Při pátku tu máme další Sloupek trenéra, tentokrát od Jaroslava Kačmarčíka, který je v současnosti asistent trenéra dospělé reprezentace v OB, ale má i bohaté zkušenosti s trénováním v zahraničí, ale také s organizováním a popularizováním orientačního běhu po celém světě. Příjemné čtení!

Práce s  reprezentací pro mne byla vždy velkou motivací.  K té české jsem se vrátil před dvěma lety po delší odmlce.  Vrátil jsem se hlavně proto, že mě baví trenérská práce a v první řadě kontakt s mladými talenty a závodníky. Vážím si toho, že jsem dostal nabídku znovu i po výměně trenérů, ale nejsem si jistý, že bych tuto nabídku přijal, kdyby k reprezentaci přišel někdo jiný než Šedivý-Procházka.  Jsem si také vědom, že pokud člověk zůstává dlouho u stejné práce, spadne obvykle do stereotypu.

U elitního orienťáku jsem od roku 1972. Od té doby jsem byl na každém MS (jako závodník, trenér, pořadatel, divák). Pamatuji si hodně a své zkušenosti  se snažím předat mladším. Své zkušenosti rád předávám dalším a snažím se se být nápomocný závodníkům i trenérům. Během cele své existence u orientačního běhu  jsem se vždy řídil stejnými zásadami, které uplatňuji dodnes. 

Nikdy nikoho  přemlouvat, aby trénoval.

• Snažím se vše vysvětlit a motivovat.  Uvědomuji si, že já sám musím být příkladem. Vím, že nemohu něco kázat, a pak to sám nedodržovat.
• Snažím se pracovat na principu oboustranného respektu.
• Snažím se o vybudování důvěry. Důvěra se získává po dlouhou dobu, ale ztratit se může během několika vteřin.

Jaroslav Kačmarčík je nejen zkušený trenér, ale také pořadatel, stavitel nebo propagátor orientačního běhu po celém světě. Foto: archiv JK.

Přestože věkem patřím mezi  “starší” kauče, snažím se držet krok s vývojem elitního orientačního běhu. Po přestěhování do Švédska jsem se dostal do zcela jiného prostředí.  Mimo jiné jsem se seznámil s úplně odlišným přístupem k tréninku (systému).  Člověk pak může porovnávat a pokud si z každého systému umí vybrat to lepší, je to obrovská výhoda.  A to nemluvě o jazykových zkušenostech, které neuvěřitelně rozšiřují obzor. Ivan Lendl kdysi pronesl tuto frázi: “Nikdy nebudu moci porazit své soupeře, pokud s nimi nebudu večeřet u společného stolu“.  Na tom je hodně pravdy, která neplatí jen v tenisu. 

Dříve, než jsem poprvé skončil pracovat s českou reprezentací (1999), začal jsem spolupracovat  s bývalým mistrem světa v OB Jörgenem Mårtenssonem. Společně s Jörgenem a několika dalšími kamarády jsme založili PWT (Park World Tour). Tento unikátní projekt nám byl později částečně “převzat” IOF a byl zařazen do programu MS jako samostatná disciplina.

S Jörgenem jsme se stali tak trochu i průkopníky orientačního běhu v Číně, kde jsme založili čínskou pobočku PWT.  Do Číny jsme postupně převedli i Vasův běh, nejznámější švédský závod v běhu na lyžích.  Totéž se nám podařilo i v Itálii, kde PWT Italy v současnosti funguje jako samostatná a velmi úspěšná pobočka mateřské společnosti. V Itálii jsem strávil několik let jako trenér reprezentačního družstva seniorů a juniorů (2019-2015).

Během svého působení ve světě orienťáku jsem měl možnost poznat a částečně kaučovat závodníky z naprosto odlišných kultur, s naprosto jiným pohledem na život a jinými žebříčky hodnot.  Všechny tyto lidi spojuje víceméně jen láska k orientačnímu běhu. Paralelu pak můžeme hledat ve stylu života, který PWT vystihlo perfektně ve sloganu – “orienteering, way of living”. Tyto zkušenosti, získané při práci s různými lidmi, bych chtěl předat dále. Mlada generace si možná může myslet, že patřím do “starého železa”. S tím ale vůbec nesouhlasím. 

