Vrchol LOBácké sezóny je v plném proudu, dva závody – sprint a stíhačka – znají své vítěze, dva další jsou před námi (dospělí vyjíždí na trať middlu již v 11:00). Výsledky a skvělý televizní přenos si můžete najít v live centru, v dnešním sloupku reprezentant Jakub Škoda, který onemocněl a na MS nemohl odjet, zprostředkoval náladu a zákulisní informace českého týmu. A pěkně od nejmladších po ty nejzkušenější…

Anežko, jak se Ti líbí finské lesy a místní síť skútrovek?

→ Finské lesy jsou teď v zimě úplně pohádkově nádherné. Namrzlé stromy, spousta sněhu a sluníčko přidávají závodu nevšední kouzlo. Závodění v takových podmínkách si užívají, doufám, úplně všichni. Místní síť skútrovek je neuvěřitelně hustá, takže o chyby není ani mezi nejlepšími nouze. Mapově náročné závody mě hodně baví, i když je těžké udržet po celý závod koncentraci, která je pro dobrý výsledek nutná.

Kryštofe, v čí jezdíš kombinéze a jaká byla Tvoje cesta na MS?

→ Původně jsem měl jezdit ve Škodíkově kombinéze, jenže tam byla taková komplikace – natrženej zadek. Asi by to na fotkách nevypadalo moc hezky, a tak mi Richo sehnal novou.

→ Cesta byla hodně zajímavá. Původní sestava byla beze mne, to se změnilo 4 dny před prvním závodem. Byl jsem zrovna v NMnM na biatlonu, když v pátek večer volá Richo, že Kuba je pozitivní a shání náhradníka! Samozřejmě jsem kejvnul, v neděli z Nováče spěchám do Prahy, pak do Varů, kde mě nabral Lukáš Krejčí a jedem do Berlína na letadlo. To nás ale nenapadlo, že tam zrovna bude stávka securiťáků. Ani ne 12 hodin před odletem nám lety zrušili, takže o půlnoci kupujem letenku nanovo, tentokrát úspěšně. Poslední zádrhel byl u odbavení, kde se securiťák vyžíval ve zpomalování fronty (tak stávkoval, no) a málem jsme letadlo nestihli. Tím ale komplikace skončily a MS pro mě mohlo začít!

Nagáno, jakou roli v Tvé přípravě hraje Catching features? Jsou lepší LOBy naživo?

→ Tak určitě velkou (jsem si myslel) – jako správný Catching features fanatik jsem si v týdnu před MS během čtyř přednášek překreslil celou starou mapu do OCADu a vygeneroval 12 km² rozlehlou 3D mapu pro CF. A už jsme mohli smažit multiplayer. Jeden by řekl, že mě v lese nic nepřekvapí a pojedu v klidu a čistě, nebo ne? Ne. Nepřekvapilo mě nic, ale stejně jsem jel stíhačku hrozně. Sprint celkem v pohodě. Takže asi zas tak velkou roli to mít nebude :-(. A jestli je to lepší na živo? Tak určitě jo, že jo. Protože je úplně nejlepší to pálit čárkami a v klidu si ťukat ty kontroly (což zjevně zrovna moc neumím no). Anebo to sebevražedně valit z kopce fiknou mezi stromky, utopenou v hloubkáči, kamsi do neznáma a následně vítězoslavně nalézt svou kontrolu (a ideálně se po cestě nerozšlehat o strom a nerozlámat nějaké ty lyže). A to je hezký, to mám rád 😀

Honzo, jak se Ti povedlo se tak krásně ztratit na stíhačce? Nebál ses, že už se nikdy z toho lesa nevrátíš? 🙂 Jsou podle Tebe finské terény těžší při LOB nebo při MTBO?

→ Jo, tak s touhle otázkou si lámu hlavu také, nejspíš jsem přehlédl odbočku a možná přejel nějaký bludný kořen, protože mi přišlo nemožné se najít, bohužel výřez mapy, co vidíte, to lehce zkresluje, protože kontrolu “C” jsem v tomto kole v mapě neměl, tudíž mi v orientaci vůbec nepomohla. Takže ano, bál 😀

→ Z mého pohledu je to dost podobně náročné, výhoda Finska oproti Česku spočívá v tom, že můžou najet čárky kdekoli, takže z tohoto pohledu je to tu rozhodně hezčí a náročnější, oproti závodům v Česku je to v LOBech větší skok než v bikách.

Vojto, jaké to je být na MS s mladší sestrou závodící v kategorii juniorek?

→ Poprvé (a věřím, že ne naposledy) na vrcholné mezinárodní akci máme jako rodina dvojí zastoupení. V českém týmu jsme tak ve Finsku druhou sourozeneckou dvojicí. Já už pár let jezdím a ségře se snažím nějaké zkušenosti předat, ale samozřejmě je nejlepší si to na vlastní kůži zažít. I když oba závodíme v jiné kategorii, pod jiným trenérem a v jiném harmonogramu, nějaké poznatky si říct stihneme. Třeba se jednou sejdeme i v jednom reprezentačním týmu. Sourozenecké dvojice nejsou ve sportu výjimkou. Pár jich najdeme i v LOBech. Na ty nejlepší nám sice ještě pár medailí chybí, ale věřím, že si za pár let zajedeme spolu sourozeneckou štafetu i my dva.

Péťo, komentátor závodu prozradil veřejnosti, že nejsi příbuzná s naším předsedou vlády, je to pravda? A jak se Ti závodí s novým jménem?

→ Příbuzenský vztah s naším předsedou vlády opravdu nemám. Tentokrát mohu odpovídat naprosto s klidným srdcem. Ještě před půl rokem se mě většinou ptali, zda jsem či nejsem příbuzná s Bohumilem Hančem. Dřívější odpověď byla o něco kostrbatější, ale teď mohu jednoduše odpovědět, že ne. V aréně komentátora tolik nevnímám, protože většinu času trávíme mimo cílový prostor, kde není slyšet. I přes to, že moje nové jméno není z lyžařské rodiny, se mi závodilo v obou závodech parádně a konečně někdo moje jméno neměl problém vyslovit.

Petře, kolik hodin jsi strávil analýzou předchozích map terénu MS? Čím Tě překvapily tratě sprintu a stíhačky?

→ Žalostně málo, rozhodně méně než Nagáno. Nicméně asi to nebylo to hlavní, poněvadž mě dosavadní tratě příliš nepřekvapily. Pořadatelé odvádějí dobrou práci, mají v lese skvělou síť stop a staví zajímavé tratě. Na sprintu jsem čekal nějaké delší postupy jen v husté síti čárek a zapeklité volby v síti plných, ale takto extrémně těžké to nakonec nebylo, což asi i vzhledem ke stíhačce nebylo na škodu. Někoho možná překvapilo, že ještě před sprintem pořadatelé roznesli do lesa všechny kontroly na celý týden včetně “krabiček”, ale já se s tím setkal ve Finsku již před 5 lety v Imatře.

KLádine, jak hodnotíš předávání svých závodních zkušeností mladším členům týmu?

→ Tak to by měli hodnotit primárně ti mladší členové týmu. Já to beru spíš tak, co je pozitivní pro mne. Od doby, co jsem se stal “nejzkušenějším” článkem RD (což už je tedy taky dost dávno, ani si nepamatuju, kdy to bylo) si uvědomuji, jak je pro mě fakt, že velkou část roku trávím v kolektivu lidí, z nichž někteří by mohli být mí potomci, obrovsky nabíjející. Dodává mi to nejen motivaci, ukázat mlaďákům, že ještě nepatřím do starého železa, ale zároveň i jejich energii a mladickou dravost. Právě to je také asi můj hlavní klíč k dlouhověkosti. A hlavně fakt, že orienťák je prostě nejlepší, ať už v jakékoliv podobě 🙂

Dotaz z Finska domů pro Jakuba Škodu:

Kubo, jaké to je po tolika letech sledovat MS z domova?

→ Po tom, co jsem přijal hořký fakt, že se do Kemi nepodívám, si sledování závodů velice užívám. Poprvé od roku 2009, od kdy závodím v kategorii dospělých, se MS neúčastním, a mám možnost ho prožít z pohledu diváka. Za poslední roky jsem sledoval mnoho přenosů z mistrovství jak v pěším OB, tak v MTBO, a z mého pohledu Finové loni při MS MTBO i nyní na MS LOB předvádí jedny z nejlepších orienťáckých přenosů v historii. Díky rychlosti obou sportů je přenos velice akční, je zajímavé mít vedle sebe srovnání živého dění z terénu (kameramani se pohybují při závodě kolem závodníků) a gps trackingu v jednom záběru. Navíc se dokážu do pocitů závodníků jednoduše vcítit a situaci v televizi rychle pochopit, a tak mám opravdu skvělý zážitek z dramatických závodů a radost z úspěchů lidí, které již roky znám osobně.