Sloupek reprezentanta: Petr Horvát
Dnes je 29.01.2020

LOB | Sloupek reprezentanta | 06.12.2019

Dnešní Sloupek reprezentanta bude trochu jiný. Nenapsal ho jen reprezentant v orientačních sportech, ale též účastník MS v plavání veteránů. Petr Horvát střídá několik sportů. Jak mu to jde, co mu dělá problémy a jak to vše zvládá? Pěkné dnešní čtení!

Od mého prvního sloupku jsou to už 3 roky, od mého druhého téměř dva (to jsem se tehdy hluboce zamyslel nad regulérností závodů v LOB). Takže o čem psát teď?

Jak je už Mikuláš a sníh mají ve své domovině všichni naši soupeři a snad jen my ne?
Jak IOF rozdělila MS na stadionové a lesní, přičemž to lesní zvládla zrušit ještě dřív, než se našel první pořadatel, takže klasická trať a štafety už nejsou disciplíny mistrovství světa v LOB?
Jak je fajn, že máme LOB na univerziádách, a jak moc ještě můžeme považovat LOB za LOB, když si z části závodního prostoru u stadionu uděláme tréninkový prostor a pak tam projíždíme při sprintu, stíhačce, štafetách (3x) a hromaďáku (3x)?
Jak moc velký je nesmysl dělat startovku stíhačky ze závodu ve sprintu v biatlonu a jak moc větší pitomost je inspirovat se tímto v LOB?

Petr Horvát jako závodníka v LOB. Foto: Sven Alexandersson.

… nene, nebudu si kazit den, na to tu mám hromadu protokolů od svých studentů …

Jaký je rozdíl protokoly z praktika psát a opravovat?
Jak jsem spokojen s přechodem z Ing. do Ph.D. studia?
Jak jsem spokojen s přechodem z ASU do TBM?
Jak jsem odevzdával články do O-knihy 2019 pozdě a jak ze všech článků suverénně největší zpoždění (něco přes půl roku) bylo u ME?
Jak jsem se předevčírem stal nejlepším sportovcem VUT a do jaké míry mě to může těšit, když je objektivní srovnání sportovců náročné byť jen v rámci jednoho sportu, natož napříč sportovními odvětvími a různými úrovněmi soutěží?

… zajímavá témata, ale o tom se mi taky nechce psát, to nechám na jindy …

Jak probíhala moje letošní příprava na zimu?

… to by už šlo, takže:

ZÁVODY. Pořád jenom závody. Tentokrát už jsem to asi trochu přepískl, říkám si. Po loňské sezoně s ME, ZSU a MS přichází letos o něco méně zajímavá sezona s jedním kolem SP a s vrcholem v podobě ME. A tak motivace pro udržování kázně v tréninku není ideální. S pravidelností problém nemám, se smysluplností fází jak kdy. Na síle jsem trochu zapracoval, ale stejně to ještě není zdaleka optimální, jak bych si (a RT RD LOB) představoval. Na redukci počtu závodů jsem ale moc nezapracoval, spíš naopak, navzdory doporučení nejen kouče Richa. Jednak jsem se připravoval na ME univerzit, takže jsem před tím oběhal všechny prázdninové závody, abych nevyšel ze cviku. No a týden na to jsem odletěl na MS v plavání veteránů do Koreji, protože tuto příležitost jsem si prostě nemohl nechat ujít. A pak už plynule začala podzimní o-sezona. Zkrátka od ledna do listopadu pořád jen závody. Ne, že by mě to nebavilo, právě naopak, ale už jsem cítil, že to není úplně OK. Sice ne každému závodu dávám 100 % (to jen těm důležitým), ale i tak už toho bylo moc (cítil jsem to těsně před koncem MS LOB, ME univerzit v OB i v říjnu), a to nemluvím o tom, že jsem kvůli závodění neměl dostatek prostoru na pořádný trénink. Mezi optimální vyzávoděností a přezávoděností je myslím u orientačních sportů dost tenká hranice, kterou je určitě lepší nedosáhnout než přesáhnout. Stále ale věřím, že když si do ledna od závodů oddechnu, že to bude dobrý, že tam dolepím nějaký ten objem, co jsem přes léto moc neměl a že už třeba prolomím tu desítku, která mi na MS i ME letos vždy o jedno blbý rozhodnutí utekla.

