Včera jsme nabídli pohled do zákulisí Světového poháru v Česku, dnes se znovu ohlédneme za touto akcí, ale trochu jinak. Nováčkem v reprezentačním týmu byla Petra Aschermannová, pro kterou to byl první start v českém dresu. Jak se s tím vyrovnala tato kamenická závodnice? Přečtěte si dnešní Sloupek reprezentanta!

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že poběžím svěťák, řekla bych mu, ať si ze mě přestane dělat legraci, že to není možné. V tu dobu jsem totiž orienťák skoro nedělala a žila jsem v domnění, že můj vrchol orienťácké kariéry je už dávno za mnou.

Trochu retro fotka: Petra s vítěznou štafetou žáků Středočeské oblasti na MČR oblastních výběrů (2007). Foto: archiv autorky.

Po docela úspěšných letech v žácích jsem kvůli bolesti kolenou přestala běhat, po nějaké době jsem začala chodit na atletiku, ale pak mi běhání s mapou začalo chybět. Přihlásila jsem se na soustředění, zamilovala se do orienťáka a bylo vymalováno. Najednou jsem, sice spíš jako hobík, začala jezdit každý víkend na závody a trochu i trénovat. Asi po dvou letech ne příliš úspěšného běhání a trápení jsem zjistila, že jsem chudokrevná. Po doplnění železa už to šlo skoro samo. Vyhrabala jsem se z bláta a začala konečně pořádně běhat.

Na nominačky na SP jsem se přihlásila spíš proto, abych si nevyčítala, že jsem to nezkusila. Moc jsem nevěřila tomu, že se mi to povede. Nakonec to ale klaplo a já měla obrovskou radost. Po všech trápeních se zraněními, železem a (ne)stíhání tréninků kvůli škole a práci, se to podařilo. Na svěťáky jsem se strašně těšila. Ještě nikdy v životě jsem na takové akci nebyla, do té doby pro mě byl vrchol jakékoliv MČR. Poprvé jsem nebyla v pozici diváka a fanouška, ale závodníka a mohla si tak užít závodění mezi světovými hvězdami. Běžela jsem celkem dva závody – knock-out sprint a sprintové štafety. Na ty jsem byla původně náhradník, ale byla jsem ráda, že jsem je nakonec běžela. Soutěžit v týmu je úplně něco jiného než sám za sebe.

Petra Aschermannová poprvé oblékla reprezentační dres právě na Světovém poháru v Praze. Foto: Petr Kadeřávek.

Knock-out sprint přišel na program jako první. Nepřipadala jsem si ani moc nervózní, protože jsem vůbec nevěděla, co mám od sebe čekat. Bohužel jsem se hned na začátku překoukla v pořadí kontrol a tím byl pro mě závod prohraný. Moc mě to mrzelo, ale raději jsem se soustředila na další den a s ním i další šanci spravit si náladu. Po zbytek dne jsme pořádně fandili všem ostatním, kteří se dostali dál. Musím říct, že celý závod byl pro diváky skvěle udělaný a třešničkou bylo Vojckovo vítězství.

Sprintové štafety byly na programu až odpoledne. Tentokrát jsem byla mnohem víc napjatá, protože jsem strašně chtěla zaběhnout dobře a nepokazit to týmu. Běžela jsem až čtvrtý úsek D štafety s Kájou Šikovou, Vojtou Kettnerem a Pájou Kubátem. Jediné, co mě mrzelo, bylo to, že jsem kvůli karanténě nemohla sledovat průběh závodu, takže jsem se pak doma dívala na záznam. Pájovi se podařilo naši štafetu vytáhnout, takže jsem vybíhala ze 30. místa.

Předávka na 4. úsek sprintových štafet, kde finišovala Petra Aschermannová. Foto: Tomáš Bubela.

Když jsem pak přiběhla do cíle, ze závodu jsem si skoro nic nepamatovala, jen to, že to strašně rychle uteklo. Přiběhla jsem nakonec 27. a docela spokojená se svým výkonem. Udělala jsem dvě menší chybky ve volbě, ale vždycky se mi podařilo udržet kontakt se štafetami, co vybíhaly se mnou. Závod to byl hlavně fyzicky dost náročný, prudké kopce pěkně bolely a při průběhu arénou jsem měla pocit, že už ten zbytek neoběhnu, natož abych předběhla Němku, která byla asi 20 metrů přede mnou. Fanoušci mě ale nahecovali a nakonec jsem ji těsně před finišem předběhla. Do cíle jsem přiběhla vyčerpaná jako nikdy, a to byl skvělý pocit. Ještě lepší ale bylo, když jsem v cíli zjistila, že to Čechům konečně cinklo a skončili třetí.

Zbytek SP jsem tedy byla už jen jako fanoušek a moc jsem si to užila, protože Češi lítali fakt skvěle. Hlavně na middlu, kde se podařilo tolik krásných umístění a další, tentokrát Dýmovo, vítězství. Nakonec bych chtěla poděkovat organizátorům za skvělé závody, fanouškům, kteří nás podporovali a popřát všem spoustu síly do zimních tréninků a hlavně žádná zranění!

Půlka české sprintové štafety tvořili zástupci SK Kamenice. Foto: Petr Kadeřávek.

Petra Aschermannová