán proběhlým nočním dobrodružstvím ztrácím myšlenky. Nepřichází….. a nebo…….. že by toto ? ………..


Bylo 11. prosince po půlnoci. Protože bývám v pozdních nočních hodinách nejproduktivnější, připravoval jsem se společně s přítelkyní na středeční test z biochemie. V přestávce mezi citrátovým cyklem a glykolýzou nás napadlo, že vyřešíme úkol v Adventním kalendáři O-news. K výsledku jsme se dostali zhruba po dvaceti minutách a někdy kolem druhé hodiny v noci jsme jej také odeslali. Ráno mi po tom přistála v Messengeru zpráva od Roumana s dotazem, zda jsme měli včera se Šárkou romantický večer…


V poklidu jsem jela s mamkou na předvánoční nákupy, a když jsme tam dorazily, tak jsem si všimla, že je nový úkol a ještě k tomu časovka. Takže jsem místo nakupování stála jako blbec uprostřed obchoďáku plného lidí a hledala pět stejných znaků.


Tak tenhle úkol, stavba trati, mi připravil hned několik nástrah. Pro stavbu trati jsem použil univerzální program – Malování. Úkol mi trochu času zabral, ale nakonec se mi trať povedlo vyřešit. Tím pro mě ale dnešní úkol neskončil, ale teprve spíš začal. Čekala mě ta druhá, složitější část – měření délky. Počítat délku přepony trojúhelníku se souřadnic na 17 úsecích se mi fakt nechtělo a tak jsem si mapu vytisknul z PDF. Doma se mi nepodařilo najít žádné vhodné měřítko, protože mám jen svinovací metr se zobáčkem na konci. Google naštěstí pomohl a za chvilku jsem měl soubor s pravítkem vhodný k vytisknutí. Na druhý pokus se mi podařilo pravítko vytisknout i ve správném rozměru (ověřil jsem si to na šířce A4). Pak už měření a sčítání bylo v pohodě a za chvilku jsem mohl výsledek odeslat.


Byl jsem na zrovna na cestě z výstavy o-ddílových o-blečků v národopisném muzeu, když jsem se nachomýtl k učené debatě moudrých pánů.
„Máme řadu schopných lidí, ale musíme s nimi pracovat.” prohlásil pan LCE7517. „Nervózní nejsem, protože už jsem starý harcovník, který už pořádá druhé MS.” ujistil přítomné pan UVP4600. „Budu mít čest získat „trojkorunu“ – tj. během jednoho roku dělat ředitele MČR, ME a MS.” pochlubil se pan JPV6317. „Nejde mi o to, jak oběhnout 60% zelenou, ale aby bylo za co běhat.” suše podotknul pan TEP6100. „Někdo říká, že jsem u toho mailu pořád, ale ona to tak pravda není.” ohradil se pan LPU5401. „Vždyť já nejsem žádný „bafuňář”!” zvolal pan OSN6004. Zbytek zajímavé diskuze už jsem bohužel neslyšel, protože jsem pospíchal do expozice o-mapařů v muzeu voskových figurín, balíček vytištěných fotografií pro porovnání v ruce. Bylo mi ale jasné, že studium sebraných spisů a sbírek památných výroků slavných o-bafíků budu moci protentokrát vynechat.


V den časovky, v 6:30 ráno najednou začal hrozně dovádět pes, vzbudil nás, ale nás nenapadlo že máme jít dělat O-news tak jsme ho pustili ven a šli zase spát.


Zkoumání bodu G před odchodem na kalbu.


U časovky z 19. jsem se trošku bála, že nezvládnu vstát na 6:30, ale vzhledem k tomu, že jsem za celou noc vůbec nešla spát (musela jsem dodělávám výkresy do školy, abych se pokusila získat zápočet před Vánocema), tak jsem nic neprošvihla. Takže rada do života: Nazaspíš, když nejdeš spát.


V pátek 6. prosince jsem měl volno. Těšil jsem se, že dopoledne vyřeším nějaké domácí resty, zahraji něco na kytaru a popracuji na vlastních odkládaných projektech. Ale ouha “a wild 6. díl adventního kalendáře appears”. Oproti loňsku se na první pohled zdají české dresy snadnější k identifikaci. Pragovka, Třinec, Studenec – jasný. Jenišovice možná někomu hlavu zamotaly, ale nám z Ještědské určitě ne. Dál ale začíná hledání.

Nejdříve zlehka “dres orientační běh”. Ejhle, Dobříš! Postupně se přes dresy klubů s podobnými barvami prokousávám k zjištění, že na první pohled všechny ostatní znám, ale nejsem schopen je přiřadit ke správnému městu. Nepomůžou ani firemní weby značek Sign a Vavrys, jejichž loga jsou na zbylých dresech a na jejichž webových stránkách jsou mnohé dresy z jejich dílen vyfocené. Nastupuje obligátní “vyhledávání pomocí obrázku”, ale bezvýznamně. Situaci nezachrání ani různě nastavované barevné filtry a výraz “orientační běh”.

Jde do tuhého. ORIS, adresář klubů. Postupně otevírám jejich jednotlivé weby. Předchozím hledáním jsem ale dosti unaven, a tak jen doufám, že na mě něco zázrakem vyskočí na jedné z hlavních stránek. Odkazy na oddílové galerie po prvních třech webech už nehledám. Bingo! V dresech SK Chotěboř a “hokejových” z Vamberku (podle rozhovorů nejsem jediný, komu vrchní bílý mnohoúhelník připomíná tvarem hokejku, a bez zasvěcení by byl hokej prvním sportem, se kterým bych tento dres spojoval) mi na úvodních stránkách daných oddílů gratulují k nálezu upocení běžci.

Zbývá dres poslední – Matfyz. Dres mnou mnohokrát spatřený na závodech, leč nikdy nespojený s žádným klubem. Žádná z dosavadních metod jej neodhalila a po hodině a půl hledání těch předchozích mi dochází trpělivost. Úkol odkládám s pocitem prohry. Celé odpoledne ve mne ale hádanka hlodá, a tak večer zasedá sourozenecká rada, a jde se na prohlížení fotek ze závodů. Po prolétnutí asi pěti galerií z MČR štafet a klubů už mě nenapadá lepší způsob, jak dres najít. Ségra odpadá a já zvažuji, jestli se mi opravdu chce procházet fotky z náhodných oblasťáků v každé oblasti. <rozsvěcující se žárovka> Co vícedenky, tam jezdí všichni? Otvírám galerii PPček. E1 – na jedné z kontrol razí v dresu někdo kontrolu! Dotyčného ale neznám, a tak se jej snažím zařadit do startovky podle následujících a předchozích snímků. Neúspěšně. Už jsem byl tak blízko, stále však bez řešení. Ještě pokus s E2. Galerie začíná sekvencí ze startu. Vypadá to, jakoby autor fotil snad každého startujícího, nebo si to alespoň snažím namluvit. Rychlostí 100 MB/s prohlížím závodníka za závodníkem a jejich oddílové barvy a…je tu! Matfyz Praha!

Takže díky fotografovi za pořízení fotky a dámě smějící se při ražení kontroly za přihlášení na PP. A taky díky celé, o nové přispěvatele obohacené, redakci O-News za letošní adventní kalendář. I když to někdy byla dřina a rozhodně jsem v pátek 6. nestihl udělat nic z původního plánu, satisfakce z vyřešených hádanek je naprosto uspokojivá.


Všem Vám děkujeme za účast v letošním adventním kalendáři, byli jste skvělí!

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *