Sloupek reprezentanta: Radek Laciga
Dnes je 17.02.2020

LOB | MTBO | Orientační běh | Sloupek reprezentanta | 31.01.2020

Neexistuje moc závodníků, kteří jsou dobří ve všech o-disciplínách, otázka je, zda vůbec v Česku je někdo další, než Radek Laciga. V lednu získal tři medaile na veteraniádě LOB v Innsbrucku, už si brousí zuby na letošní domácí MS MTBO, nezůstává pozadu ani v OB a poslední dobou inklinuje i k “bafuňařině”. O tom všem v dnešním Sloupku reprezentanta.

Velká změna no. 2

Letošní ME LOB bude v Rusku a to je dobře. Tedy né, že by mi nijak nevadily kauzy okolo dopingu, Ruska, WADA apod. Ano, u akcí typu fotbalové ME, atletické MS a dalších by zrušení ruského pořadatelství mohlo mít nějaký vliv, ale LOB? Komu by to prospělo? V situaci, kdy je nedostatek pořadatelů, a ti co jsou, bojují s nedostatkem (či spíš úplnou absencí) sněhu. Tak třeba letošní SP v Lotyšsku se sice uskuteční, ale o 3 týdny později – a ve Švédsku! V původním prostoru by se mohlo závodit tak maximálně na kolečkových lyžích (anebo ho překlasifikovat na SP OB). Sibiř už sice také není, co bývala, ale zatím tam takové problémy příliš nehrozí. A kdyby bylo nejhůř, místní oligarchové zavelí, a sníh se doveze, třeba z Čukotky…

Z prvního MS MTBO 2005, kde byl Kládil, u bratov Slovákov a legendární šusťákovky, které reprezentace zdědil po LOBácích, kteří je zdědili po pěšácích… Foto: archiv autora.

Důvod, proč jsem rád, že bude ME v Rusku, je však jiný – osobní. Tahle země se totiž táhne mojí sportovní kariérou jako červená (rudá) nit. V MTBO se zde za 15 let mého (vrcholového) sportování závodilo sice pouze jednou: na ME v roce 2011, ale zato mi zásluhou štafet přineslo mojí dosud jedinou „velkou“ zlatou medaili. V LOBu to je jiné. V roce 2007 bylo MS v Moskvě moje první dospělácká LOB akce, kam se nominoval. Poté přišlo ME 2014 v Ťumeni, kde jsem poprvé poznal, že se dá soupeřit i se Seveřany a Rusy, i když tehdy mi ještě malý kousek chyběl a žádný velký výsledek z toho nakonec nebyl. Ten se dostavil o 3 roky později na MS v Krasnojarsku. V tom roce se mi všechno sešlo, jak mělo. Na skvělé výsledky v LOB: 2x top 10 na MS jsem navázal poměrně úspěšným vystoupením na veteránském MS OB na Novém Zélandu (tehdy poprvé zařazeného do programu World Masters Games), o čemž jsem ostatně psal ve svém minulém sloupku reprezentanta, pamětníci si možná vybaví. Super rok byl tehdy završen 5. místem na MS MTBO v Litvě.

S Milanem Venhodou a Radovanem Kuncem – dalšími úspěšnými medailisty na WMG v Innsbrucku. Foto: Milan Venhoda.

Fakt, že letošní vrcholná akce LOB bude opět na Sibiři, opět ve známém biatlonovém středisku a to v tom nejznámějším – samotném Chanty Mansijsku, je pro mě velkou motivací navázat na podařený rok 2017. Ostatně paralel by se zde našlo více. Tehdy jsem psal svůj sloupek na O-News, jak už bylo napsáno, cestou z WMG na Novém Zélandu. Tentokrát je to krátce po mém účinkování na veteraniádě LOB v Innsbrucku, která byla, opět poprvé v historii, součástí Winter World Masters Games. Stejně jako tenkrát by pro mne i letos mělo být sportovním vrcholem roku MS MTBO. Ne snad proto, že bych bajky upřednostňoval před LOBama. Důvod se skrývá v tématu tohoto (a vlastně už i to předchozího) fejetonu, které jím prochází jako červená (rudá) nit. Ano, i já na sobě pozoruji neochvějné stopy stárnutí, a proto bych chtěl využít letošního MS MTBO konaného v Čechách (bylo by to už mé 3. a tentokrát také poslední domácí MS) k doufám, důstojnému rozloučení se s kariérou reprezentanta MTBO v kategorii seniorů. Ostatně můj přechod do kategorie masters, jak je vidět, nabírá stále rychlejších obrátek. Podobně jako má dráha bafuňáře. Jen letos už jsem se stihl z role pomocníka shodou okolností vyšvihnout na mapaře, stavitele a ředitele v jednom nominačních závodů pro 4 kraje na Zimní olympiádu dětí a mládeže, kam jsem posléze také odcestoval v roli servismana. Mazat lyže na olympiádu dětem mladším, než je má reprezentační kariéra, to už je věc k zamyšlení. Pozorování našich mladých talentů zblízka mě navíc utvrdilo, že se o budoucnost našeho sportu nemusíme obávat. Můj drobný příspěvek bude, že jim uvolním trochu toho místečka, prozatím alespoň v těch bajkách.
I proto má tento sloupek stejný nadpis, jako ten, co vyšel před 3 lety a nezbývá, než ho taktéž ukončit obdobným zvoláním, i když tentokrát s trochu jiným podtextem: Mládí vpřed, aneb Forever young, ready to win! 

Radek Laciga

 

Tentokrát v roli servismana pražské výpravy na ZODM 2020. Foto: Jája Němečková.

 

 

Facebooktwitter


  1. KLádin says:

    Pokud jde o úspěšné “obouživelníky” tak zase tak moc výjimečně bych se necítil. Vzpomeňme na legendy Tomečka, Lauermana či Chudíkovou – ta má rovněž medaile z MS lob i mtbo. Ze současníků Léňa Mechlová, výborná pěší reprezentantka i lobařka. A Honza Hašek zvládl ještě jako junior účast na ME v lob i mtbo dospělých. Ten nám ještě ukáže věci 🤗

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *