Sloupek reprezentanta: Viktorie Škáchová

od | 4. 10. 2024 | Orientační běh, Sloupek reprezentanta

Vžijte se do té situace. Domácí JMS. Čtvrtý závod v pěti dnech, jen den volna po tvrdé klasice. Middle, o nic méně náročný, na vás právě čeká. Jak se na takový závod připravíte? Jak vydolujete zbylou sílu v nohou na to být druhá nejlepší na světě? Přečtěte si, jak to vnímala Viki Škáchová.

Viki na trati middlu (📷Mikes Kiss)

6:45 – Znechuceně si natáhnu masku zase na oči ale za dalších 20 min to vzdávám, ještě v posteli se protáhnu a pak zběžně vyválcuju. Bolí mě nohy a po lezení po čtyřech do kopce i záda, mám hlad, ale snídaně ještě není, tak si naházím oblečení do tašky, vyčistím zuby a připravím jonťák.

Na snídani jsem si vzala kelímek skyru a ovoce, v druhém kole naběračku kaše a ovoce – všechna prkénka jsou od doby, co byla bramboračka, cítit po česneku. Pokračuju v křečkování, vezmu si banán, přesnídávku a další kaši tentokrát naslano (na nic z toho nemám chuť).

Do karantény jedu jako druhý turnus a ještě si tam necelé 3 h polebedím, než se vůbec začnu připravovat na závod, na záchod si dojdu tak 6krát. Neustále propočítávám, co, kdy a kolik toho sním; běhání přes oběd si nese svá úskalí. V 10:45 do sebe tlačím banán, v 11 h gel, ten jde do traktu s ještě větším odporem.

Na startu jsem dřív, než bych chtěla, pořadatelé si něco česky špitají a kamery namířené na koridor se mi ani trochu nezamlouvají. Na startovní čáře mi přijde, že mám v hlavě úplně prázdno, aby toho nebylo málo, hned po startu se na mě přilepí kameraman. Jsou jako štěnice: nesmírně otravní a špatně se jich zbavuje.

Na trati stříbrného Middlu (📷Kade)

Po jedenácté kontrole na trati už jsem mlela z posledního, konkrétně z poslední předzávodní svačinky – chymus s pomerančovou příchutí mi pozvolna stoupal jícnem. Mé unavené nohy vzaly zavděk postup hustníkem, načež odmítly pokračovat v běhu. K následující kontrole jsem se dovlekla s maximálním sebezapřením, nicméně mě čekalo asi ještě 800 metrů do cíle a jedno velmi nemilé překvapení. S oražením kontroly z blízkého křoví vystřelí jako zajíc další běžec s kamerou a já musím pokračovat v martyriu. Drží se dlouho a borůvčí, jako by se mi stavělo do cesty, zatímco jemu zdvořile uhýbá.

Zatmívá se mi před očima, ale do arény trefím, pokud nenaběhnu do plotu, jako když moucha naletí do okenní tabule. Dav fanoušků vře, ale zaslechnu jen Emču: „Kousej, Viki, pojď, pojď!“ a tak zkousnu a znovu a znovu. Vzduch doslova polykám, ale pořád ho moje plíce nemají dost.

Cílovou čárou spíš zkolabuju, padám na čtyři a ulevuju pomocným dýchacím svalům. Nestačí to, a tak nechám ruce, aby povolily. Gelík se hlásí o své slovo. Komentátor něco vášnivě provolává, leč jeho slova mi nedávají smysl.

Vyčerpání v cíli je obrovské (📷Martin Křivda)

Všechno pak následovalo v rychlém sledu: vyčítání, gratulace, objetí, Chaloupka po mně chce nějaký blábol (připadám si u toho jako Standa Řezáč), při výklusu se s pomerančovým aroma potkám ještě třikrát a během převlíkání si mě velmi nevybíravě vytáhne někdo od televize. Lucinka a Strejda jsou nejlepší – do slova! Těstovinový salát vypadá, jako by byl překvašený, a tak nepohrdnu zbytky své kaše. Emča na vyhlášení brečela a ze shromaždiště jsme tradičně odcházeli jako poslední, já navíc s úpalem a hladem, ale i doživotním zážitkem.

Viki Škáchová

Oslavný skok na stupně vítězů (📷Jiří Čech)

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 5. 11. 2024
a svátek má Miriam.