“Okamžik, na který mnozí posledních 19 let nedočkavě čekali,”… sloupek reprezentanta Radka Lacigy!

Velká změna no.4

Můj minulý sloupek no.3 začínal větou: „Uběhly téměř 3 roky od mého posledního sloupku reprezentanta, a to je akorát tak na to, abych vás mohl obohatit o další díl nekonečného seriálu s pracovním názvem Odcházení…“ a končil: „Na další sloupek, tentokrát už s podtitulem „Sloupek bývalého reprezentanta“ se můžete těšit zase za necelé 3 roky…“

A modří už vědí 🙂 Ano vážení čtenáři, okamžik, na který mnozí posledních 19 let nedočkavě čekali, jiným je z toho smutno, spousta dalších si myslela, že se toho nikdy nedožije, ale řekněme si na rovinu, většině OB veřejnosti je to stejně celkem šumák, je tady. A bylo to ještě rychlejší, než jsem sám myslel. Když se koncem ledna jelo MS LOB v Rakousku, možná až trochu lehkovážně jsem před middlem prohlásil, že to bude můj poslední závod na MS v kariéře. A i když další MS bude až za 2 roky, což je dost času si to ještě pořádně promyslet, jiní ho tolik zdaleka nepotřebovali. Richo “trenér“ si mé prohlášení vyložil po svém, na závěrečné SP v Estonsku jsem nominován nebyl, mail s informacemi na další sezónu jsem taky nedostal… pochopil jsem, nelituji. Jak se říká, na každého jednou dojde. A do Estonska jsem si stejně zajel, byť jen jako hobík na veteránské MS, které tam bylo spolu se SP a ještě si cestou užil spoustu zábavy při zdolávání nejvyšších “vrcholů“ (no spíše kupiček) všech pobaltských republik okořeněné veselou historkou s hraniční stráží na litevsko-běloruské hranici. To by se mi, jako reprezentantovi nudně letícího letadlem nestalo.

Vlastně se těším. Těším se na volnost, kterou jsem posledních 20 let nepoznal, kdy si budu moct sportovat ne proto že musím, ale že chci. A to je ona Velká změna. Každý z předchozích třech sloupků popisoval nějaký důležitý okamžik v mé kariéře. Tento je tedy, zdá se, poslední. Jak ale všechny čtyři naznačují, není to konec, ale spíše přerod ze závodníka-reprezentanta na jakýsi další level, nový počátek. Bafík, mentor, trenér, mapař? Co konkrétně to bude je zatím ve hvězdách, možná všechno nebo nic. Jisté je, že u orienťáku zůstanu nadále, ať už to bude OB (na tom jsem vyrostl), MTBO (tam jsem sklidil nejvíce úspěchů), LOB (věřte nebo ne, můj nejoblíbenější, rozhodně nejvíce adrenalinu), nebo Trail-O (který se přiznám, jsem zatím nikdy nevyzkoušel, byť už jsem párkrát v životě měl namále, aby to nezůstal jediný O-sport, kterého budu schopen). A i když poslední dobou objevuji nové výzvy, jako třeba AR nebo skialpinismus, těch 44 účastí na MSJ, MS, či ME v LOB a MTBO během posledních 22 let (čili více než ½ mého života) se Vám vryje pod kůži.

A na závěr a naposled: Forever young, ready to win!

Radek Laciga