Jaroslav Kačmarčík se CEO IOF Tomem Hollowellem a čínskými pořadateli při podpisu smlouvy o uspořádání Světového poháru v Číně, které zde bude letos v říjnu. Foto: IOF

Každý z nás, kdo se rád seznamuje s novými lidmi, umí přijímat nové impulsy a chce se učit nové věci, v sobe nosí zážitky a zkušenosti, které stojí za to předávat dál. Právě díky zkušenostem z různých systémů, snažím se z těchto všech vybrat to nejlepší. Já sám jsem trénoval v době, kdy nebyl prostor ani čas na diskuze. Museli jsme jednat! Snad právě proto si člověk občas připadal jako testovací králík. Byly situace, které nás štvaly, ale myslím si, že na druhé straně nás zřejmě ”psychicky utužily”. Byla to ale úplně jiná doba a není důvod se ohlížet zpátky. 

Po příchodu k české reprezentaci jsem dostal na starost družstvo U23. Část reprezentantů jsem zpočátku znal jen podle jmen a s některými jsem se poprvé setkal až na společné akci. Musím přiznat, že z počátku jsem nebyl schopen odhadnout, s jakou motivací jednotliví závodníci do reprezentace přišli. Proto jsem první rok jen poslouchal názory a diskuse proto, abych poznal a pochopil jejich osobnosti a taky abych dokázal odhadnout, co potřebují. Protože mám trpělivost poslouchat, tak jsem se stal jakousi ”zpovědní vrbou”, což je myslím si moje role u současné reprezentace. Díky svému dlouhému působení ve světě orienťáku funguji taky jako jakési “museum historek”, které se ale vždy snažím dát do souvislosti s aktuální situací. Příklady z minulosti mi pomáhají poukázat na současné chyby, kterých by se ”mladí” mohli a měli vyvarovat, a tím i ušetřit trochu času. Tady se hodí fráze od Oyvina Thona: “v orienťáku vyhraje ten, kdo udělá nejmíň chyb“.  Všichni děláme chyby a děláme je nejen v lese. To je jedna ze zásad, kterou “mladým” připomínám. Nesmíme se bát chybovat, ale pro úspěch je důležité se umět vyvarovat chyb, které už jsme udělali.
V současnosti mám na starosti ženskou reprezentaci, ale přeji si, aby všichni reprezentanti bez výjimky věděli, že se na mne kdykoliv mohou obrátit.  Přesto, že si mě někteří závodníci vybrali jako kauč-poradce, snažím se být nestranný a snažím se všem pomáhat stejně. Myslím si, že se mi to celkem daří. Moje místo je obvykle v “karanténě” a na startu.  Z vlastní zkušenosti reprezentanta vím, že právě tady musí být přístup trenéra velice citlivý, protože každý závodník je tady už “uzavřen ve svém vlastním světě”.  V těchto mezních situacích reaguje každý jinak. Někdo nechce být rušen a někdo jiný si chce povídat. Pro mě jako trenéra je důležité umět odhadnout, jestli jsem to právě já, s kým chce závodník komunikovat v době, která zbývá do startu. Je nás u reprezentace víc a je na každém závodníkovi, aby si vybral s kým se chce před startem pobavit.
Na závěr. Současná reprezentace funguje dobře a to je to hlavní! A pokud jsou i dobré výsledky, nálada všech je TOP. Jak trenéři, tak i samotní závodníci chtějí samozřejmě především vyhrávat.  Někdy to je však nereálné a pak je na nás trenérech, abychom to dokázali závodníkům vysvětlit, a nebo je na to i trochu připravit. Za 3 týdny začne MS v Norsku a my všichni jsme si dobře vědomi, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Věřím a doufám, že s výsledky budeme všichni spokojeni.

Jaroslav Kačmarčík

S českou reprezentací při loučení Radka Novotného v pozici šéftrenéra (Světový pohár v Mladé Boleslavi). Foto: Petr Kadeřávek.