Tereza Janošíková: “Jsem ráda, že terény mi nečiní velký problém”
Dnes je 28.01.2022

Orientační běh | Rozhovory | 08.10.2021

Dnešní Sloupek reprezentanta je nahrazen rozhovorem s jednou z našich aktuálně nejlepších reprezentantek, Terezou Janošíkovou. Tato reprezentantka je nyní ve velké formě, například před dvěma týdny opanovala Euromeeting a týden poté zaznamenala velice pěkná umístění na finále Světového poháru v Itálii. Kromě toho se nyní nachází na Erasmu ve Finsku. Příjemné čtení!

Ahoj Terko, jak se daří?

Ahoj, všechno dobré, jsem na cestě, takže trochu unaveně. (Terka v době dělání rozhovoru se nacházela na letišti v Mnichově – pozn. redakce)

Nyní máš za sebou dvě větší akce, a to Euromeeting ve Švýcarsku a finále SP v Itálii, kde jsi předváděla velmi dobré výkony. Znamená to, že soupeřky s tebou musí počítat už i v lesních disciplínách?

Zajímavá otázka, já doufám že ano. Že se mi teď podařilo od léta přes podzim udělat nějaké standarty a dobrou rutinu co se týče lesních disciplín a asi mi k tomu dopomohly i finské terény, takže už nějak nemám velké problémy vyvarovat se mnohaminutovým chybám, takže snad se to odvíjí lepším směrem a uvidíme jak to půjde dále, ale přeci jenom sezóna za chvíli už končí a uvidíme, co ta další přinese.

Dalo by se říci, že jsi byla královnou Euromeetingu, jelikož jsi zvítězila jak na krátké trati, tak na klasické. Běželo se navíc v terénech hodných MS 2023. Věříš v to, že podobné výsledky můžou být i na již zmíněném MS?

Tak uvidíme, jestli podobné výsledky, to by byla samozřejmě krása, ale nevím, konkurence bude velká, bude se na to připravovat mnoho lidí, a nutno podotknout, že na Euromeetingu přeci jen nebyla největší světová špička, ale i tak tam byla stále docela silná konkurence, takže jsem ráda, že terény mi asi nečiní úplně velký problém a těším se na přípravu na MS za dva roky ve Švýcarsku.

Tereza Janošíková na nejvyšším stupínku na krátké trati Euromeetingu spolu s Vendulou Horčičkovou (Foto: Jan Šedivý)

Jak se ti vůbec Euromeeting líbil?

Bylo to moc fajn, co se týče hlavně prostředí, konalo se to v horských terénech, kam jsme se museli dostat lanovkou, takže jsme každý den v podstatě z těch dvou dnů museli vyjet do takového městečka, které bylo už ve více než dvou tisících metrech, a tam jsme běhali po takové otevřené pláni, a bylo to pestré i tím, že jeden den bylo fakt krásné počasí a slunečno, tudíž člověk se mohl pokochat před startem, na který vlastně vyjel ještě další lanovkou, tak se mohl pokochat výhledy po okolí. Nicméně druhý den dost pršelo a byla mlha, a hlavně mlha byl takový velký klíčový faktor, který některým závodníkům docela dost znepříjemnil závod, například Terka Čechová startovala nějakých 20 minut přede mnou a měla mlhu po půl hodiny trati, mně to zastihlo naštěstí jen na prvních 10 minut ale závodníci co startovali posléze, tak už měli krásné počasí, a je to i něco co se v těchto horských terénech nedá předpovídat a je s tím potřeba nějak kolaborovat a je otázka, jak s tím bude naloženo na vrcholových akcích, protože pokud se stane taková situace, co se stala teď, že někteří závodníci startovali v mlze a někteří v úplně krásném počasí, tak to není úplně regulérní, nicméně takový otevírající závodní výlet, to bylo moc pěkné po vícero stránkách, a můžeme se jen těšit na přípravu na MS za dva roky.

Hned poté následovalo finále SP, kde jsi opět předvedla pěkné výkony, a to 9. místo na klasice, které znamenalo tvé první TOP10 v lesním závodě SP, dále 13. místo na krátké trati a na závěr jsi ve sprintových štafetách dosáhla na závěrečném úseku třetího nejlepšího času. Jak tyto výsledky hodnotíš?

Hodnotím je určitě pozitivně, jak už jsem zmínila, a mám radost, že se mi nějak povedlo docílit nějakého standartu, a to jak ve sprintu, který už nějaký ten pátek běžím, nicméně lesní disciplíny tam to vždycky ještě trochu zaostávalo, takže myslím, že výsledky do TOP 15 v obou závodech jsou pěkným ukazatelem do budoucna a můžu na tom stavět a dodává to zase vícero motivace, že člověk možná ví a tuší, kudy vede ta cesta.

S jakým výkonem jsi byla nejvíce spokojená?

Asi tak nějak se všemi, každý výkon se počítá, je potřeba každý výkon přijmout, ale samozřejmě mě potěšila TOP 10 na klasice, což byla první disciplína, úplně jsem se necítila, že by to mohlo být až takhle dobré, ale protože jsem se tam nevyvarovala některým chybám a ztratila jsem nějaké cenné minuty, takže to bylo dosti potěšující. Nicméně i krátká trať co se týče výsledku, je to samozřejmě 13. místo, ale furt to beru dost vysoko, zde jsem se bohužel nevyvarovala dvou větším chybám, což mě stálo přes 3 minuty, a takováto ztráta by mě mohla posunout na mnohem hezčí umístění, nicméně jsem spokojená, že jsem se popasovala s tím terénem a s tím, co krátká trať nabízela neboť modelový trénink mě úplně neuklidnil a měla jsem z toho dosti takové smíšené pocity z toho terénu, nicméně jsem ráda že na ten závod jsem se dokázala zkoncentrovat a po většinu trati ho zvládnout. A sprintové štafety byla taková třešnička, to jsem vůbec netušila, že by to mohlo dopadnout takto, co se týče časového porovnání, stejně jako Tove Alexandersoon, tak to bylo takové potěšující na závěr.

Tereza Janošíková při doběhu do cíle sprintových štafet na 5. místě (Foto: IOF)

Jaká byla organizace závodů? Itálie tolik vrcholových akcí nepořádá ve srovnání s jinými zeměmi, byly zde nějaké větší chyby? A jaká byla kvalita tratí?

Já si myslím, že Itálie se s tím popasovala moc hezky celkově, přece jen covidová opatření stále běží, takže i my jsme se jím nevyvarovali, podstupovali jsme dvakrát testování. Co se týče organizace závodů, tak nebyly nějaké velké problémy, trochu jsme se podivovali nad umístěním arény pro lesní závody, neboť to pak následně obnášelo po oba dva dny docela dlouhý doběh na posledních kontrolách po čisté louce, což nebylo úplně příjemné. Na klasické trati jsme i měli docela dost velkou část přeběhů po loukách, což samozřejmě není tak atraktivní jako les, nicméně myslím si, že tratě byly pěkné, klasická trať mohla být trochu více zákeřnější, tam jsme se s vícero lidmi shodli, že úvod byl hezký, ale pak už se to překlenulo hlavně do fyzické část a člověk už si toho takového hezkého orienťáku moc neužil, ale i tak si myslím, že závody byly uspořádány ve vysoké kvalitě.

Jak se ti v Itálii líbilo z hlediska služeb? Itálie je známa svou skvělou kuchyní, bylo to tak i při závodech? A jaké bylo ubytování?

My jsme byli na takovém ubytování takového italského rustikálního stylu, ale bylo to v pohodě, nicméně jsme si převážně sami vařili a na dvakrát se šéftrenérovi podařilo zařídit večeři v místě ubytování, která byla fakt přepychová pecka. Co se týče nějakého prostředí, tak musíme uznat, že to bylo nad očekávání, jak celé ubytování, tak jak vypadalo a působilo, tak večeře byla opravdu výborná. A samozřejmě Itálie nabízí skvělé suroviny, dostatek čerstvých potravin na vaření, takže vařit si kvalitní jídla taky nebyl problém.

