Sloupek reprezentanta: Ondřej Metelka
Dnes je 28.01.2022

Orientační běh | Sloupek reprezentanta | 10.12.2021

Hradecký závodník Ondřej Metelka patří mezi Naděje české reprezentace. V dnešním sloupku reprezentanta pro vás přichystal své dojmy z úvodního srazu, vysvětlí, jak mu v tréninku (ne)pomáhá kamarád z Moskvy a proč už má nominaci na MS v Dánsku téměř jistou.

První dny v mančaftu

Když mi jednoho listopadového pondělí volal Šéďa, típnul jsem mu to. I podruhé. A do třetice. Ne, že bych se snad nechtěl dostat do repre, nebo si chtěl hrát na nedostupného. Jednoduše proto, že se mu třikrát povedlo s telefonátem trefit do chvíle, kdy jsem se z lavice v jedné z učeben na Fakultě informatiky snažit pochopit změť čísel a písmenek, které se v tom okamžiku zrovna nacházely na nedaleké tabuli. Dostal jsem tak aspoň krátkou smsku, abych se ozval, až budu mít čas.

Ke kýženému hovoru došlo až po té, co jsem se pro změnu snažil třikrát dovolat já Šéďovi (asi karma) a začínal jsem si myslet, že jsem svou šanci na reprezentační kariéru promarnil počítáním minimálních polynomů. Nakonec jsme si tedy popovídali a já dostal nabídku stát se pro příští sezonu Nadějí v týmu RD. Tu jsem samozřejmě bez okolků přijal a kromě velké radosti a motivaci k další práci se dostavil i skvělý pocit, že ségra nebude jediná, kdo bude mít ve skříni repre dres, který stejně na většině tréninků nebo závodů nebude moct použít…

Kromě nominace do týmu jsem dostal i pozvánku na úvodní sraz do Turnova, který se (ne náhodou) měl konat souběžně s O-Gala. Jak jistě víte, stejně lako loni bylo i letos O-Gala jaksi soukromou akcí, takže kromě vyhlášených, Bédi a několika dalších elit jsme se vyhlášení mohli osobně zúčastnit jen my reprezentanti. Tvořili jsme tedy zhruba polovinu celého osazenstva sálu (včetně organizátorů, paní barmanky a zvukařů), která se starala o potlesk, spotřebu Fidorek a tržbu na baru. Samotné vyhlášení proběhlo podle plánu, za zmínku stojí snad jen to, že nejbouřlivější aplaus si vysloužil vítěz divácké soutěže, a následný volný program na ubytku, který se sice protáhl až do hodin nepříliš vzdálených snídani, nicméně nedělní trénink nikdo nevzdal ani nezkrátil (aspoň co já vím).

Na JWOCu, před branami dospělé reprezentace (foto: Zeynep Yalçin)

I ostatní tréninky jsem si užil. Hned na úvod úvodního srazu jsem si střihnul nočák a na mém výkonu bylo dost poznat, že mapu jsem viděl naposledy v říjnu na klasice ve Vrchlabí, a to ještě ve městě a ve dne. Ačkoliv dostal Dým na startu jasné instrukce, aby mě visel, už od začátku jsem koukal na záda já jemu a po nějaké době už jsem koukal jen do tmy. A z té tmy se bohužel nevynořovaly ani lampiony ani jiná světla, a tak mi nezbylo než bloudit po Kozlově sám a bloudil jsem tak dlouho, že nakonec už v lese nebloudil nikdo jiný. Reputaci a sebevědomí jsem si snad trochu zlepšil v pátek na kombotechu, postaveném podle Šéďovy zbrusu nové tréninkové metody PSP (Plán – paměťák, Směr – azimuty, Pečlivost – vrstevnicovka bez buzoly). Zatímco na azimutech to byl takový můj ne úplně dobrý standart, jak jsem později zjistil z gps přenosu, běh bez buzoly patří spíše mezi mé přednosti. No, budeme se muset ještě s mým starým kamarádem z Moskvy trochu lépe poznat, abychom to spolu někam dotáhli. Večer byl věnován zajímavé a přínosné přednášce od Olafa (mistra světa Tomáše Dlabaji, pozn. red.), kterého jsem do té doby měl za lesního závodníka, a on to byl jeden z našich nejlepších sprinterů…

V sobotu, jediný dvojfázový den, nás dopoledne čekal prestižní Kodyho memoriál. Ačkoliv přes noc napadl čerstvý prašan a očekávalo se, že se ze závodu postupem času stane stopovačka, já jsem výhody pozdějšího startu příliš nevyužil a od rudých trenek pro vítěze jsem zůstal vzdálen víc, než by mi bylo milo (a to jsem neměl nějak extra vysoké cíle). Na odpoledne byly připraveny sprintovky dvojic po Turnově s dámskou volenkou. Mě si bohužel žádná nevybrala, takže jsme si museli s Tomasérem doběhnout pro suverénní vítězství mimo soutěž. Myslím, že po tomto počinu je nominace na letošní MS v podstatě ložená…

Poslední věc, o kterou bych se rád podělil a která mě na úvodním srazu trochu překvapila, byla úplná absence potréninkových rozborů. Pro někoho, kdo je z juniorů zvyklý na celovečerní filmy z dílny tulospalvelu.fi, to byl docela drsný skok. Co teď s tou kupou volného času? Na druhou stranu, chápu, že vysvětlovat někomu s top ten z MS, proč hledal kontrolu ve špatném údolíčku, není úplně nezbytné. Ale na rozbory určitě ještě dojde…

Tak to byly mé první krůčky (snad z mnoha) v dospělácké reprezentaci, snad vás na pár zimních chvil zabavily a třeba i pobavily

Váš nadějný reprezentant Ondra Metelka

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *