Dnes nám do sloupku reprezentanta přispěl 22letý český závodník Ondřej Semík. Aktuálně šestý v rankingu, účastník loňského i letošního SP ve Švýcarsku (loni obsadil skvělé 23. místo) a pátý nejlepší na MČR na klasice v Pusté Rybné. Dozvíte se, proč jeho výsledky v letošní sezóně nebyly úplně vyrovnané a jak se s tím hodlá poprat!

Zdravím všechny. Je tady sloupek reprezentanta a já nevím, o čem mám psát. Bez osnovy to úplně zlehka nejde. Nejsem expert přes tejpy, ani přes tohle a tamhleto.  Ale něco napsat vlastně můžu. Napíšu prostě jednoduše o sobě a o svém progresu v OB.

Ondřej Semík na sprintu  (foto: Petr Kadeřávek)

Poslední 2 sezony bych u sebe nazval amatérským paběrkováním. Já se upřímně přiznám, že na to, kolik jsem za poslední sezonu naběhal, jsem vlastně nikterak nezářil. Spíš to bylo nahoru-dolu. Výsledkové cíle jsem naprosto nenaplnil. Jak to?

Nechci zas všechno devalvovat. Měl jsem v sezoně řadu super momentů i závodů. Ale nějak nejsem spokojenej, nemůžu být spokojenej, když v sobě cítím, že mám na víc…

Víte, já si myslím, že celej život je vlastně taková skládanka. Všechno souvisí se vším. A když něco nefunguje, projeví se to najednou třeba někde jinde. Bylo by naprosto pokrytecký a prvoplánový si myslet, že čím víc budu běhat, tím to bude lepší. Bylo by též pokrytecký si myslet, že když budu mít perfektně rozplánovanej trénink, peníze na realizaci atd. a budu přehlížet regeneraci, tak že to bude fungovat… Když dospěju do fáze, že pro mě nebude existovat nic než orienťák, kterej budu dělat dokonale, taky mi to nebude k ničemu. Tímhle chci narazit na to, že i orienťák sám o sobě je jen jedna z částí skládanky. Právě proto jsem se teď na podzim věnoval jiným věcem, než orienťáku. Vyřešil jsem spoustu nepříjemných věcí a hned se mi líp dýchá! Zkrátka, mám teď čistší stůl. Cítím se lépe a sebevědoměji, což následně generuje i lepší koncentraci v momentě, když mám mapu v ruce.

Nemám páru, jak to půjde, ale chci to zkusit. Maximálně zjistím, že na to nemám. Ale věřím, doufám a bojuju.

Ondřej Semík

(úvodní foto: Petr Kadeřávek)