Dostat se do reprezentace je jen první krok. Romana Kubínová, sestra (zatím) slavnější reprezentantky v MTBO Veroniky, vyhlíží první reprezentační starty. O motivaci k tréninku a reprezentační “zodpovědnosti” píše v dnešním sloupku reprezentanta.

Psát sloupek reprezentanta, když jediné, co jsem zatím reprezentovala, byl můj domácí oddíl TJ Slovan Karlovy Vary… Ale však o cestě do reprezentace se dá psát taky.

Ta nejspíš začala získáním inženýrského titulu, za který jsem dostala nové kolo. I když se kvalitou od toho předchozího moc nelišilo, tak platí, že nové kolo, nová motivace, nová energie. Ta se dostavila a hned první závod na něm jsem vyhrála a moje výkonnost měla vzestupnou tendenci i nadále. Vyhrála jsem celkový Český Pohár v Áčkách a konečně postoupila do Elity, tam jsem vybojovala 2. místo na MČR ve sprintu a v celkovém hodnocení žebříčku ČP skončila na 6. místě, a tak následovala pozvánka do reprezentace.

Takovou nabídku přijmout je taky zodpovědnost, už to není jen o výletech na kole, ale o systematickém tréninku a o tom srovnat si priority. Když máte za ségru moji ségru a jste v přímém kontaktu s tím, co ta horda medailí znamená ve skutečnosti, je vám jasné, že to rozhodně není nic, co přijde jen tak samo a nestojí velké úsilí a mnoho odříkání. Tušila jsem ale, že mě to i přes všechna zdánlivá negativa láká.

Tréninkový plán jsem měla naposledy před téměř deseti lety, kdy jsem byla v oddíle běžeckého lyžování. Ale vždycky mě tréninky a soustředění bavily, jenže tenkrát to bylo v partě, teď vím, že budu trénovat převážně sama, což vyžaduje vůli a jasné přesvědčení, proč to dělám. Nebylo to ale moc dlouhé rozhodování, v reprezentaci jsem nikdy nebyla, a tak jsem měla jasno, že takovou příležitost neodmítnu, nastavím si vlastní cíle a budu zodpovědně trénovat o to víc a s větší chutí.

Zima byla kvalitní, takže jsem nalyžovala víc než během dávných závodních let. V březnu se povedlo odletět na objemové soustředění na Mallorcu, kde jsem poprvé v životě seděla na silničce. Překonala jsem tam svůj denní kilometrový rekord z doby, kdy mi bylo 12, najezdila tolik kilometrů jako některé předchozí sezony za celý rok a každý den snědla 6 talířů večeře. Po návratu už na mě čekal onen systematický plán, a tak jsem mohla začít točit tréninkové hodiny ve sněhu, dešti, bahně a kose. Ještě že vím, proč to dělám.

Teď je ale květen, už nesněží, nominačky na MS ve Finsku za dveřmi a já se těším. Už teď cítím, že mám za sebou kus dobré práce. Tak už jen abych neztratila hlavu a povedlo se mi do Finska odjet a poprvé reprezentovat nejen svůj mateřský oddíl, ale celou českou sekci MTBO.

Romča Kubínová