Poprvé vysněná nejlepší desítka ve Světovém poháru. Ač po nemoci, Petr Horvát na 1. kole letošního SP v LOB předváděl skvělé výkony. Přinášíme sloupek reprezentanta!

Když mi ve středu přišla nabídka na sepsání mého již pátého sloupku reproše, u srdíčka mě prvně zabolelo, že o-news.cz nepublikoval žádný report z 1. kola SP LOB a týden poté se tento nedostatek snaží zaplácnout aspoň sloupkem. Hned jsem si však uvědomil, že tu máme Béďu, který v našem sportu dovedl ono toužené skloubení rychlosti s vytrvalostí téměř k dokonalosti (alespoň ve zpravodajské činnosti), máme tu kvalitní články na svazových stránkách díky Milanovi, máme tu repreweb s informacemi přímo z týmu, máme tu zahraniční weby… takže psát prakticky totéž ještě jednou je ztráta času. I zarytý lobák by to četl jen z povinnosti. Dobrá tedy, sloupek přece jen je tím pravým žánrem, jak čtenářům o-news.cz podat, že již nastala ta nedlouhá roční doba, kdy lobáci zase závodí!

Jak jste si již všimli nebo nevšimli, první letošní závod SP mi přinesl vysněný výsledek v TOP10. Po tradiční podzimní rýmičce, která mi letos bohužel vyšla na týden před družstvy, probíhala příprava na zimu podle plánu. V listopadu jsem se rozlyžoval v Livignu. V prosinci se rozmapoval v Ylläs a rozzávodil v Seefeldu. Výkony byly slibné. Zbývalo už jen vymazlit formu a hurá na steč! To by to ale nebyla ta pravá zápletka, kdyby neměla krizi. Na Štědrý den jsem dostal ten nejmenší a nejprotivnější dárek, ani nevím od koho. Na Boží hod jsem nevstal z postele a horečky jsem se pořádně nemohl zbavit až do Silvestra. Zima mi dávala mírné naděje, neboť i ona o Vánocích pořádně onemocněla. Já tak podle doufal, že všechno uplave. Že se závody odloží. Že budu mít čas se vrátit zpět do formy. Ale ne.

Svěťáky budou! V 1600 m n. m., ale budou! No potěš. Na běžky jsem si v týdnu před SP stoupl čtyřikrát, ale trénink se tomu dalo říkat jen podle té únavy, co následovala. Den D nastal, byl tu sprint. Poprvé v životě v červené skupině, vysoká nadmořská výška a atypické sněhové podmínky pro seveřany (dalo se téměř vše jezdit azimutem). To by mi mohlo sedět … kdybych byl zdravý. Marně čekám na předzávodní nervozitku. Při závodě mě zvedá sebevědomí, když se přede mnou na loukách objevuje Gion Schnyder (nakonec mi dal vteřinu). Nechal jsem tam dvakrát 10 vteřin na volbách. V závěru ještě dalších 10 vteřin na ražení kontroly – že mě budou dělit od 5. místa, mě rozhodně nenapadlo. 8. místo po letech bojů na hraně TOP20 jsem stále pořádně nevstřebal. Zamrzí, že se nesešel TOP výsledek a TOP výkon, ale to je sport. Přece se říká: „Výsledek je třeba si vyčekat,“ či „Formu je třeba si vyležet.“ Zbylé dva závody SP byly de facto čisté utrpení. Týden jsem se z té únavy dostával. Po měsíci se ale už začínám konečně cítit ve své kůži, stejně jako paní zima. Kašel konečně odchází a já se nemohu dočkat na další dvě kola SP, na která vyrážíme jíž za týden! Držte nám palce!

Petr Horvát