Nyní jsi ve Finsku, kde pobýváš na Erasmu ve městě Jyväskylä. Využíváš možnosti, že můžeš trénovat v nádherných severských terénech? A věříš tomu, že i díky tomuto pobytu můžeš podávat špičkové výkony na vrcholných závodech ve Skandinávii?

Je pravda, že v Jyväskylä jsem strávila necelý měsíc a teď mě čeká další měsíc cestování po Evropě a takovéto uzavření sezóny, každopádně i tak jsem měla oběháno docela dost kvalitních jak tréninků, tak hlavně závodů, protože finská sezóna je hodně našlapaná, většinou každý víkend se odehrává významný závod, kde kvalita je opravdu dobrá, všechno to jsou velmi atraktivní terény. Co se týče okolí Jyväskylä, tak místní říkají, že jsou to jedny z nejhorších terénů ve Finsku, ale já si úplně nemyslím, že je to pravda, spíš bych to tak nazvala, že jsou asi hodně rozmlsaní nějakými hezkými terény, ale i tak se tam dají najít opravdu přepychové pasáže, je pravda, že každý trénink si obnáší nějakou část hodně zarostlou zelenou, nicméně poté se třeba otevřou šedé kamenité plotny s malými kamínky a je to moc pěkné, no a jak to půjde dál, to se uvidí. Budu se snažit vytěžit z toho maximum a funguje tam dobrá základna orienťáku s dobrou strukturou tréninku, teď ještě Thierry Guergiou převzal vedení nad finským týmem, tak už mám zprávy, že by pro mě měla být pozvánka na některé tréninkové kempy, čehož si moc cením a myslím si, že mě to opět posune dál.


Jak jsi spokojena s tvým novým klubem Sunnta Jyväskylä? A plánuješ zůstat v tomto klubu i po Erasmu nebo by jsi chtěla opět přestoupit?

S klubem jsem moc spokojená, líbí se mi, že klub je ve městě, ve kterém pobývám, takže veškeré tréninky a organizace jsou jednodušší. Zároveň tam je dobrá skupina lidí, což nejsou lidé jen z klubu, v daném městě studuje docela dost orientačních běžců z různých dalších klubů, neboť město nabízí sportovní fakultu, jednu z mála ve Finsku, v podstatě skoro jedinou, takže se tam kumuluje více orienťáků, i když ač úplně neběhají za Sunnta Jyväskylä, tak stále tam jsou, a v klubu určitě plánuji zůstat i na nadcházející sezónu a uvidíme, jak se to odvine dál. To vše je ale závislé i na mém osobním životě, nějaké cestě, jestli se rozhodnout zůstat ve Finsku i na magisterské studium, tak si myslím, že je dobré běhat za klub v místě, kde trávím, kde jsou akce, veškeré podmínky a tak.

Tereza Janošíková (úplně vpravo) na Venle s jejím finským týmem Sunnta Jyväskylä (Foto: FB Sunnta Jyväskylä)

Letošní mezinárodní sezóna sice už skončila, ale blíží se nám již příští sezóna, která bude spíše sprinterská, jelikož jedno kolo Světového poháru bude čistě sprinterské a hlavně bude první čistě sprinterské Mistrovství světa. Jak se budeš připravovat na tuto sezónu? A čeho by jsi chtěla dosáhnout?

Připravovat se budu určitě svědomitě a nejvíce, jak to podmínky dovolí. Já už mám rozjednáno, že se chci přidat do atletického klubu právě v Jyväskilä, abych ještě dokázala fyzickou stránku hlavně na dráze, protože přeci jen to je to, co rozhoduje, a ve sprinterských závodech je to o to více znát. Nicméně uvidíme, jak se zimní tréninková přípravná sezóna odvine. Upřímně neplánuji aktuálně výlet do nadmořské výšky tak, jak byla loni Keňa, spíše to vidím na systematický trénink v možnostech, kterých budu mít, třeba více pobýt na jihu Evropy, aby člověk měl možnost více běhat. ale zároveň to doplnit alternativními aktivitami jako běžkování ve Finsku a tak, takže uvidíme, jak to všechno půjde, a cíle jsou vždycky nejvyšší a velké, uvidíme, jak se to nakonec vyvine.

Díky moc za rozhovor, ať se daří.

Taky děkuju.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *