Sloupek reprezentanta: Radek Laciga

od | 8. 3. 2024 | LOB, Sloupek reprezentanta

“Okamžik, na který mnozí posledních 19 let nedočkavě čekali,”… sloupek reprezentanta Radka Lacigy!

Velká změna no.4

Můj minulý sloupek no.3 začínal větou: „Uběhly téměř 3 roky od mého posledního sloupku reprezentanta, a to je akorát tak na to, abych vás mohl obohatit o další díl nekonečného seriálu s pracovním názvem Odcházení…“ a končil: „Na další sloupek, tentokrát už s podtitulem „Sloupek bývalého reprezentanta“ se můžete těšit zase za necelé 3 roky…“

A modří už vědí 🙂 Ano vážení čtenáři, okamžik, na který mnozí posledních 19 let nedočkavě čekali, jiným je z toho smutno, spousta dalších si myslela, že se toho nikdy nedožije, ale řekněme si na rovinu, většině OB veřejnosti je to stejně celkem šumák, je tady. A bylo to ještě rychlejší, než jsem sám myslel. Když se koncem ledna jelo MS LOB v Rakousku, možná až trochu lehkovážně jsem před middlem prohlásil, že to bude můj poslední závod na MS v kariéře. A i když další MS bude až za 2 roky, což je dost času si to ještě pořádně promyslet, jiní ho tolik zdaleka nepotřebovali. Richo “trenér“ si mé prohlášení vyložil po svém, na závěrečné SP v Estonsku jsem nominován nebyl, mail s informacemi na další sezónu jsem taky nedostal… pochopil jsem, nelituji. Jak se říká, na každého jednou dojde. A do Estonska jsem si stejně zajel, byť jen jako hobík na veteránské MS, které tam bylo spolu se SP a ještě si cestou užil spoustu zábavy při zdolávání nejvyšších “vrcholů“ (no spíše kupiček) všech pobaltských republik okořeněné veselou historkou s hraniční stráží na litevsko-běloruské hranici. To by se mi, jako reprezentantovi nudně letícího letadlem nestalo.

MS LOB 2024 Ramsau, pursuit, ani v předposledním závodě kariéry nebylo o adrenalin nouze (foto: Peter Krappel)

Vlastně se těším. Těším se na volnost, kterou jsem posledních 20 let nepoznal, kdy si budu moct sportovat ne proto že musím, ale že chci. A to je ona Velká změna. Každý z předchozích třech sloupků popisoval nějaký důležitý okamžik v mé kariéře. Tento je tedy, zdá se, poslední. Jak ale všechny čtyři naznačují, není to konec, ale spíše přerod ze závodníka-reprezentanta na jakýsi další level, nový počátek. Bafík, mentor, trenér, mapař? Co konkrétně to bude je zatím ve hvězdách, možná všechno nebo nic. Jisté je, že u orienťáku zůstanu nadále, ať už to bude OB (na tom jsem vyrostl), MTBO (tam jsem sklidil nejvíce úspěchů), LOB (věřte nebo ne, můj nejoblíbenější, rozhodně nejvíce adrenalinu), nebo Trail-O (který se přiznám, jsem zatím nikdy nevyzkoušel, byť už jsem párkrát v životě měl namále, aby to nezůstal jediný O-sport, kterého budu schopen). A i když poslední dobou objevuji nové výzvy, jako třeba AR nebo skialpinismus, těch 44 účastí na MSJ, MS, či ME v LOB a MTBO během posledních 22 let (čili více než ½ mého života) se Vám vryje pod kůži.

A na závěr a naposled: Forever young, ready to win!

Radek Laciga

Je to už taková tradice, že na každé veteraniádě, které se účastním, si udělám selfíčko s legendou amerického a světového OB Sharon Crawford. Jestli se budu za 40 let také fotit s generacemi budoucích, dnes ještě nenarozených závodníků, to ukáže až čas (foto: archiv Radka Lacigy)

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 20. 4. 2024
a svátek má Marcela.