Horvát vyhrál závod na krátké trati na ME univerzit 2019. Foto: Tomáš Bubela.

Počkat, zpět, fakt MS v plavání veteránů, ehm, masters? Ano, je to tak. Letos mi bylo 25, a tak jsem se mohl, vlastně reálně ve 24 letech, poprvé zúčastnit soutěží masters v plavání. Ale proč jen 25 let? Vždyť v orienťáku se ani ve 35 řada závodníků necítí být veterány a běhají ještě pár let elitu. V plavání je situace poměrně odlišná. Objíždění bazénů po víkendech a každodenní máčení se v chlorované vodě totiž k srdci většinou tolik nepřiroste jako běhání po lesích. A tak se většina plavců nedostane ani do dorosteneckého věku, jak je patrné z přiložené tabulky. Pro představu, v dorostu se v lepších oddílech trénuje okolo 200 km v bazénu měsíčně, takže kdo s plaváním neskončil při přechodu na střední, tak to většinou provede s blížící se maturitou nebo po ní. A zpravidla pak nemůže vodu ani vidět. Nenapomáhá tomu ani systém soutěží, kdy 10 a 11letí žáci mají vrcholnou soutěž letní a zimní pohár Moravy, resp. Čech. 12-14letí mají již letní i zimní MČR (jednotlivé ročníky závodí odděleně). Trochu se to ale změnilo k lepšímu, já jsem dokonce zažil MČR i jako 11letý žák. Pak už jsou jen kategorie DH16 a DH18, a to prakticky jen na MČR, na ostatních závodech (včetně ČP) se obvykle hodnotí dorostenci společně s dospělými (lépe řečeno dospělí společně s dorostenci).

Zábřežští plavci na zimním MČR masters v České Lípě, vpravo Petr Horvát. Foto: archiv klubu.

Jenomže plavání je zdravá věc a jedna dvě návštěvy bazénu týdně rozhodně nejsou na škodu. Proto se konají veteránské závody (nebývají z kapacitních důvodů spojovány se závody jiných věkových kategorií), aby k těmto návštěvám byla u dospělých nějaká motivace. Na některých nemistrovských závodech bývá dokonce nultá kategorie 20-24 let, která však v Česku není mezi závodníky moc populární. Za vše hovoří fakt, že v této kategorii držím 7 českých rekordů (rekordy masters lze vytvořit pouze na závodech masters). Ale o moc lepší to není ani ve standardních kategoriích. Na letošní zimní MČR masters přijelo celkem 134 mužů a 72 žen – to snad i na Veteraniádu v LOBech dorazí víc vetošů, ne? Letos jsem se zúčastnil letního i zimního MČR masters, a abych si pořádně zazávodil o medaile, plaval jsem všechny individuální závody a v zimě ještě dvě štafety. Z těchto 34 pokusů jsem se stal 22x mistrem ČR. Ano, tak moc špatně na tom tento sport je. Na MS masters jsem získal bronz na 3 km v moři a 200 m znak. Pro zajímavost, na MČR dospělých by mi tento čas na 200 m znak stačil zhruba na 40. místo (většina závodníků zde je však dorosteneckého věku).

Co na závěr? Važme si toho, že děláme sport, který nás baví a jen tak brzy bavit nepřestane! A každému přeji, nechť se jeho fyzická zdatnost negativně nepromítá na mapovém prožitku!

Pokles aktivních plavců s věkem je ohromný.

 

 

Z tabulky můžeme vidět, že v žákovských kategoriích se více plave, než běhá orienťák. V mladším dorostu je situace vyrovnaná a v juniorech již opačná.

 

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *